Supermasivní černá díra letí vesmírem a vědci neví proč

Černá díra, která o hmotnosti asi 3 milionů sluncí, si to šine centrem galaxie vzdálené od nás asi 230 milionů světelných let. Vědci se dlouho dohadovali o tom, jestli se černé díry vůbec mohou pohybovat, ale takové tempo je velmi vzácné, protože dostat ji do pohybu vyžaduje enormní gravitační sílu. Většina těchto obrovských těles se proto nachází pouze „na místě“ a nikam se nepohybuje, naopak věci se pohybují kolem ní.

Nečekaný vesmírný závodník

Při zahájení výzkumu tohoto nečekaného jevu srovnali vědci rychlosti 10ti supermasivních černých děr s galaxiemi, v jejichž centrech vznikly. Soustředili se přitom na ty, které mají uvnitř rostoucího disku vodu – tedy spirální sbírku kosmického materiálu, která obíhá kolem středu. Voda totiž při obíhání kolem černé díry koliduje s materiálem a zvyšuje jeho energii díly elektronům kyslíku a vodíku.

iZdroj fotografie: Pixabay

Když se tyto elektrony vrací do základního stavu, vydávají mikrodávky radiace zvané masery. Z těchto procesů byli astronomové schopni odvodit rychlost pohybujících se černých děr. Z deseti zkoumaných černých děr bylo devět v klidu, jen jedna v pohybu. Ačkoli je 177 000 kilometrů v hodině rychlé, není to nejrychlejší pohyb černé díry.  Vyskytla se už i jedna s rychlostí 7,2 milionů kilometrů v hodině, takže tato se ještě docela loudá.

Dvě možnosti důvodů pohybu

Jednou z možností je, že pozorujeme dohru po spojení dvou masivních černých děr. Takto může vzniknout zcela nová černá díra, která získá zpětný ráz, a my jen pozorujeme tento pohyb, jak se vrací do původní lokality. Druhá možnost je mnohem vzácnější a novátorská – černá díra je přitahována druhou, která je zatím neviditelná pro detekci astronomů.  Ačkoli byla očekávaná hojnost takového jevu, vědci zatím nenašli jasný příklad černých děr existujících v párech.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ovšem tento rychlý posun by takovou párovou černou díru mohl naznačovat, protože ta druhá nevysílá radiační masery. Pokud tuto černou díru tahá kolem jedna ještě větší, mohlo by to vysvětlovat tu vzácnou rychlost pohybu, ovšem na proniknutí do této záhady bude potřeba ještě mnohem více pozorování a dost možná nové technologie na měření. Ty by mohly odhalit právě druhou „polovičku“.

Zdroj: Livescience