Není to zase tak dávno, kdy Pluto patřilo mezi planety naší sluneční soustavy. Doba se ovšem změnila a Pluto tak bylo z této soustavy odstraněno.
Naší Sluneční soustavě tak zůstalo jen osm planet, nicméně Pluto je stále v hledáčku vědců a odborníků, kteří ji mají v hledáčku a snaží se o ní zjistit maximum informací. Jedna z posledních informací, resp. studií naznačuje, že Pluto a další velké objekty Kuiperova pásu začínaly svoji existenci s mnoha tekutými oceány. V průběhu času ovšem tyto oceány zamrzly, takže se na ně nemohlo dojít.
Tekutý povrch
Nárůst nového materiálu během formace Pluta mohl generovat dostatek tepla k vytvoření tekutého oceánu, který přetrvával pod ledovou kůrou, a ještě dnes tam zřejmě je. Dělo se tak, resp. děje se tak, navzdory oběžné dráze této trpasličí planety, která se nachází daleko od Slunce, v chladném vnějším dosahu sluneční soustavy. Tento scénář byl prezentovaný v článku publikovaném 22.června, nicméně je v rozporu s tradičním pohledem na původ planetky Pluto jako koule zmrzlého ledu a skály. V této planetce by radioaktivní rozpad mohl nakonec vygenerovat dostatek tepla k roztavení ledu a formovat tak podpovrchový oceán.
Tepelný vývoj Pluta
Lidé dlouho přemýšleli o tepelném vývoji Pluta a schopnosti jeho oceánů přežít do dnešní doby. Nyní, v současné době, když jsou k dispozici obrázky povrchu Pluta z mise New Horizon NASA, je možné porovnat to, co vidíme, s předpověďmi různých modelů tepelné evoluce. Voda samozřejmě expanduje, a když mrzne, smršťuje se. Když se taví, může docházet k různým scénářům tzv. hot-spotů, které mohou mít důsledky pro tektonické a povrchové vlastní planetky Pluto.
Starověk i moderna
Tepelný a tektonický vývoj studeného startu Pluta je ve skutečnosti poněkud komplikovaný, protože po počátečním období postupného tání by se podpovrchový oceán začal znovu ochlazovat. Takže komprese povrchu by nastala velmi brzy a následovalo by novější rozšíření. S horkým startem by rozšíření proběhlo v celé historii Pluta. Nejstarší povrchové rysy na Plutu je velmi těžké zjistit, nicméně to vypadá, že povrch zažil starověk i modernu.
Energie pro tání
Otázkou také je, zda má Pluto k dispozici dostatek energie k tomu, aby se ohřálo. Dva hlavní zdroje energie jsou teplo uvolňované rozpadem radioaktivních prvků ve skále planetky a gravitační energie uvolněná, když nový materiál bombardoval povrch této planety. Výpočty ukázaly, že kdyby veškerá gravitační energie byla uchována jako teplo, nevyhnutelně by to vytvořilo počáteční tekutý oceán. V praxi by však celá část této energie vyzařovala z povrchu. Jednalo by se zejména o narůstání nového materiálu, což by probíhalo velmi pomalu. Vědci spočítali, že kdyby se tvořilo Pluto po dobu méně než 30 tisíc let, pak by začalo být velmi žhavé. Kdyby se tvořilo miliony let, horko by bylo jen tehdy, kdyby se energie dostala hluboko pod povrch.
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 4077
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 7154
