Od dětství zkoumáme různá tajemství našeho těla. Zjišťujeme vlastnosti našich uší, že nám může snadno něco spadnout do oka, a nacházíme také rýhy na kůži našich dlaní.
Ale dumali jste i v dospělosti nad tím, jaký mají ony rýhy vlastně účel? Pokud jste zrovna nenarazili na věštkyni tvrdící vám něco o dlouhé čáře života? Vypadá to, že je to docela zbytečné opatření. Možná něco jako drenáž pro extrémně silné pocení. Naše ruce by se ale bez tohoto opatření většinu času obešly. Nicméně příroda nedělá nic bezdůvodně, takže i toto zvrásnění má svoji funkci. A ta vás dost možná překvapí.
Kolik jich tam vlastně je?
Prostým okem vidíme jen několik nejvýraznějších. Stačí ale lupa nebo mikroskop a nejrůznějších zářezů se na dlani okamžitě zjeví celá síť. Tato vzorovanost lidské dlaně je zcela přirozená, nicméně její uspořádání už ovlivňuje řada faktorů. Podílí se na tom samozřejmě genetika (rasa, nemoci, dědičné problémy). Krom dlaně samotné se zvrásnění projevuje i na kloubech prstů, v tomto případě jde o příčné rýhy. Takové pokrytí kůže drobnými zářezy nemůže být zbytečné.
Rýhy na dlaních vznikají ve 12. týdnu vývoje plodu v děloze. I když to tehdy jejich pomocí nelze předvídat, mohou být znamením genetických vad nebo nejrůznějších onemocnění. Právě to je například spojeno s Downovým syndromem. Při něm se na ruce objeví jediná čára zvaná též „opičí vráska“. Ta může signalizovat právě toto postižení, případně fetální alkoholový syndrom. Dobře, nejsou zbytečné, ale k čemu tedy reálně jsou?
Lehčí držení naprosto čehokoli
Prostou funkcí tohoto zdrsnění naší kůže je pomoci něco stabilněji uchopit, držet, stisknout, mačkat či s tím jakkoli jinak manipulovat. Zvrásnění tedy optimalizuje naprosto jakoukoli operaci, která vyžaduje sevření dlaně kolem předmětu. Právě díky záhybům se totiž naše kůže rozloží všude tam, kde je potřeba. Je to vlastně stejný princip jako protiskluzová úprava například ve sprchovém koutu. Ten je zvrásněný, abychom tak snadno neuklouzli.
Pokud by byla kůže stále natažená a zcela vyrovnaná, jakýkoli kontakt s cizím předmětem nebo povrchem by byl daleko méně stabilní. Museli bychom si neustále vypomáhat silou, což by bylo v mnoha situacích velmi nebezpečné. Zvláště držení zcela rovných věcí by bylo jako držet předmět v kusu látky. A protože střed dlaně je tou nejexponovanější částí rukou, je přirozené, že nejvíce „stabilizace“ máme právě tam. Stejně tak jsou na tom chodidla.
Čtení z ruky aneb chiromantie
Máme tu tedy prozaický důvod. Proč je ale tolik kouzelníků nebo věštkyň posedlých právě těmito rýhami? Chiromantie neboli věštění z ruky je jednou z klasických metod hádání budoucnosti, ačkoli nemá samozřejmě žádný vědecký základ. Přesto se jí mnoho lidí dodnes zabývá – jednoduše je po ní poptávka. Její podstatou je určování osudů lidí nebo jejich vlastností na základě tvaru, délky a hloubky konkrétních čar na kůži dlaně.
Jedním z výkladů je například: „Když vám horní čára bude sahat od malíčku až po ukazovák, budete mít velmi dlouhý život.“ Praxe sahá až do staré Číny, Indie nebo Egypta. Hlavními rýhami jsou čára života, srdce a hlavy. První značí vitalitu, druhá povahu a emotivitu a třetí intelektuální kapacitu člověka. Už v 15. století o tomto umění vyšla kniha a přes odpor církve se v 17. století vyučovala i na některých univerzitách v Německu.
Jaké nejotravnější zranění na dlani jste si kdy přivodili?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 8815
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 11892
