Jak skončila žena, kterou měly 5 let vychovávat opice: „Adoptovaly mě, když mi byly 4 roky. Dorozumívali jsme se záškuby tváře.“

Marina si myslí, že se narodila na začátku 50. let, nicméně to nikdy nebude vědět přesně. Ve věku 4 let byla poblíž svého domova unesena a pak zanechána v džungli. Tam ji po celých 5 let vychovávaly právě opice. Nakonec – jak tvrdí – ztratila veškeré základy jazyka a s opicemi komunikovala pomocí zvuků, gest a záškubů tváře. Přežila díky jejich sledování a postupně se od nich všemu učila, až nakonec sebrala dostatek odvahy a vyrazila vstříc skupině lovců.

Od jednoho zajetí k dalšímu

Ačkoli ji dostali z pralesa, za záchranu se to dalo považovat jen těžko. Byla prodána do nevěstince v Cucutě, odkud uprchla, ale jen nakrátko. Brzo se stala domácí otrokyní pro místní mafii. Pak přežívala několik let na ulici, než přišla skutečná záchrana. Když dospěla do puberty, adoptoval ji soused, se kterým se následně odstěhovala do Yorkshiru v Anglii. Zůstala tam, vdala se, měla děti a v roce 2013 vydala paměti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ačkoli odborníci vyjádřili ohledně částí příběhu své pochybnosti, jen málokdo tvrdil, že se nic takového nemohlo nikdy stát. Její první vzpomínkou je pocit, že se za ní plíží nějaký muž. Pak jí cizí ruka zakryla ústa a nos bílou látkou a všechno zčernalo. Probrala se v náklaďáku hluboko v pralese, odkud ji skupina mužů vyhnala a zanechala osudu. Pamatuje si naději, že se pro ni někdo vrátí, ale nikdo se neobjevil a ona si musela poradit sama.

Životní praxe u opic

Od té chvíle až do věku kolem 10 let žila v džungli bez kontaktu s lidmi a vychovávaly ji čistě malpy. „Nejdřív mě jen tolerovaly, ne že by mě přímo milovaly,“ sdělila The Guardian. „Jednoho dne mi jedna mladá přistála na ramenou. A když vás nikdy nikdo neobjal a najednou na vás šplhá tohle zvíře a dává vám ruce na tvář, je to ten nejhezčí dotek.“ Opice ji naučily lézt na stromy, louskat ořechy a chodit po všech čtyřech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Uměla dokonce udělat hnízdo ve větvích, kde pak spala. Stejně tak jí jedna starší opice pomohla s hroznou bolestí břicha. „Vzala mě za ruku a třásla jí, chtěla mě někam odvést.“ Dostaly se k proudu studené bahnité vody, ze které se Marina měla napít. To vyvolalo zvracení a brzy jí bylo lépe. V roce 2013 vydala paměti pod názvem The Girl with No Name: The Incredible Story of a Child Raised by Monkeys, které napsala se svou dcerou.

Prázdná místa a pochybnosti

Od té doby jí experti kladou otázky. Primatologové podotkli, že jí popisované chování opic nemá žádnou oporu v realitě. Týká se to například hnízdění ve větvích, které odporuje jejich pozorování. Také upozorňují, že ve věku 5 let by byla mnohem větší než opice, takže by ji vnímaly jako predátora, nikoli přítele. Marina to ovšem vysvětluje jednoduše. „Opice mají instinkt a vědí, že dítě jim neublíží. Když tam dlouho stojíte a nic neděláte, zvyknou si.“

Marina nemá žádné povědomí o chronologii událostí, které se během jejího dětství udály. První vzpomínkou je únos, všechno předtím je prázdné. Antropoložka Katherine MacKinnon ovšem věří, že Chapman si události z pralesa minimálně chybně vykládá. Podle ní ji opice s pramenem vody nechtěla pomoct, snažila se ji spíše utopit. Stejně tak zpochybňuje schopnost 5leté dívky přežít v džungli bez jakékoli předchozí zkušenosti.

Kterého dalšího člověka vychovaného zvěří si vybavíte?

Zdroj: Science