Už jsou skoro za dveřmi. Jak politické strany vyhrávají volby? Jde o emoce, ne argumenty

Vědecké rozbory voleb a kampaní ukazují, že nezáleží tolik na tom, co si o věcech myslíte, ale spíše jak se ohledně nich cítíte.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Zajímáte se o nezaměstnané, nemocné nebo o životní prostředí? Ať už to máte jakkoli, nejspíš o podobných tématech hodně uslyšíte, protože se pomalu blížíme k volbám do parlamentu. Pokud vás však tyto oblasti zajímají, neznamená to nutně, že budou mít vliv na vaše volební rozhodnutí. Každopádně se připravte na to, že bude hodně těžké nenarazit na názorového oponenta, který vaše hodnoty nebude ani v nejmenším sdílet.

Letité studie politických rozhodnutí

Struktura politických rozhodnutí je letitý obor, který se postupně dopracoval k mnoha objevům ohledně voličského myšlení, které odporují zdravému rozumu. Kupříkladu takové žaloby na bývalého prezidenta Spojených států Billa Clintona. Ukázalo se, že o přesvědčení o jeho vině nebo nevině nerozhodovala ani znalost Ústavy, ani jeho minulé činy. Rozhodovaly tři věci, vlastně tři druhy pocitů – ohledně politické strany, jeho osoby a feminismu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Pozdější neurologické průzkumy potvrdily absenci racionality, když si lidé obhajovali existenci nelichotivých informací o preferovaném politikovi. Mozkové synapse, které se starají o skutečně racionální zdůvodnění, nebyly vůbec aktivovány. Rozsvítily se naopak okruhy negativních emocí a snahy utéct. Lidé se zkrátka vyhnuli nutnosti určitých úvah a obhájili si sami pro sebe negativa způsobem, který se jim zdál rozumný.

Mozek nás pochválí za vlastní hloupost

Pak se stalo něco ještě neuvěřitelnějšího. Mozek sám takové lidi obrazně poplácal po zádech a pochválil za jejich námahu. Vyplavil totiž spoustu dopaminu, po kterém se cítili velmi spokojeně. Takto nastavený mozek je velmi těžké změnit, protože se odměňuje za to, že lže sám sobě. Pro lidi je obecně velmi obtížné uznat racionální pravdu. Jenže pro kohokoli, komu na volbách záleží, je to velmi důležitá okolnost.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Myslíme z nějakého důvodu a naše důvody mají vždycky nějaký emocionální náboj. Přemýšlíme hlavně o věcech, na kterých nám nějakým způsobem záleží. A tyto pocity pak vedou naše akce. Racionalita nám nabízí mapu, kudy se vydat, ale nejdříve tím směrem musíme chtít jít. V politice, stejně jako kdekoli jinde, myslíme, protože cítíme. A politika je – bohudík, nebo bohužel – mnohem víc tržiště emocí než tržiště myšlenek.

Zdroj: Psychology Today