Charisma člověka mnohdy zatemní mysl. Přesně to dokázal potomek mocného rodu – nejednoho člověka přesvědčil k fiktivní investici peněz s vidinou zisku.
I v současném světě se s podvody doslova roztrhl pytel a člověk musí být obezřetný, když mu někdo nabízí neobyčejně dobře znějící investici nebo smlouvu či po něm chce nějaké údaje. Důvěřivci pak často přijdou o vysoké částky. To ale není nic proti podvodu, který vymyslel v 19. století potomek slavného skotského rodu a bývalý britský voják Gregor MacGregor. Řadu investorů přesvědčil, že je vládce neexistující středoamerické země.
Mladý voják se dobře oženil
Vlastně většina jeho života byla založena na různých historkách, předstírání a využívání postranních cestiček. Když mu bylo 16 let, jeho rodina mu koupila titul praporčíka v britské armádě. S tou se nakonec dostal na Gibraltar, kde se seznámil s dcerou bohatého admirála Marií Bowaterovu a vzal si ji. Díky tomu, ale i penězům stoupal po hodnostním žebříčku. Po návratu do Londýna se tak dostal do vyšší společnosti. Když ale v roce 1811 jeho manželka náhle zemřela, ocitl se pětadvacetiletý mladík bez majetku.
Pustil se za dalším dobrodružstvím, tentokrát do Venezuely, kde probíhal boj o nezávislost na Španělsku. Podařilo se mu oženit se se sestřenicí vůdce revoluce Simona Bolívara. Toto manželství, historky, které o sobě vykládal, ale i některé úspěchy v boji mu nakonec vynesly hodnost generála. Ale poté, co se neúspěšně pokusil rozšířit revoluci na tehdejší Španěly ovládanou Floridu, začal hledat jiné uplatnění.
Z nehostinné země udělal fiktivní ráj
Tehdy se seznámil se samozvaným králem honduraských domorodců Georgem Fredericem Augustem. Od něho dostal výměnou za zboží dokumenty tvrdící, že je majitelem pozemků na území dnešního Hondurasu. Šlo o území plné bažin, které vlastně není vhodné k ničemu. MacGregor ho nazval Poyais. Vytvořil kolem něho historku o zemi, kde se sklízí úroda kukuřice nebo tabáku třikrát ročně, jsou zde pastviny pro dobytek a loviště plná ryb. Vytvořil i ústavu, vlajky, uniformy armády a další detaily.
S touto historkou se na začátku 20. let 19. století vrátil do Londýna. Podařilo se mu přesvědčit nebo podplatit i řadu novin, o této neexistující zemi a skvělých investičních příležitostech v ní pak vycházely rozsáhlé články. Mnoho investorů se nechalo chytit na vidinu skvělé příležitosti a vložilo do projektu značné sumy. Podvodem takto získal minimálně 200 tisíc liber, což je v dnešních cenách ekvivalent téměř 600 milionů korun.
K pobřeží se dokonce vypravily lodě s asi 250 osadníky. Snažili se zde žít, ale zhruba 180 z nich tu zemřelo na různé nemoci. Když začala být MacGregorovi londýnská půda horká, přesunul se do Paříže. Zde se mu ale tak nedařilo a nakonec skončil na několik měsíců ve vězení, i když byl následně pro nedostatek důkazů propuštěn. Po sérii pokusů o podvody se nakonec musel před věřiteli uchýlit do Venezuely, kde díky zásluhám během revoluce dostal občanství. Zemřel v roce 1845 ve věku 58 let.
S jakým největším podvodem nebo pokusem o něj jste se v životě potkali?