K čemu jsou na chodníku dlaždice s cvočky nebo linkami: Především pro slepce je to nepostradatelná pomůcka

Barevné panely na chodníku nebo náměstí se objevují čím dál častěji. Jsou vybaveny linkami nebo cvočky a původně byly jen ve velkých městech. Ne každému se tento prvek líbí a pro některé lidi může tato dlaždice „hyzdit“ estetiku daného místa. Mnozí si však neuvědomují, že tyto dlaždice plní podobnou funkci jako například dopravní značky nebo jiné orientační prvky. A pro konkrétní skupinu obyvatel je pohyb bez nich po městě prakticky nemožný.

Nepostradatelný prvek pro orientaci

Řeč je přirozeně o lidech nevidomých nebo zrakově postižených. Cvočky a linie jim dovolují sledovat zvolenou trasu a také je varují před případným nebezpečím. Velmi často je tudíž najdete na zastávkách hromadné dopravy, parkovištích nebo u obchodních center. Někdy je spatříte i na normálních přechodech pro chodce, hlavně v případě silných dopravních uzlů. Pro postižené a nevidomé je tato značka obrovským rozdílem při jejich pohybu městem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tito lidé se obvykle orientují hlavně podle sluchu, dopravní tepny jsou ale příliš hlučné. Navíc se od nich očekává, že se budou pohybovat svižně a plynule. Právě v takových situacích pociťují slabozrací a nevidomí velký stres, barevné dlaždice jsou tak pro ně mnohdy klíčovou pomocí. Vědí jasně, kam jít a na jakém místě se pak zastavit. Ještě tedy zbývá odlišit význam jednotlivých barev a také se zaměřit na vzory, které z nich vyvstávají.

Role barev i linií

Ačkoli někteří lidé vnímají i rozdíly barevného provedení, zrovna barva neznamená nic konkrétního. Jde pouze o to, aby se tato speciální dlažba jasně oddělila od zbytku povrchu a byla snadno zachytitelná. V mnoha případech jsou tyto desky žluté. Je to jedna ze základních barev, jde dobře vidět prakticky za všech podmínek i ročních období. Je tak vždycky dostatečně výrazná a také vyvolává pozitivní asociace, na rozdíl třeba od červené.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zelená je tradičně spojena se svolením, volnou cestou a dalšími významy pro volný pohyb. Proto se v tomto případě spíše nepoužívá. To samé platí pro červenou. Co se týče samotných vzorů, podélné linie ukazují cestu nevidomým. Zrakově postižený ji tak může sledovat pomocí své hole. Přítomnost teček mu zase sděluje, že má zpozornit a pohybovat se opatrně. Pravděpodobně vstoupil na ulici a je třeba dávat bedlivý pozor na vše okolo.

Typy pro komplikované situace

Právě z toho důvodu jsou tečkované pásy i součástí nástupišť u vlaku, autobusů nebo v metru. Ostatně tam slyšíte pravidelná hlášení, že se cestující nemají k této hranici přibližovat. I člověk bez jakéhokoli handicapu pak podle podrážek zjistí, že není na normální ploše. Vzoru s pruhy se v dopravní terminologii říká „vodicí linie“, dlažbě u přechodů zase „signální pás“. Má tvar písmene T, jehož vršek končí rovnoběžně se začátkem přechodu pro chodce.

Vodicí pás přechodu vede napříč vozovkou a musí navazovat na signální pás na chodníku. Oba prvky od sebe ještě může dělit „varovný pás“, který ukazuje oddělení chodníku a vozovky. Jde například o různé atypické obrubníky, oblé konce a další případy. Vodicí pás se objevuje i na složitých přechodech, například šikmých plochách. Dále u přechodů delších než 8 metrů a taky tam, kde je vstup ve formě oblouku.