Rusko zvýšilo výrobu Su-57. Stíhací letoun je přitom jen obrazem ruského technologického trápení

Na světě jsou jen čtyři typy letounů páté generace v aktivní službě. Jejich výrobu zvládají jen nejvyspělejší země a není jednoduchá a levná.

i Zdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY
                   

Pokud chce některý stát mít opravdu kvalitní vojenské letectvo, které se vyrovná těm nejlepším na světě, musí mít ve výzbroji letouny páté generace. Není moc na výběr, existují jen americké F-22, které se již nevyrábí a má je jen USA, další americké F-35 a čínské J-20. Posledním letounem tohoto typu je ruský Su-57. Faktem ale zůstává, že jich je jen několik a i přes velkou snahu se Rusku jejich počty zatím příliš zvedat nedaří.

Vývoj začal před desetiletími

Již od samého počátku je jasné, že pro Rusko nebyl úkol takový letoun vyvinout jednoduchou záležitostí. Koncepčně na něm začaly práce již v 90. letech. Nakonec byl vybrán projekt T-50, jak se původně stroj označoval, od kanceláře Suchoj. První let letounu byl plánován na rok 2007, ale dostat do vzduchu se ho podařilo až v roce 2010. Nakonec bylo postaveno 10 prototypů a v roce 2019 přišla objednávka ruského letectva na 76 strojů. Nyní má ruské letectvo 6 sériových stíhaček, zbytek by měl být dodán do roku 2028.

SU-57 je letoun páté generace se smíšeným křídlem. Je 20,1 metru dlouhý a rozpětí jeho křídel je 14,1 metru. Poháněn je dvojicí motorů. Liší se tedy od svého největšího soupeře amerického F-35, který je jednomotorový a téměř o čtvrtinu kratší. Nejvyšší rychlost letounu je Mach 2 a dosah až 3 500 kilometrů. Je vybaven vektorováním tahu, což znamená, že je vysoce manévrovatelný. To je výhoda hlavně v boji na krátkou vzdálenost.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Technologické problémy s letounem se projevují i nyní. Tím nejviditelnějším je fakt, že první stroje používají motory AL-41F1, což jsou agregáty z Su-35. Nové motory, které měly být na letoun umístěny, se stále testují. Tvary letounu a materiály naznačují, že stroj nebude mít tak pokročilé schopnosti stealth jako americké stroje, a to především v zadních směrech. Letoun je vybaven radarem N036 Byelka, který by neměl mít takové parametry jako radar používaný na F-35.

Také hypersonická výzbroj

Silná je ale výzbroj letounu. Vyzbrojen je leteckým kanonem ráže 30 milimetrů se 150 náboji. Celkem má 12 hardpointů na uchycení výzbroje, z čehož je polovina vnitřních. Pokud jsou zbraně jen na nich, letoun si zachovává schopnost stealth. Zde může nést protiletadlové střely krátkého i dlouhého doletu včetně nových hypersonických R-37 s doletem až 400 kilometrů. Možné je použít naváděné pumy, řízené a protilodní střely a údajně by stíhačka měla být schopna nést i hypersonické střely Kinžál.

Faktem ale zůstává, že i přes neschopnost Rusů dosáhnout vzdušné převahy nad Ukrajinou se nikdy nepokusili své Su-57 nasadit do boje. Nejspíše se obávají jejich možného sestřelení. Rusko sice avizovalo, že nyní buduje závod, který by měl produkci těchto strojů navýšit. Ovšem problémem je, že musí shánět vyspělé elektronické součástky, na něž je uvaleno embargo a moderní letadla se bez nich neobejdou. Nedostatkové mají být i některé speciální díly, které jsou nutné pro konstrukci motorů. Jaká bude produkce Su-57, je tak doslova ve hvězdách.

Jaké jsou podle vás největší ruské problémy s Su-57?

Diskuze Vstoupit do diskuze
141 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články