Souboj mezi legendárními útočnými puškami AK-47 Kalašnikov a M-16. Každá ze zbraní vyniká či má slabiny v něčem jiném

Útočné pušky kombinují vlastnosti samopalu a pušky v jedné zbrani. Již desítky let jsou základní zbraní pěchoty po celém světě.

Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ve světě existují dvě pěchotní zbraně, které nad všemi ostatními co do počtu dominují, protože je používá řada ozbrojených sil. Jednou z nich je sovětská útočná puška AK-47 nazývaná také Kalašnikov, druhou pak americká M-16. Za desítky let, co obě zbraně existují, prošly vývojem a mají řadu verzí. Nejdůležitější otázkou, kterou si u nich můžeme položit, je, která z nich je vlastně lepší. Odpověď na tuto otázku je ale o něco složitější.

Zbraně se během let vyvíjely

Pokud bychom chtěli zbraně porovnávat, nejlepší by bylo říci, jaké druhy se budou posuzovat. Základní model AK-47 se vyráběl od roku 1949. Byl komorován na náboje 7,62 × 39 milimetrů. Zatímco M-16 se začala vyrábět v roce 1963 a používala střelivo 5,56 × 45 milimetrů. Pro porovnání by bylo proto lepší zvolit spíše model AK-74, který se z AK-47 vyvinul a používá náboje 5,45 × 39 milimetrů. U M-16 pak spíše model A2 nebo vyšší, u kterých byly odstraněny základní nedostatky, které se objevily třeba během války ve Vietnamu.

U AK-74 se oproti staršímu modelu rozhodně zlepšila přesnost střelby. Částečně to může být dáno použitím jiné munice, ale největší vliv bude mít kompenzátor, kterým je zbraň vybavena. Je také důležitým rozpoznávacím prvkem od předchozích modelů. Pravdou ale zůstává, že i přes toto zlepšení je podle praktických testů M-16 zhruba o 25 procent přesnější než AK-74. Pokud tedy budete bojovat na delší vzdálenost, je pro vás americká puška jednoznačně nejlepší volbou.

Zdroj fotografie: U.S-Army / Creative Commons / CC BY

Když byla puška M-16 zavedena do výzbroje a nasazena v bojích ve Vietnamu, byla obrovským zklamáním. Vojákům bylo dokonce říkáno, že je bezúdržbová. To ale nebyla pravda, zbraň naopak vyžadovala pečlivé čištění, navíc v té době do ní armáda dodávala náboje s nevhodným prachem, který ji znečišťoval ještě více. Puška tak získala pověst nespolehlivé zbraně, i když se problémy nakonec důrazem na čištění podařilo odstranit a v nových verzích zmizely i další nedostatky.

Kalašnikov snese hrubé zacházení

Naopak Kalašnikov je pověstný svou spolehlivostí. Někdy je předváděna jeho schopnost ležet v neuvěřitelné špíně, a přesto fungovat. Také jde o zbraň mnohem jednodušší, má prostě velmi jednoduchou údržbu. Dá se tedy říci, že pokud budete bojovat tam, kde je znečištění velký problém a k nepříteli budete na krátkou vzdálenost, je sovětská zbraň mnohem lepší. Ta je díky své jednoduchosti také výrazně levnější. Není proto divu, že je tak rozšířená. Hlavně pro chudší země s nižší úrovní výcviku je mnohem vhodnější, protože více snese a snáze ji nahradíte.

Na tom, která zbraň je vlastně lepší, se vojáci zcela neshodnou. Záleží totiž i na výcviku a na tom, jak jste s danou zbraní sžití. Američtí vojáci si velmi často cení přesnosti svých zbraní, protože vědí, co od nich mohou čekat. Naopak ruští vědí, že jejich Kalašnikov bude fungovat téměř za každé situace, i když občas mohou minout vzdálenější cíl. Že by snaha vykompenzovat slabiny jejich zbraně vedla k tomu, že raději uchopí tu druhou, je spíše nepravděpodobné.