Jak přežít výbuch granátu: Z akčních filmů není radno si brát příklad. Rádoby záchrana situaci ještě zhorší

Co má člověk dělat, když těsně vedle něj dopadne granát? Kam utéct? A má vůbec takový útěk smysl? A má si starosti dělat člověk ve vodě, ke kterému granát spadne? Tady bude malý spoiler – ano, ale nejspíš to k ničemu nebude. Pod vodou je totiž granát ještě ničivější než na povrchu. Samotnou metodiku přežití takového výbuchu se rozhodli ověřit Marc Robert a studio Backyard Scientist. Video dále zpracovalo studio Vert Dider.

Rady pro vojáky i kohokoli dalšího

Ještě dnes se dá nepochybně objednat tričko, která má na zádech nápis „Pokud mě uvidíte utíkat, snažte se mě předběhnout.“ Laika sice pobaví, vtip je však z pohledu profesionálního pyrotechnika otřepaný a dosti nepřesný. Tento pracovník totiž prakticky nikdy neběhá. Ideální samozřejmě je se v této situaci nikdy nenacházet, ale co kdyby. Co tedy dělat, pokud se ve vaší těsné blízkosti ocitne odjištěný a hozený granát? Jaké máte možnosti a šance?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vojenský veterán Dan Rosenthal radí první věc – „Pokud nejste Kapitán Amerika, neházejte ho zpátky.“ Jestli se do takové situace dostanete, pravděpodobně jste v armádě. Pokud ne, snažte se následující rady stejně aplikovat co nejvíc. Obecně uznávaný okruh dopadu tříštivého granátu je asi 10 metrů a doba od upuštění do výbuchu asi 3–5 vteřin. Útěk z místa tedy obvykle není řešení, které by vám mohlo jakkoli pomoci.

Dostaňte se níž než většina střepin

Máte-li po ruce cokoli, čím se můžete krýt, sáhněte po tom. Pokud ne, vrhněte se na zem a snažte se dostat co nejníže. Valná většina střepin výbuchu totiž zamíří nahoru. Kromě těchto opatření toho v tak krátkém čase moc nestihnete. Existuje i několik dalších obecně platných rad. Na prvním místě hlava. Armádní kevlarová helma je totiž navrhována tak, aby zastavila právě letící střepiny. Hlavní plát vás ochrání zepředu, zezadu a pak nad rameny.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nízkou pozicí se co nejvíce vyhýbáte tomu, abyste se dostali granátu do cesty. Současně vystavujete výbuchu nejobrněnější směr k tělu. Ochrana nohou je velmi špatný nápad, protože tam vás nic moc nechrání. Je to taky vynikající cesta, jak si nechat přeseknout tepnu. Zranění nohou a střev jsou v poli nejen extrémně bolestivá, ale také velice nebezpečná. Takovou pozicí ztrácíte ochranu brnění a vystavujete nejzranitelnější oblasti těla.

Na hození zpátky zapomeňte

Hodit granát zpátky nemáte šanci, protože jednoduše nemáte čas. Bereme-li v úvahu dobu roznětky na 4 vteřiny, pak 2 strávil v letu a během 2 si ho všimnete a musíte reagovat. A teď si představte, že byste se chtěli sklonit dolů, sebrat ho, zvednout ho a hodit zpátky tak, abyste byli sami mimo jeho dosah. Tohle je proveditelné jen v extrémně vzácných případech. Například pokud se zrovna něčím oženete a náhodou ho odrazíte ještě v letu.

I kdyby se vám takový hod nakrásně podařil, ten, kdo ho hodil, na vás bude i nadále útočit. Granáty jsou děsivé, destruktivní a zákeřné. Rozhodně si s nimi nehrajte, protože skutečný svět není mise v Call of Duty. Nemůžete jednoduše stisknout „G“ a hodit ho zpátky, ani mu utéct. Prostě si pamatujte zalehnutí, a je-li poblíž nějaká bariéra, schovejte se. A především se modlete, abyste tyto rady nikdy v životě nepotřebovali.