Kamufláž nového armádního letounu funguje obráceně než malba. Autor použil princip, kterým na plátně klame lidské oko

Akademický malíř Pavel Holý, který na plátně buduje iluzi přítomnosti, dostal od armády opačný úkol: vytvořit iluzi nepřítomnosti na trupu třicetimetrového letounu.

Foto: Steve Lynes - licence CC BY- 2.0

Když hyperrealista maluje obraz, nutí oko věřit, že vidí víc, než na plátně skutečně je. Odlesk na sklenici, kapka na kovu, textura kůže – to vše přidává vrstvy, které mozek přijme jako realitu. Holý tenhle princip pro první český Embraer C-390 Millennium obrátil. Místo aby objekt zvýraznil, rozložil ho. Tmavé a světlé plochy na trupu záměrně nenavazují na skutečný tvar letounu, některé partie opticky ustupují, jiné splývají s pozadím. Výsledek má pozorovateli ztížit odhad vzdálenosti, velikosti i směru letu. Nejde o dekoraci. Jde o funkční vizuální nástroj, který 6. července 2026 přistál na kbelské základně jako první stroj nové přepravní platformy české armády.

Proč malíř, a ne inženýr

Odpověď je prozaičtější, než by se čekalo. Vojenskou vizuální symboliku, od praporů přes znaky až po vnější podobu letounů, v Česku dlouhodobě řeší Vojenský historický ústav Praha prostřednictvím Komise vojenských tradic a symboliky. Holý v ústavu pracuje jako akademický malíř a pro armádu už navrhoval barevná schémata bitevníků AH-1Z Viper, vrtulníků UH-1Y Venom, vládního Airbusu A319CJ, letounu Challenger CL-601 i strojů L-159 Alca a L-410. Není to tedy nahodilé angažmá umělce zvenčí, ale zavedená institucionální role.

Co ale Holého odlišuje od běžného grafického designéra, je právě jeho práce s vizuální percepcí. Hyperrealistická malba vyžaduje hluboké porozumění tomu, jak oko automaticky čte tvar, hloubku a vzdálenost. U kamufláže tutéž znalost nepoužil k potvrzení reality, ale k jejímu narušení. Návrh vznikal od podzimu 2023 a ladil se pro skutečný trojrozměrný trup, různé úhly pohledu a měnící se světelné podmínky, tedy pro proměnné, které na monitoru nevidíte.

Vícebarevná kamufláž v éře radarů

Většina současných vojenských transportních letounů létá v jednobarevné šedi. Logika je jednoduchá: souvislá šedá snižuje kontrast vůči obloze. Český C-390 jde vědomě jinou cestou. Vícebarevné pole tmavších a světlejších segmentů nekopíruje očekávanou siluetu letounu, a právě to je podstata. Oko hledá tvar, který zná, a kamufláž mu ho odmítá potvrdit.

Nabízí se samozřejmě otázka: k čemu vizuální kamufláž v době, kdy protivník disponuje radary a termovizí? Odpověď je důležitá pro správné pochopení souvislostí. České materiály mluví primárně o oklamání lidského pozorovatele: střelce s ručně naváděnou zbraní, pozorovatele na zemi, pilota stíhačky při vizuálním kontaktu. Přežití v prostředí moderních hrozeb řeší C-390 jinak: systémem vlastní ochrany, který je součástí výbavy. Kamufláž tedy není náhražkou elektronické obrany. Je její doplňkovou vrstvou, která cílí na nejstarší senzor na bojišti: lidské oko.

Pro srovnání: maďarské KC-390 létají v jednobarevném modrošedém nátěru, který tamní obranný resort označuje jako barvu vzdušné převahy. Maďaři sázejí na splývání s pozadím. Český přístup přidává navíc aktivní rozbití obrysu. Podle nás je to promyšlená volba pro armádu, která počítá s nasazením v rizikovějších scénářích, kde transportní letoun nemusí mít luxus letět bez vizuálního kontaktu s protivníkem.

Od lakování po výcvik

Převod Holého návrhu na skutečný trup nebyl triviální. Grafika, která na obrazovce vypadá správně, může na zakřiveném povrchu letounu ztratit zamýšlený efekt. Lakovací proces v brazilském závodě Embraeru navíc vyžadoval stříkání po částech kvůli krátkému časovému intervalu mezi nanesením základní a vrchní barvy. Na místě kontroloval realizaci major Aleš Štancl z kbelské základny společně s týmem výrobce. Hotový nátěr byl schválen 20. června 2026.

O šestnáct dní později, 6. července, stroj přistál na 24. základně dopravního letectva Praha–Kbely. Armáda měla v tu chvíli přeškolených šest pilotů, šest palubních techniků a dvanáct pozemních techniků. Po příletu následuje šestiměsíční zácvik s brazilskými instruktory a plná certifikace českých posádek se očekává do tří měsíců od jeho ukončení. Druhý C-390 ve stejné kamufláži (lišit se budou jen identifikační čísla a jména) má armáda převzít v prosinci 2027.

Co umí stroj pod kamufláží

Kamufláž je viditelná vrstva, ale pod ní je letoun, který české vzdušné síly dosud neměly. C-390 Millennium nahrazuje stárnoucí platformy a přináší schopnosti, které dosud vyžadovaly improvizaci nebo spojeneckou pomoc:

• Přeprava nákladu a osob včetně těžké techniky, zdravotnických transportů a evakuačních letů; právě zkušenosti z Afghánistánu a Súdánu byly jedním z hlavních argumentů pro pořízení.
• Výsadkové operace s padákovým shozem nákladu.
• Hašení s modulem MAFFS II o kapacitě až 12 000 litrů vody, což je čtyřnásobek kapacity třítisícilitrového bambivaku používaného u dosavadních Mi-17.
• Tankování za letu, podpora speciálních sil a pátrací a záchranné mise.

První letoun ponese jméno brigádního generála Karla Tomana Mareše, táborského rodáka a prvního velitele 311. československé bombardovací perutě RAF. Jde o symbolickou vazbu na tradici československého vojenského letectva, která se na trupu potkává s kamufláží navrženou ve zcela současném duchu.

Na kbelské ploše teď stojí transportní letoun, který spojuje brazilskou inženýrskou platformu, českou malířskou tradici optické iluze a pragmatickou úvahu, že v některých scénářích může rozhodovat i několik sekund zmatení pozorovatele. Holého plátna visí v galeriích a nutí diváka věřit, že vidí skutečnost. Jeho kamufláž létá nad krajinou a nutí pozorovatele pochybovat, jestli vůbec vidí letoun.