Japonské úřady mají v plánu vypustit do vln Tichého oceánu miliony litrů radioaktivní vody. Své obavy už vyjádřily okolní státy jako Čína nebo Jižní Korea.
Konkrétně se jedná o zásoby z jaderné elektrárny Fukušima, kterou před 12 lety postihla katastrofa. Tento krok má uvolnit více než 100 nádrží a umožnit tak kromě jiného další opravy komplexu. Uvnitř se totiž skrývá 1,3 milionu tun vody, tedy – podle zprávy The Conversation – asi 500 olympijských bazénů. Ačkoli tak tato operace zní jako začátek nukleární apokalypsy, reálně se nejedná zase o tak rizikový krok. O co vlastně jde?
Zní to hrozně, realita je jinde
Pojďme se na celou věc podívat trochu klidněji. Na bezpečnosti celého postupu se shoduje japonská vláda, Mezinárodní agentura pro atomovou energii i nezávislí vědci. V první řadě je tato voda každý den čištěna pomocí ALPS technologie (Advanced Liquid Processing System). To dovoluje odstranit valnou většinu těch nejproblematičtějších prvků. V případě komplikací jsou pak k dispozici ještě další čisticí nástroje, případně opakování téhož.
Hlavní znečišťující látkou je tritium, tedy radioaktivní forma vodíku. Japonské úřady tu zvolily velmi slabou koncentraci 1,5 tisícin Bq (becquerelu) na 1 litr tekutiny. To je 7krát méně, než je povoleno Světovou zdravotnickou organizací (WHO), tedy 10 000 Bq/l. Becquerel je pak mírou radiační aktivity v soustavě SI, je definován jako jeden radioaktivní rozpad za sekundu. Existuje však jeden základní důvod, proč se radiace neděsit.
Radiace nás potkává všude
Jednoduše proto, že nějaká forma a úroveň radioaktivity je všude kolem nás. „Tak nám to příroda a vesmír daly do vínku,“ uvedla Dana Drábová, předsedkyně Státního ústavu pro jadernou bezpečnost. Týká se to vody, rostlin, betonových a cihlových budov, či žulových dokončovacích prvků. Stejně tak dálkový let letadlem dává každému pasažérovi na palubě dávku několika rentgenových snímků hrudníku. Potkáváme ji tak opravdu všude.
Samotný Tichý oceán obsahuje odhadem 8,4 kilogramu tritia. Veškerá voda uvnitř Fukušimy obsahuje pouze 3 gramy tohoto prvku. Nebude se také uvolňovat okamžitě, ročně ho do životního prostředí odejde cca 0,06 gramu. Emise radioaktivních látek jsou navíc v přírodě poměrně běžným jevem. Během provozu této jaderné elektrárny byl ustanoven roční limit vypouštění tritia, konkrétně 22 TBq, Heysham v Británii má limit 1 300 TBq za rok.
Dělají to firmy i další elektrárny
Už 40 let tak tato britská elektrárna odvádí vody. Například čínský závod Fuqing vydal v roce 2020 50 TBq a Kori sídlící v Jižní Koreji také 50 TBq za rok 2018. Co z toho vyplývá? Ačkoli tento krok úřadů zní na první pohled naprosto šíleně, neovlivní životní prostředí nárazově. Stejně tak nezpůsobí ekologickou katastrofu, protože totožné procesy už probíhají celé dekády. Havárie Fukušimy v roce 2011 byla nejhorší katastrofou od Černobylu.
Vznikla v důsledku zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami, kterou 11. března vyvolalo mimořádně silně zemětřesení v oblasti Tóhoku. S velkou pravděpodobností došlo k silnému poškození tří tlakových nádob, obnažením paliva reaktoru vznikl explozivní vodík. Z okolí elektrárny muselo být evakuováno 150 000 obyvatel. Samotná elektrárna měla hodně prostředků na vlastní provoz, náhradní generátory ovšem zdecimovala právě vlna tsunami.
Co jste zrovna dělali, když jste se doslechli o Fukušimě?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 5428
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 8505
