Na Štědrý den roku 1971 havaroval let LANSA 508 poté, co ho během bouře trefil blesk. Tato hrozná katastrofa je největší zachycenou havárií po blesku v historii.
Tragické letecké neštěstí stálo život 91 lidí včetně celé posádky a také 85 z 86 pasažérů. Jediným přeživším byla Juliane Koepcke, 17letá studentka střední školy. Spadla 3,2 kilometru, přičemž byla stále připoutaná ke své sedačce. Pak byla schopna jít dalších 10 dní divočinou, než ji zachránili místní dřevorubci. Šlo o studentku zoologie, která studovala v Limě. Toho dne cestovala z Limy do Panguany se svou matkou Mariou.
Křik, otřesy a pak podivné ticho
Ta bohužel zemřela se všemi dalšími lidmi na palubě letadla. „Slyšela jsem hlasitý zvuk motoru a křik lidí, pak se letadlo extrémně strmě propadlo. Najednou bylo podivné ticho – minimálně ve srovnání s předchozí kakofonií. Slyšela jsem jen vítr, byla jsem pořád připoutaná k sedačce. Moji matku i muže vedle mě to ze sedadel vyhodilo. Byla jsem celá bez sebe. Viděla jsem les pod sebou, který vypadal jako vršek brokolice.“
Pak dívka ztratila vědomí a probudila se až o den později. Let 508 byl nicméně posledním strojem společnosti LANSA. Jen několik týdnů po této události přišla firma o svou provozní licenci. Juliane Koepcke později potvrdila jejich omluvu z roku 2010. „Roky jsem měla noční můry. A samozřejmě se mi stále vrací úzkost ze smrti matky i všech ostatních. Proč jsem jako jediná přežila, říkám si. Straší mě to a vždycky strašit bude.“
Let v nevhodných podmínkách
Letoun typu Lockheed, který tuto trasu obsluhoval, se po zásahu bleskem nad Amazonským pralesem nejprve vzňal. Následně se důsledkem tohoto požáru a přidružených turbulencí rozpadl přímo ve vzduchu. Její dopad v sedačce zabrzdily koruny stromů. Zranila si oko, přišla o silné brýle (byla velmi krátkozraká), utrpěla otřes mozku a další zranění. Následné vyšetřování určilo jako příčinu nehody špatné počasí a také nezodpovědnost posádky.
Ta se totiž rozhodla pokračovat v letu i navzdory podmínkám, pro které nebylo letadlo rozhodně dimenzováno. Typ Lockheed L-188 Electra vzlétl prvně v roce 1957. Šlo o první velký turbovrtulový letoun, který byl v USA vůbec vyráběn. Zpočátku slavil velké prodejní úspěchy. Pak ale přišly dvě vážné nehody, po kterých ho aerolinky přestaly objednávat. Časem byl tedy nahrazen proudovými dopravními letouny, zcela však nezmizel.
Počátky letadla a osudy Juliane
Mnoho těchto strojů bylo upraveno tak, aby mohly sloužit jako nákladní letadla, a u různých provozovatelů se udržely až do 21. století. Jeho konstrukce byla také použita jako základ a inspirace pro námořní hlídkový a protiponorkový letoun Lockheed P-3 Orion. Ten je velmi úspěšným strojem ve svém odvětví. Původní Lockheed postihlo během služby na 65 různých nehod a incidentů, dohromady tak přišlo o život 1046 lidí.
Juliane se po dopadu vydala najít nejbližší lidské osídlení. Protože v divočině vyrostla a také studovala zoologii, znala základní techniky přežití, což jí zachránilo život. Její cesta se ubírala podél potoka, kromě zranění a potíží se zrakem měla také četné abscesy od bodavého hmyzu. Po vyléčení následků vystudovala biologii v Kielu a na univerzitě v Mnichově. Dnes je přední odbornicí na tropické netopýry a pracuje pro Stání zoologickou sbírku Mnichova.
Jak nejdál od civilizace jste se kdy ztratili?