Astronauti by se mohli dostat do dalekých hlubin vesmíru za pomoci hibernace

Takové vesmírné experimenty by připravily cestu pro vědecko-fantastický přístup k dlouhodobým letům do vesmíru. Členové posádky by v nich byli uvedeni do ochranného spánku na týdny nebo měsíce, což je vzhledem ke vzdálenostem cílových destinací lákavá vyhlídka. Možnost nahlédnout do hlubin vesmíru má bohužel i svá rizika.

V čem je hibernace užitečná?

Hibernace během roční cesty na Mars by nejen zabránila nudě v malé vesmírné kapsli, ale ušetřila by také náklady na vesmírné miste. Pomůže to výhradně v tom, že v režimu spánku nemusí astronauti jíst ani pít, a dokonce by potřebovali mnohem méně kyslíku než ti, kteří by byli vzhůru. Hibernace nabízí ale i další výhody.

Využívá se často ve sci-fi filmech

Z hlediska výzkumů se totiž ukázalo, že těla hibernujících astronautů se mohou vyčerpat daleko méně než těla těch, kteří jsou vzhůru v mikrogravitaci. Po příjezdu tedy budou tito hibernátoři ve formě a připraveni zahájit složitý výzkum téměř okamžitě po nabytí vědomí. Ze všech těchto důvodů je hibernace oblíbeným přídavkem do vesmírných sci-fi filmů. V dnešní době se začala také používat umělá inteligence spojená s mimozemským světem. V reálném světě to zní poněkud bláhově, ale koordinátorka nedávného výzkumu to vidí jinak.

Kdy se spustí testy na lidech?

Jennifer Ngo-Anh je hlavou Evropské vesmírné agentury (ESA), která se zabývá výzkumem lidí a robotů. Nastiňuje přístup vesmírné agentury k výzkumu hibernace a vzhledem k bohatému financování ukazuje různé možnosti, jak by mohly první testy na lidech vypadat. Samotná realizace může proběhnout už za 10–30 let.

iZdroj fotografie: Unsplash

Zatím se provádějí výzkumy na zvířatech

V současné době probíhá dolaďování a další výzkumy na zvířatech, aby lidstvo nebylo v ohrožení. U nehibernujících zvířat, jako jsou krysy, tyto výzkumy fungují. Po několika dnech se tato zvířata dokážou bezpečně vrátit k životu. Proces iniciace hibernace je však poměrně složitý a zahrnuje omezení vystavení dennímu světlu a období intenzivního krmení následované přísným půstem.

Rizika pro lidské tělo

Otázkou je, zda může být indukovaný torpor dostatečně bezpečný na to, aby byl vhodný pro vesmírné cestovatele na malé kosmické lodi. Rizikem je také minimální lékařský dohled a omezená kapacita vybavení. Z jiné perspektivy může být pro astronauty také problém ztráta kostní a svalové hmoty. Dokonce i na Mezinárodní vesmírné stanici, kde jsou určena přísná bezpečnostní opatření, astronauti ztrácejí až 20 % své svalové hmoty. Nakonec zbývají jen záběry posádek vracejících se na Zemi s potřebou využívání invalidního vozíku.

iZdroj fotografie: Unsplash

Vědci se domnívají, že klíč k ochranným účinkům strnulého stavu spočívá v jeho fyziologii. Přestože hibernace vypadá jako spánek, uvnitř těla probíhá proces úplně jinak. Spící mozek totiž nevytváří prakticky žádnou elektromagnetickou aktivitu a tepová frekvence těla klesá na minimum. Podle všech biologických standardů je tento stav otupělosti téměř jako stisknutí tlačítka pauzy v životě.

Je třeba vše důkladně naplánovat

Většinu současného výzkumu hibernace financují vesmírné agentury a zoologické ústavy. Všichni věří v to, že prvním dobrovolníkem bude pacient na jednotce intenzivní péče. Jakmile první člověk přežije a dostane se z omámení, věci se pravděpodobně pohnou mnohem rychleji. Nejdříve se však musí důkladně zanalyzovat pokusy na zvířatech.