Naše planeta je společně se zbytkem Sluneční soustavy nejspíš uzavřená uvnitř gigantického magnetického tunelu. A astronomům nejde do hlavy, proč tomu tak je.
Trubice tvořena širokými magnetickými chapadly, která jsou dlouhá 1000 světelných let a prostému oku zcela neviditelná. Taková síť nejspíš obepíná celou Sluneční soustavu, jak uvádí ve své studii astronomka Jennifer West z univerzity v Torontu. K závěru došla po podrobném prozkoumání Severního polárního spuru a regionu Fan. To jsou dvě nejjasnější plynové struktury v našem vesmírném sousedství, které vysílají radiové vlnění.
Odhalení galaktického propojení
Právě tyto obrovské struktury by mohly být navzájem propojeny, ačkoli se obě nacházejí na zcela protilehlých stranách oblohy. „Pokud se podíváme na oblohu, uvidíme tyto tunelovité struktury v každém směru. Tedy pokud by naše oko dovedlo zachytit radiové vlnění,“ uvedla West v prohlášení. Zakřivená chapadla jsou tvořena nabitými částicemi a magnetickým polem a připomínají skutečně dlouhé provazy. Vycházejí jak ze severního Spuru, tak Fanu.
Kromě jejich spojení mohou vytvářet zakřivený tunel, podobně jako světla podél dálnice nebo dráhy letiště. To by umístilo jak Sluneční soustavu, tak i další části Mléčné dráhy do obrovského tunelu. Severní polární spur se jeví jako obrovský žlutý mrak nad plochou naší galaxie. Jde o gigantický oblak plynu, který vysílá rentgenové a radiové vlnění. Oblasti Fan rozumíme ještě méně, ale vysílá spoustu polarizovaných radiových vln.
Objevené před lety, stále nepochopené
Ačkoli byly obě oblasti objeveny badateli už kolem roku 1960, náš vhled do nich má stále mezery. Většina dosavadních studií je navíc popisuje striktně odděleně. Zasazením již známých dat do nových modelů dokázala ovšem West udělat další krok. Zmapovala totiž pravděpodobnou délku i místa magnetických provazů. Model určil jejich délku na 1000 světelných let a pozici asi 350 světelných let od Sluneční soustavy.
West uvedla, že první inspirací bylo, když k ní kdysi přišla studentka, která spatřila chapadla při prvním průzkumu radiové oblohy. O mnoho let později se Jennifer dověděla o studii z roku 1965, která spekulovala právě o existenci těchto tajemných signálů. „Na základě tehdejších sporých dat autoři spekulovali, že tyto signály mohou vyvěrat z nitra lokálních ramen galaxie.“ Na to West navázala s novými údaji a výkonnější technikou.
Rozhodně ne pouze u nás
Tato vlákna se rozhodně nevyskytují jen u nás, objevují se i v dalších galaxiích a vysílají nejrůznější druhy záření. Původní badatelé uváděli, že chapadla vysílají světlo také v blízkosti supernov a v molekulárních mracích nebo „galaktických komínech“. To jsou enormní dutiny, které vznikají při blízkém souběhu několika supernov a skrze které pak putují horké plyny. Další studie dokonce vidí tyto provazy jako kosti tvořící základ Mléčné dráhy.
Dalším krokem je důkladné pozorování zmíněných oblastí a aktualizace počítačových modelů. West doufá, že zpřesnění modelů nám pomůže také lépe prozkoumat ostatní magnetická pole, která se kolem nás vyskytují. Zachycené magnetické provazy mohou být drobným základem mnohem mohutnějších struktur, protože nikdy neexistují samostatně. Všechny jsou navzájem spojené, takže zatím máme jen malý kousek něčeho většího.
Jakým dojmem na vás působí představa takových tunelů?
Zdroj: LiveScience
Technika
|
PŘEČTENÍ: 94446
Technika
|
PŘEČTENÍ: 98577
