Nejspíš všichni jsme v dětství či mládí milovali žvýkačku. Někomu to zůstává do dospělosti. Až zjistíte, jak se vlastně vyrábí, dost možná změníte na tento pamlsek názor.
Je obecně velmi přínosné vědět, jak dochází ke vzniku některých potravin či dalších věcí v našem životě. Tentokrát se podíváme na zoubek žvýkačkám, jednomu ze světově nejpopulárnějších pamlsků. Poměrně často se objevují „zaručené“ zkazky o nejrůznějších ohavnostech, které se do této cukrovinky dostávají. Když chce ale člověk vědět takové věci přesně, je nejlepší zeptat se odborníka, konkrétně potravinářského inženýra.
Tři fáze jednoho produktu
Dle Zsolta Traszkovicse lze výrobu žvýkaček rozdělit na tři části. Rozsah materiálů, které je při jejich výrobě možné použít, pak upravují konkrétní potravinářské předpisy. Tyto gumové bonbony se dle experta skládají z cukru, glukózového sirupu, invertního cukrového sirupu (většinou je vyroben z kukuřice) a želírovacího činidla, obvykle želatiny. A právě tady začínají problémy. Jedna z těchto složek skrývá něco, co byste v potravinách nečekali.
„Želatina je produkt z kolagenu živočišného původu, ve větším množství ji máme v kůži a pojivových tkáních,“ osvětluje Zsolt. Uvádí také, že želatina ve žvýkačkách je naprosto totožná s tou, kterou si můžeme kdykoli koupit v obchodech. Jestli vás tato informace moc neuklidnila a nechcete si něco takového dávat do úst, je tu i dobrá zpráva. Na trhu jsou totiž i žvýkačky, které jsou vyráběny čistě z rostlinných složek.
Správná podoba a další přísady
Když želatina dosáhne správné barvy a chuti, mohou do ní výrobci přidat dochucovadla, barviva a další látky. To jsou například aromata a ovocné šťávy. Stojí za to věnovat pozornost hlavně posledně jmenovaným, protože rozhodují o výsledné kvalitě produktu. A mají logicky vliv také na cenu žvýkačky.
Jak to tedy celé vzniká?
Samotná výroba žvýkaček začíná přípravou hmoty tvořící základ této cukrovinky. Protože jde stále o velmi hustou tekutinu, tvarují ji továrny velmi důmyslným způsobem. Základem je tác naplněný kukuřičným škrobem – tedy jemným bílým práškem – s negativním vzorem. Do něj se pak dle Zsolta vtlačí požadovaný tvar a do prohlubně pak nalije již připravená hmota. Po kratším nebo delším „odpočinku“ při adekvátní teplotě získá žvýkačka svou texturu.
V třetí fázi je obsah tácku vysypán a s pomocí sítek je oddělen zbývající škrobový prášek. Zůstane tedy jen ztuhlá guma. Tu je pak možné pohodlně přetřít lesklým voskem, což zabraňuje lepení se na další povrchy. Případně může tento základ dostat i vrstvu kyselého cukru. Jak odborník dodává, lze si žvýkačku vyrobit i doma. Ale ať ji kupujeme v obchodě nebo vyrábíme sami, vždy v ní bude hodně cukru, a je tedy na místě konzumovat ji s mírou.
Užitečná v kuchyni
Se žvýkačkou se pojí několik zajímavostí včetně toho, že vám může pomoci se slzením při krájení cibule. Jak je to možné? Když žvýkáte, máte tendenci dýchat spíše ústy než nosem. Podráždění způsobené vůní cibule tak bude mnohem menší. Protože jde o tak populární pamlsek, vysloužil si – jako mnoho jiných věcí – také svůj mezinárodní den. Respektive hned dva. Ten první připadá na 15. února, druhý pak 30. září.
Kterou příchuť jste jako dítě měli nejraději?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 8511
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 11588
