Pokud jde o recyklaci plastů, je s ní spojeno několik termínů. Jenže málokdo ví, co vlastně znamenají a jak se tím řídit.
Plasty jdou dneska všude, kam se podíváme. Nosíme je, spíme na nich, jezdíme kolem nich autem a dokonce je bohužel i jíme. Ovšem i při správné recyklaci jejich tvorba silně dopadá na životní prostředí. Jednoduše proto, že tento materiál je vyroben ze zemního plynu a jako vedlejší produkt rafinace ropy. Takže ani znovupoužití nemůže vynahradit škodu, která vzniká při samotné výrobě plastového zázraku.
Záhadná recyklační čísla
Recyklace plastu je komplexní proces, který věnuje také hodně energie tomu propagovat plasty samotné. V mnoha případech také není zcela jasné, zda to, co je „znovupoužitelné“ má na prostředí nižší dopad, než to, co lze použít jen jednou. Ovšem redukce množství plastu má samozřejmě i nadále smysl, zvláště kvůli záchraně zvěře, pro kterou jsou částečky v přírodě přímo smrtící. Proto je u plastu třídění zcela zásadním přístupem.
Většina plastu má na sobě známý symbol šipek tvořících trojúhelník. Jenže tenhle symbol jen sděluje, že jde skutečně o plast, ne, že je nutně recyklovatelný. Důležitější je totiž číslo uvnitř tohoto trojúhelníku, které konkretizuje typ plastu. Pokud je uvnitř číslo 1 nebo 2, většinou jde o recyklovatelný plast, čísla 3 až 7 už spíš ne. Bohužel tu neexistují univerzální pravidla, která by jasně stanovila, které číslo odpovídá jakému typu plastu.
Rozdílná výroba podle lokality
Absence univerzální platnosti vychází z lokálních poměrů a rozdílných typů strojů, které plasty zpracovávají. Některá zařízení jsou řízená státem, jiná spadají pod soukromé společnosti. Stejně tak se někde mohou nacházet špičkové technologie, jinde zvládají recyklovat jen několik typů kvůli zastaralému vybavení. Je proto potřeba zjistit si lokální podmínky a podle těch pak přistupovat k tomu, co se k člověku dostává.
Samotná výroba plastu spotřebovává fosilní paliva a recyklace zase vytváří skleníkové plyny. Prosté odhození odpadku ohrožuje krajinu zcela přímou cestou. Ve výsledku má každá z cest, na které jsme si navykli, nějaký nebezpečný dopad. Hlavní je vyhnout se v první řadě plastům na jedno použití, jako jsou například sáčky v supermarketech. Papírové sáčky, kartonové krabice, skleněné nádoby a keramické nádoby jsou všechno výborné cesty, jak planetě ulevit.