Kapitán potopil německou ponorku U-1206 z 2. světové války. Nevěděl, jak má správně spláchnout záchod

Nacistické Německo za druhé světové války ztratilo téměř 800 ponorek, tedy velkou většinu svých plavidel. Nejvíce ztrát jde na vrub Spojencům, kteří v roce 1943 vyvinuli účinné zbraně a taktiky na boj s podmořskými plavidly. Ovšem ne všechny ztráty způsobili jenom oni. Asi nejbizarnější událostí bylo potopení ponorky U-1206 14. dubna 1945. Ačkoli úder ponorce zasadila i spojenecká letadla, hlavní důvod jejího potopení byla toaleta.

Ponorky VIIC byly ve výzbroji Německa časté

U-1206 nebyla žádným speciálním plavidlem, jednalo se o ponorku VIIC, jeden z nejběžnějších typů ve výzbroji nacistického Německa. Byla 67,23 metru dlouhá a její výtlak při ponoření dosahoval 871 tun. Pod vodou mohla plout poměrně nízkou rychlostí 7,6 uzlu a na rozdíl od větších typů ponorek měla i omezený dosah. Její hlavní výzbroj tvořilo 5 torpédometů a na její palubě sloužila posádka složená až z 60 námořníků, záleželo na situaci.

Základ konstrukce ponorek typu VII i jednotlivých verzí byl stejný, ale během války konstruktéři upravovali různé detaily. Jejich hlavní snahou bylo zajistit ponorce co největší šanci na přežití, což znamenalo, že musí být co nejdéle ponořená, aby ji bylo obtížné lokalizovat. Každé vynoření znamenalo nebezpečí zaměření stále lepšími radary. Jelikož v minulosti se obsah toalet shromažďoval v nádrži a vypouštěl na hladině, což ponorku zatěžovalo, zkonstruovali i speciální toalety.

Daly se vypustit v hloubce několika desítek metrů, ale pro překonání tlaku bylo třeba velmi složité zařízení. Proto byl na palubě ponorky specialista, jehož prací bylo splachování. Ovšem kapitán U-1206 Karl-Adolf Schlitt se během devátého dne první bojové plavby 14. dubna 1945 rozhodl toaletu použít a spláchnout ji sám. Ovšem udělal to chybně. I přes pozdější zásah specialisty do ponorky nateklo veliké množství mořské vody spolu s exkrementy.

Mořská voda uvolňovala z baterií ponorky chlor

Hlavním problémem plavidla nebyla tíha vody, ale skutečnost, že se voda dostala k bateriím a z nich se začal uvolňovat jedovatý chlor. Kapitánovi proto nezbylo nic jiného než dát rozkaz k vynoření, aby mohl jedovatý plyn z vnitřku plavidla vyvětrat. Ovšem ponorka se v tu dobu nacházela pouhých 15 kilometrů od pobřeží Skotska a Spojenci ji samozřejmě téměř okamžitě zaznamenali. Na vynořené plavidlo vzápětí začala útočit letadla.

Při bombardování přišlo o život 10 členů posádky a kapitánovi nakonec nezbylo než dát rozkaz k opuštění ponorky a jejímu potopení. Během toho se další čtyři námořníci utopili, ale zbylí skončili na záchranných člunech a během krátké chvíle je zajala britská loď. Vrak ponorky o 30 let později objevili dělníci pokládající v místech události ropovod. Karl-Adolf Schlitt se po válce vrátil domů a zemřel v roce 2009.