Takhle bizarně chodí astronauti ve vesmíru na záchod. Před mnoha lety udělali inženýři ve skafandru trapnou chybu

Hlavní historický vesmírný závod probíhal během studené války mezi USA a Ruskem, tedy v období let 1947 až 1991. Vědci a konstruktéři NASA byli tehdy ale tak nadšeni samotným úkolem dostat člověka do vesmíru, že na tuto okolnost zapomněli. Elegantní způsob konání tělesné potřeby tudíž chyběl a první člověk ve vesmíru, Alan Shepard, si musel ulevit do skafandru. Přitom mělo jít jen o 15 minut trvající misi.

Když zkrátka není kam

Shepardova mise se podobala nedávnému letu Jeffa Bezose nebo Richarda Bransona do vesmíru. Prostě se dostat nahoru, říct tam „Ahoj“ a hned se vrátit hezky zpátky. Jak jednoduché. Jenže neustálé odklady samotného startu vedly k tomu, že Alan si odskočit potřeboval. Opravdu hodně. Po krátké poradě s kontrolním stanovištěm dostal povolení. Takže si ulevil do skafandru a přesně v tomto stavu se vydal do vesmíru.

iZdroj fotografie: Pixabay

V té době navíc NASA nepočítala s ženami v posádce.  Ostatně první žena ve vesmíru, Sally Ride, se objevila až v roce 1983, dlouhé roky předtím nebyly žádné kosmonautky ani přijaty do výcviku. Přípravy vesmírného programu se tedy kompletně točily kolem mužských těl. Což by bylo jednodušší, kdyby muži systematicky nelhali o velikosti svého penisu a nekomplikovali tak inženýrům jejich práci. První řešení totiž připomínalo kondom, jenže části posádky kvůli neodpovídajícím rozměrům neustále padal. Takže opět do skafandru.

Od plenek k toaletě

Původní řešení s návleky a vaky se příliš neujalo. Postupem času začali astronauti používat jakési plenky. Bylo to mnohem pohodlnější a s menším rizikem, že moč bude poletovat po celém prostoru. Dnes už ovšem existují toalety pro nulovou gravitaci. Sestávají z větráku, přesného zacílení a spousty upřímných modliteb. Zajímavé je, že při absenci gravitace je potřeba stolici uchopit speciálními rukavicemi, protože sama se neoddělí od těla.

iZdroj fotografie: Don DeBold / Creative Commons / CC BY

Dnešní systémy moč sbírají a téměř všechnu – až z 85 % – ji recyklují na opětovně pitnou vodu. Stejné trable se vyskytly i s menstruací u astronautek. Inženýři z NASA se ptali Sally Ride, jestli 100 tamponů je tak akorát na týden. Odvětila, že nikoli, a tak jí dali jen 50. Menstruace ve vesmíru je stejná jako na Zemi. Gravitace umí s věcmi pohnout, ale není nezbytná. Z celého procesu je vidět, že technologický pokrok a humor se mnohokrát setkávají.

Zdroj: WeAreTheMighty