V jakých ohledech se liší vědomí lidí a zvířat aneb Měl Aristoteles pravdu, že je člověk vybaven nejvyšší formou?

Mozky lidí a zvířat jsou si v mnoha ohledech podobné jak na molekulární, tak i na buněčné úrovni. Týká se to i tvaru vyšších mozkových struktur. Podle Thomase Nagela je subjektivní forma vědomí ve formě zkušenosti přítomná v mnoha zvířatech. Lidské vědomí má ovšem jedinečnou schopnost koncepčních myšlenek a sebeuvědomění. Jsme také jediný živočišný druh, který chápe vlastní smrtelnost.

Vědomí a zmatky kolem definice

Prvním bodem, který může v diskusi o vědomí způsobit slušný zmatek, je jeho samotná definice, u které se bude nejspíš lišit názor filosofa, neurologa a přírodovědce. Například řecký filosof Aristoteles věřil, že existují tři typy vědomí, přičemž lidé jsou vybaveni tím z nejvyšší úrovně. Myšlenka intelektuálních schopností člověka jako zcela jedinečných proti ostatním druhům pokračovala v celé židovsko–křesťanské filosofické tradici.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vývoj posledních cca pěti set let byl ovšem obdobím postupného ústupu od pohledu na člověka jako jedinečného tvora včetně našeho místa ve vesmíru. Počátky tomu položil Mikuláš Koperník vyvrácením geocentrismu v roce 1543, tedy objevem, že naše planeta není středem vesmíru, ale pouze satelit jedné hvězdy, jakých existují triliony. Navíc se postupně ukázalo, jak krátký je náš vývoj v porovnání se stářím Země, a kromě toho je naše DNA z 99 % shodná se šimpanzi.

Stejné základy, složitější struktury

Podobnosti našeho a zvířecího mozku jsou nepochybné. Mnoho neurovědců i filosofů také věří, že existuje kontinuální vývoj vědomí od bakterií po lidské jedince. Zvláště savci jsou v tomto ohledu zajímaví, ovšem jejich vědomá zkušenost je pro nás často nepředstavitelná. To má za následek také jejich naprosto odlišné vnímání okolního světa. Nabízí se pak otázka, zda je věda vůbec schopná postihnout reálnou podobu vědomí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zdá se tedy, že naše vlastní vědomí může být zcela jedinečnou zkušeností, zatímco ostatní druhy jen vnímají určité emoce a prožitky z okolí, které nějak interpretují. Ostatně jako jediní jsme za 40 000 let postoupili od škrábání na skály po lety do vesmíru. Samozřejmě ruku v ruce s tím šlo mnoho destrukce a přetváření planety podle našich představ. Ovšem abstrakce, sofistikovanost našich výtvorů, reflexe a vědomí konečnosti, to vše zatím pozorujeme jen u nás samotných.

Zdroj: Psychology Today