Rodič z pekla: Chtěla si vzít svého přítele, matka ji za to uvěznila na 26 let

Blanche Monnierová, která je právem nazývána zajatkyní lásky, prožila životní příběh, který zanechal děsivý a dojemný dojem na romantickém pozadí Paříže. Ve městě plném lásky a milostných příběhů je její příběh šokující připomínkou toho, jak silná, ale i bolestivá dokáže láska být. Krásná francouzská dívka byla odsouzena k 26 letům pekla. Bohužel svou matkou. Blanche byla známá svou krásou a měla mnoho nápadníků. Její srdce však patřilo muži, který nesplňoval matčina očekávání ohledně bohatství a postavení. 

Matka přítele neschválila

Matka, posedlá touhou po majetku a společenském postavení, dala své dceři jasně najevo, že si má najít jiného přítele. Zamilovaná Blanche se však své životní lásky nehodlala vzdát. S tím se matka nehodlala smířit a svou dceru za trest uzavřela v temném a děsivém podkroví. Ultimátum znělo následovně – dokud si nenajde jiného přítele, z podkroví se nedostane. Jenže Blanche se nenechala výhrůžkou ovlivnit a ke svému příteli chovala tak silné city, že ani pohrůžka uvěznění nemohla její rozhodnutí změnit. 

Prošla si peklem

Podkroví, ve kterém byla uvězněna, se stalo místem temnoty a zoufalství. Spala na posteli ze sena a přežívala na minimálním množství jídla. O žádném luxusu se bavit nemůžeme. Často se jednalo pouze o zbytky z večeře a jakmile se matce něco nelíbilo, nechala Blanche několik dní i týdnů o hladu. Matčino trýznivé chování podporoval i její syn. S každým uplynulým rokem se její svět zmenšoval, až z něj zbyla jen úzká místnost plná výkalů, smradu a odpadu. Venkovní svět, který měla kdysi na dosah ruky, jí unikl mezi prsty. Chudinka ani netušila, že její milý je už po smrti.

Naděje na osvobození přišla nečekaně, a to v podobě anonymního dopisu pařížskému generálnímu prokurátorovi. 

i

Dopis, který změnil vše

Dne 23. května roku 1901 obdržel generální prokurátor anonymní dopis, jehož autor nebyl nikdy odhalen: „Mám tu čest vás informovat o mimořádně závažné události. Mluvím o staré panně, která je zavřená v domě madam Monnier, napůl vyhladovělá a žije na hnijícím podestýlce už pětadvacet let – jedním slovem ve vlastní špíně,” psalo se v něm. Madam Monnierová, která se dříve těšila dobré pověsti, teď čelila veřejnému lynči. Nápor stresu a strachu se tak stal doslova jejím hřebíčkem do rakve a 15 dní poté, co se naštvaná veřejnost shromáždila před jejím domem, zemřela.

Vězení skončilo, utrpení nikoli

Osvobození samozřejmě nemohlo napravit zlo, kterým si Blanche prošla. Trpěla řadou psychických poruch, které ji nakonec přivedly do psychiatrické léčebny. Až v roce 1913 našla svou svobodu, bohužel až na druhém břehu. Příběh Blanche Monnierové zanechal hluboký dojem a inspiroval André Gida k napsání knihy „La Séquestrée de Poitiers“, která vypráví její příběh. Blanchein příběh je pohnutým upomínáním na to, že i v srdci krásné Paříže může zasáhnout nevídaná temnota. I v dnešní době, kdy Paříž stále láká svou romantikou, přetrvává Blanchein příběh jako varování, že láska, pokud je omezována kontrolou, se může obrátit v tragédii.