Co kdyby Carringtonova událost –⁠ největší zaznamenaná sluneční bouře –⁠ nastala dnes? Vědci mají za úkol nás na ni připravit

Apokalyptické téma v literatuře a kinematografii je v dnešní době velmi populární. Málokdo z příznivců ale ví, že docela nedávno, v roce 1859, se Carringtonova událost stala zkouškou na skutečný konec světa. Podle astrofyziků se tato událost může opakovat v daleko větším měřítku.

Trochu menší peklo na Zemi

Existuje mnoho způsobů, jak popsat Carringtonovu událost. Jednalo se o velký výron hmoty ze sluneční koróny, který vytvořil nejsilnější zaznamenanou geomagnetickou bouři. Způsobila katastrofu, přičemž došlo k selhání telegrafních systémů, objevovaly se výboje na telegrafním vedení. Viděna mohla být taktéž nejjasnější polární záře, která byla pozorována i v oblastech, kde nikdy předtím spatřena nebyla.

Příprava na následnou katastrofu je důležitá

Pro moderní výzkumníky sluneční aktivity je Carringtonova událost ponaučením. Její opakování je prakticky nevyhnutelné a člověk by se měl o takovéto události informovat a být připraven na další zkoušku života a smrti. Podle výsledků studia ledových jader se prokázalo, že k takovým jevům dochází s frekvencí jednou za 500 let.

Jak vlastně celá událost přesně vypadala?

Carringtonova událost z roku 1859 začala, když si britský astronom Richard Carrington všiml dvou velmi jasných bílých záblesků na Slunci. Záblesky se jevily jako proud přímého slunečního světla. Několik dní předtím byla již pozorována zvýšená aktivita Slunce. Poté se však zjistilo, že v minulých dnech došlo k několika slabším koronálním ejekcím. Ty uvolnili cestu od Slunce k Zemi pro silnější toky sluneční plazmy.

iZdroj fotografie: Unsplash

Tento proces je důvodem, proč už do 18 hodin ničivá hmota dosáhla naší planety. Klasické překonání 150 milionů km obvykle trvá 2–3 dny. V tomto případě se jednalo o daleko rychlejší proces. Jakmile koronální hmota dosáhla Země, byla na planetě zaznamenána tato historická geomagnetická bouře.

Lidstvo, které je závislé na elektřině

Carringtonova událost znamenala také začátek aktivního výzkumu v tomto směru. Další, méně prudká bouře nastala v roce 1989. Ta vedla k energetické katastrofě v Kanadě a opět prokázala ničivý potenciál geomagnetických bouří pro moderní společnost. I když se to může někomu zdát jako dávná historie, existuje mnoho obav z toho, co by se mohlo opět stát. Může se jednat jen o obyčejný, ale trvalý výpadek Googlu. Následky se nedají zcela přesně určit, a proto jsou vědci vyzýváni, aby vyvinuli programy pro přípravu na takový druh událostí.