Bývalý policista vysvětluje pravidlo 7 sekund, které zločinci používají k výběru oběti: Jak se nestát snadným cílem

Její výběr může být opravdu věcí vteřin, konkrétně sedmi. Sedm vteřin může trvat video na sociální sítí TikTok, zvednutí upadlé svačiny nebo vypití panáka během sázky. Všechno jsou to relativně neškodné všední aktivity, nad kterými ani neuvažujeme. Stejných sedm vteřin vám ale může naprosto změnit život. Mohou totiž rozhodnout o tom, zda se stanete, nebo nestanete obětí trestného činu. Podle čeho a jak si vás tedy zločinci vyberou či nikoli?

Zacílení podle řeči těla

Steve Kardian má zkušenosti z pozice strážníka, detektiva, vedoucího detektiva i instruktora obranných taktik u FBI. Odhalil, že kriminálníci si svoje oběti volí na základě posouzení určitých charakteristik. Je pro ně důležité, zda útok bude větším rizikem zranění nebo chycení, či nikoli. Podle Kardiana může tohle trvat jen 7 vteřin, během kterých potenciální oběť zhodnotí a rozhodnou se k dalšímu kroku. Tedy přímému útoku, nebo nasměrování pozornosti na jiný terč.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pravidlo 7 vteřin je založeno i na výzkumu provedeném sociobioložkou Betty Grayson a Morrisem I. Steinem v roce 1981. Tento experiment zahrnoval vězně, kteří sledovali běžný provoz lidí na ulici v New Yorku. Chodce měli pak hodnotit na stupnici 1–10 od „snadný úlovek“ po „tomu bych se vyhnul, moc riskantní, moc náročné“. Oběti byly voleny podle vícero faktorů, včetně řeči těla jako délky kroku a pohybů rukou během chůze.

Trocha sebevědomí do chůze

Aby se jedinec na ulici vyhnul pozici „lehkého cíle“, doporučuje Kardian několik věcí. V první řadě důrazný a pevný krok, který ukazuje asertivitu, dynamiku a sebevědomí. Člověk má kráčet plynule, elegantně dopředu a současně přirozeně pohybovat rukama. Bradu držte vzpřímeně, páteř rovně a ramena dozadu. Všímejte si také svého okolí a dívejte se přirozeně kolem sebe. Na druhou stranu ale nemá člověk vypadat nepřirozeně.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Bývalý policista také doporučuje průběžně hodnotit ostatní lidi na ulici. Nejde přitom o nějaké dlouhé prohlížení, spíše pohledy na zlomek sekundy, které ostatním dávají najevo „vím, že jste tady“. „Jakmile predátor ví, že ho vidíte, může se rychle zaměřit na někoho dalšího. Ví totiž, že jakýkoli moment překvapení je ztracen,“ podotýká k tématu Kardian pro NBC. Tohle může vypadat docela jednoduše, ale jen na krátký čas.

Smyčka mezi tělem a myslí

Podle Kardiana je výzvou udržovat tento rytmus a postup po delší dobu. Ideálně se má stát normálním režimem vaší chůze. Problém je totiž ve vyrušení. Pokud tento režim vlastně jen předstíráte, přejdete při jakémkoli dalším podnětu do „snadného cíle“. To může být setkání se známým člověkem, telefonát nebo vstup do budovy. Na ulici tak můžete zločince odpudit, ale záhy si vás někdo vyhlédne stejným způsobem na poště – protože se chováte jinak.

Zde se může hodit princip fake it, till you make it neboli „předstírej to, dokud se to nenaučíš“. Využijte psychologickou zpětnou vazbu. Sebevědomá chůze a postoj vám totiž dodají pocit skutečného sebevědomí. Jakmile se popsaný přístup naučíte používat pravidelně, stane se postupně přirozenou součástí vaší chůze a póza snadného terče už pro vás bude podivná. Slušná šance na to, že si vás nikdo nevyhlédne za cíl, za trochu cviku stojí.