Nad F-35 se v Austrálii vznášejí otazníky. Odpůrci varují před jeho cenou, údajně nesplňuje všechny požadavky na obranu země

Na světě v současné době existují jen čtyři bojová letadla páté generace, ale pouze jediné, americké F-35, si může zatím pořídit jiný stát než mateřský. Proto se mnoho zemí, spojenců USA, rozhodlo pro jejich koupi. Jedním z nich je Austrálie, která se i na programu jako partner podílela. Země si chce pořídit celkem 96 F-35 a mít tak čtyři letky, ovšem mnozí experti australskou vládu před takovým krokem varují.

Austrálie již má 54 F-35

Austrálie se před lety zavázala, že v programu utratí poměrně vysokou sumu a koupí si minimálně 76 letounů. V současné době jich již má 54 a všechny by měly být v roce 2023 v činné službě. Faktem ale zůstává, že po veliké slávě, kdy země získala nejmodernější dostupná letadla na světě, se objevují první problémy. Někteří odborníci varují před nákupem více strojů, než bylo původně domluveno, protože by to mohlo Austrálii poškodit.

F-35 samy o sobě jsou drahé, dnes stojí minimálně 80 milionů dolarů (1,85 miliardy korun) za kus, záleží i na ostatním vybavení. Zkušenosti nejen z Austrálie ukazují, že jejich provoz je drahý. Například Úřad pro vládní odpovědnost GAO spadající pod americký Kongres vypočetl cenu letové hodiny stroje na 970 tisíc korun. U letounu F-16 je to jenom 391 tisíc korun. Austrálie plánuje mít F-35 ve výzbroji minimálně do roku 2053 a tyto náklady se mohou za léta velmi nasčítat.

Mnoho času na zemi, málo ve vzduchu

Problémy jsou i s údržbou, jelikož letadla jí vyžadují mnohem více, než se původně předpokládalo. Ve vzduchu tak tráví o 23 procent méně času, než bylo v plánu. Velká spokojenost není ani s elektronickým systémem využívajícím software Block 3F od Lockheed Martin. Jeho údržba a aktualizace má být mnohem dražší než u podobných konkurenčních systémů. Vyskytují se i pochybnosti o bojové hodnotě letadla.

První je rychlost. Maximální je udávána Mach 1,6, což ve srovnání s jinými letouny není nijak závratná hodnota. Ale F-35 tak prý dokáže letět jen 90 sekund a pak musí zpomalit. Druhým problémem je dolet. Operační poloměr je 1 000 kilometrů, při bojových letech ještě nižší. Pak je potřeba dotankovat, ale tankovací letouny jsou snadným cílem. Přitom nejpravděpodobnější soupeř Čína je daleko a bude operovat na velkém prostoru. Tyto a mnohé další argumenty si tak musí armádní odborníci minimálně vyříkat.