Vědci nahlížejí do nitra pyramid pomocí kosmické radiace. Mohou tak prozkoumat lidskému oku nepřístupná místa

Že jste ještě neslyšeli o muonové tomografii? Nic si z toho nedělejte, není to tak známý pojem. Jedná se o techniku využívající muony, což jsou částice pohybující se téměř rychlostí světla. Pro vědce jsou zajímavé proto, že jim mohou pomoci prozkoumat jinak nepřístupná místa, jako jsou vnitřní prostory pyramid nebo sopek. Muony jsou produkovány kosmickým zářením, které zasahuje molekuly v atmosféře Země, a pronikají čímkoli, co mají v cestě.

Co projde dál, to jde zachytnout

Protože určité množství muonů projde přes hmotu dál, dají se pokračující částice zachytit moderními přístroji uvnitř nebo poblíž studovaných struktur. Je to takové obrácené objevování vesmíru. Zatímco v kosmu používáme pro průzkum stroje vyrobené na Zemi, tady nám slouží paprsky vzniklé ve vesmíru, abychom poznali věci na naší planetě. Kosmické záření vzniká aktivitou Slunce nebo událostmi, jako jsou supernovy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jde o obrovské množství vysokoenergetických částic, které se pohybují všemi směry a neustále se střetávají s kyslíkem a dusíkem v naší atmosféře. Při takovém kontaktu uvolní kaskádu částic, podobně jako když je v kulečníku hromada červených koulí zasažena bílou. Většina těchto částic je pohlcena atmosférou, některé se ale dostanou až na zem. To jsou právě muony, jež jsou podobné elektronům, jen jsou asi 200krát těžší.

Částice s jedinečnými vlastnostmi

Kombinace rychlosti pohybu a hmotnosti jim dává skvělou schopnost procházet hustými materiály, aniž by je – na rozdíl například od rentgenu – poškozovaly. Muony tak mohou proniknout desítkami metrů betonu i lidským tělem bez toho, aby za sebou zanechaly stopu. Jsou všudypřítomné, jde o součást přírodního prostředí a nic nás nestojí. Jsou jednoduše ideálním prostředkem právě pro zkoumání jinak nedostupného terénu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Princip je v zásadě podobný jako u lékařského rentgenu. Muony, které procházejí studovaným objektem, jsou zachytávány pomocí detektoru. Výsledkem je pak obraz s různě světlými, či naopak tmavými oblastmi v závislosti na míře absorpce, a tedy hustotě materiálu, kterým částice prošly. Jelikož o základním vnitřním uspořádání pyramid máme poznatky z dřívějších průzkumů, není tak obtížné určit – i podle materiálu – jak přibližně vypadá prostor, který je načrtnut pomocí muonové tomografie.

Zdroj: Science Focus