Jak to, že muži nepláčou aneb Jsou ženy větší citlivky? Má to jednoduché fyziologické vysvětlení

Podle výzkumů pláčou ženy skoro 64krát ročně, zatímco muži jen 6–17krát. Má to na svědomí nedostatek emočního hormonu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Všichni známe přísloví o tom, že skuteční muži nepláčou. A ačkoli to vypadá spíš jako sociální konstrukt a postoj, kterého se musíme trochu zbavit, je to trochu jinak. Za touto skutečností stojí skutečný fyziologický důvod. Ten způsobuje, že muži opravdu pláčou méně než ženy. Nemá to co dělat se sociálním očekáváním, které od mužů vyžaduje tvrdost. Důvodem je prosté rozložení mužských hormonů.

Zase ty zatracené hormony

Holandský profesor Ad Vingerhoets se rozhodl provést rozsáhlou studii, aby lépe porozuměl lidským slzám. Podle jeho závěrů pláčou ženy asi 30 – 64 krát za rok, zatímco frekvence u mužů je jen něco mezi 6 a 17 případy za stejnou dobu. Jenže co má na tuto frekvenci vliv? Psycholožka Georgia Ray prohlásila, že za menším počtem pláče u mužů stojí jasné fyziologické a sociologické důvody. Podle ní mají muži znatelně nižší hladinu prolaktinu než ženy.

Zdroj fotografie: Pixabay

Tento hormon je spojený s výraznými emocemi a hlavně na ně navázanými projevy, což jsou právě i slzy. Kulturní důvod, jak uvádí Ray, je v tom, že společenské stereotypy odrazují muže od pláče. Stejné stereotypy ostatní brání mužům obvykle i v dalších výraznějších projevech emocí a přisuzují jim roli silných hráčů s kamennou tváří. Jde o jeden z mnoha přežitků, které by v moderní době zasloužily minimálně revizi.

Soud společnosti za projev

Pokud totiž muž na veřejnosti projeví výrazněji své emoce, uškodí mu to. A když je taková situace provázena dokonce fyzickým projevem typu slz, společnost se na to kouká téměř skrz prsty. Máme zkrátka zažito, že tohle k modelu muže nepatří. Zajímavé přitom je, že zatímco lidské slzy pochází z nejrůznějších důvodů, vědci napříč obory jsou stále zmateni z toho, proč je vlastně pláč tak užitečným lidským fenoménem.

Zdroj fotografie: Pixabay

Společenská očekávání mohou poměrně snadno způsobit potlačování emocí, což rozhodně není zdravé. Pokud se to stane jednou za čas, naše tělo se s tím ještě nějak vyrovná. Problém je, že tělo si tato drobná potlačení pamatuje a ukládá. Uložený emoční „materiál“ nás pak ovlivňuje v mnoha dalších ohledech a často marně pátráme po důvodu. Jenže ten vězí v tom, že jsme tělu na základě společenského tlaku zakázali se skutečně uvolnit.

Zdroj: DeccanChronicle