Nejmodernější i bláznivé modely vlaků: Třetí říše stavěla giganty, v roce 1930 vzešel prototyp „vlakoletadla“

Železnice je něco jako dopravní klasika. Současnost přináší elegantní vlaky, ale i zcela bláznivé kreace inženýrů. U těch si člověk kolikrát říká, jak to vlastně může jezdit.

Zdroj fotografie: Adámoz / Creative Commons / CC BY-SA

První železnice zahájila svůj provoz na lince ze Stockholmu do anglického Darlingtonu v roce 1825. Kromě zboží šlo také poprvé v historii o přepravu osob. V 19. století vytvořila železnice během pouhých několika dekád hustou dopravní síť, což významně zkrátilo cestování jak v Evropě, tak i po Severní Americe. Ukázala se také jako obrovská strategická výhoda během veškerých válek. Dle CIA je dnes na světě 1,37 milionů kilometrů železnic.

Černý brouk

Jedním ze zvláštních vlaků byl M-497 Black Beetle, tedy experimentální proudový vlak. Vznikl v USA v roce 1966, vybaven byl dvěma proudovými motory General Electric J47-19. Tento pohon využívaly původně mezikontinentální bombardéry Canvair B-36 Peacemaker. Vozidlo testovali na tratích mezi Ohiem, Butlerem a Indianou. Během zkoušky dosáhl Beetle rychlosti 295,6 km/h, což byl na dalších 40 let rekord všech amerických železnic.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Trať vyhovovala pro svůj dobrý stav, a hlavně jednoduché uspořádání. Prototyp byl dle zpráv postaven za použití existujících dílů poměrně lacino. Jen samotná lokomotiva přitom vážila 51 tun. Experti však záhy dospěli k závěru, že není komerčně životaschopný. Existovalo množství testů na obrovskou námahu součástek všeho druhu. Tyto údaje byly však z velké části ignorovány. Černý brouk tak zůstal jen kuriozitou železniční historie.

Gigantické vlaky Třetí říše

Monstrozita nacistických projektů už nepřekvapí, ani vlaky nestály bokem. Dle předpokladů měla železnice otevřít Říši světu a Hitlerově diktátu, tedy spojit Německo a celou Evropu. Průřez patrových vagonů odpovídal velikosti rodinného domu – byly 6 metrů široké, 7 vysoké a 42 dlouhé. Rozchod kolejí byl 3 metry a cílená rychlost přes 200 km/h. Lokomotiva o délce víc jak 120 metrů by utáhla 52 vagonů, takže celý vlak by měl 500 metrů.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Projekt superželeznice pokračoval po celou dobu války, znovuobjevení se pak dočkal v roce 1980. V nové verzi měly být i bary, pošta nebo restaurace. Také speciální kupé pro psy i kina. Vnitřek poskytoval velká křesla, tlusté závěsy a pro „obyčejné lidi“ z Říše i luxus zcela mimo jejich dosah. Vlaky měly pojmout 2 000 – 4 000 cestujících na jednu cestu. Problémem zprovoznění se ovšem nepřekvapivě staly finance, projekt se tedy nikdy nerozjel.

Bennieho vlakoletadlo

Model Bennie Raiplane vzešel z rukou George Bennieho v roce 1930. Proháněl se tehdy na speciálních zkušebních kolejích, které měly ležet nad běžnou železnicí. Připomíná tak trochu momentální fungování lanovky. Odlišovaly ho ovšem dvě vrtule, a to na čumáku a na konci. Prototyp postavený v letech 1929–1930 se projel na zkušebním úseku o délce 119 metrů. Bylo to v Milngavie poblíž Glasgow, kde vozidlo jezdilo po „horní jednokolejce“.

Vůz poháněly právě ony vrtule, které roztáčel palubní motor. Dle autora konstrukce měly dosáhnout až 193 km/h a mělo jít o prostředek na „rychlé odbavení cestujících, pošty a zboží podléhajícího rychlé zkáze“. Do vagonu se vešlo nejvýše 48 osob, Bennie však nikdy na realizaci nezískal finance. Většinu projektu si financoval sám a v roce 1937 zkrachoval. Vznikl tak pouze jediný prototyp, který zůstal opuštěn na poli v místě testování.