První hliníkový iPhone nebo ocelová Nokia 8800. Staré mobily ze šuplíku mají dnes cenu desítek tisíc

Použitý iPhone první generace s odpovídající krabicí se letos v únoru prodal za 260 dolarů. Sběratelský kus téhož modelu někdo nabízí za 3 650 dolarů, čtrnáctkrát víc.

Foto: Arths-at / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Rozdíl mezi pěti tisíci a sedmdesáti šesti tisíci korun přitom nedělá stáří. Oba telefony opustily továrnu ve stejném roce, oba mají hliníkové tělo a osm gigabajtů paměti. Cenu vytvořila kombinace stavu, kompletnosti balení a jednoho detailu, který většina lidí přehlédne: sériová čísla na přístroji a na krabici se musí shodovat. Právě tenhle princip (rarita krát zachovalost krát kompletnost) rozhoduje o tom, jestli starý mobil ze šuplíku stojí za oběd, nebo za dovolenou.

iPhone, který odstartoval éru smartphonů

Steve Jobs ho představil 9. ledna 2007 a mobilní průmysl se rozdělil na „před“ a „po“. První iPhone měl hliníkové tělo, 8,9cm (3,5palcový) displej a žádný App Store, ten přišel až o rok později. Právě proto je dnes sběratelsky zajímavý: jde o čistý technologický milník, jehož výroba trvala pouhý rok.

Na eBay se 22. února 2026 prodal kus 8GB varianty s odpovídající krabicí za 260 USD, tedy zhruba 5 400 korun při kurzu ČNB vyhlášeném pro 26. května 2026. Současně ale existuje aktivní nabídka sběratelského kusu v otevřeném balení za 3 650 USD, asi 76 tisíc korun. To není potvrzená realizace, jen požadovaná cena. Skutečný trh se pohybuje někde mezi. Podle nás je realistické očekávat, že opravdu zachovalý kus s kompletním příslušenstvím a shodou sériových čísel dnes najde kupce v řádu nižších desítek tisíc korun. Ale jen pokud prodávající dokáže stav důvěryhodně doložit.

Ocelová Nokia 8800 a její luxusní příbuzenstvo

Nokia 8800 nebyla obyčejný telefon. Už v roce 2005 ji Nokia oficiálně řadila mezi prémiová zařízení: nerezové posuvné tělo, safírové sklíčko displeje, mechanický zvuk otevírání. Do prvního čtvrtletí 2006 se jich prodal přes milion kusů, což zní hodně, ale ve srovnání se sto miliony prodaných Nokií 3310 je to kapka v moři.

Cenový rozptyl uvnitř řady 8800 je obrovský:

• 8800 Gold Edition v perfektním funkčním stavu: prodáno za 248 USD, tedy asi 5 200 Kč.
• 8800 Carbon Arte, pozdní luxusní varianta s karbonovou úpravou: prodáno za 1 444 USD, přibližně 30 100 Kč.

Šestinásobný rozdíl. A přitom obě nesou v názvu „8800″. Právě proto je klíčové znát přesnou variantu, ne jen značku a řadu. Základní model řady 8800 bez edice začíná v nižších tisících korun; teprve limitované a luxusní verze se dostávají do desítek tisíc.

Proč 3310 za zlato nekoupíte

Nejčastější omyl zní: „Mám doma starou Nokii, ta musí být cenná.“ Jenže Nokia 3310 překonala sto milionů prodaných kusů. Na trhu jich plave tolik, že ani zachovalý kus s krabicí nevyvolá sběratelský zájem srovnatelný s 8800 nebo prvním iPhonem.

Sběratelskou hodnotu vytváří průnik tří vlastností:

• Technologický nebo designový milník: první svého druhu, průlomový materiál, unikátní konstrukce.
• Omezená dostupnost: prémiová řada, krátká výrobní série, luxusní edice.
• Zachovalost a kompletnost: funkční stav, originální krabice, manuály, nabíječka, žádné neoriginální zásahy.

Motorola StarTAC to ilustruje názorně. Kus v excelentním stavu s krabicí a veškerým příslušenstvím stojí 149 USD. Neotestovaný StarTAC bez krabice se prodal za 28,49 USD. Pětinásobek, jen díky krabici, kabelu a ověření funkčnosti. Podobně Motorola DynaTAC 8000X, legendární „cihlový telefon“ z osmdesátých let: doložená aukce skončila na 136 dolarech, ale testovaný nepoškozený kus je nabízen za 4 500 USD. Rozpětí je extrémní a bez rozlišení realizované a požadované ceny se člověk snadno spálí.

Co udělat, než starý telefon zapnete

Největší chyba je vzít telefon ze šuplíku a zkusit ho nabít. Pokud baterie osmnáct let ležela v teple, může být nafouklá, pozná se podle vyboulení, špatného kontaktu s kontakty přístroje nebo viditelného poškození. Takovou baterii nezapínat, nenabíjet, nepropichovat. Poškozené lithiové baterie vyžadují speciální zacházení.

Správný postup vypadá jinak:

• Identifikujte přesný model: typové označení na štítku pod baterií nebo na krabici.
• Nafotografujte vše: přístroj ze všech stran, sériová čísla, krabici, příslušenství, případné poškození.
• Porovnejte realizované ceny: ne aktivní nabídky, ale skutečně prodané kusy na eBay, orientačně i na Aukru a Bazoši. Český trh je u rarit příliš tenký, mezinárodní srovnání je nutnost.
• Neupravujte, nečistěte agresivně: originální patina je lepší než přeleštěný povrch s mikropotrhami.

Pokud telefon nemá sběratelskou hodnotu, nejjednodušší cesta je ekologické odevzdání přes sběrnou síť ASEKOL nebo projekt Remobil.

Čtyřicet dva procent Čechů sedí na pokladu, nebo na elektroodpadu

Podle průzkumu Ipsos pro Remobil má 42 procent Čechů doma odložené staré mobily. Nejčastěji jako zálohu, z nostalgie nebo kvůli náhradním dílům. Zároveň Česko výrazně zaostává za západní Evropou v prodeji z druhé ruky: repasovaný smartphone u nás používá 12 procent lidí, ve Francii a Německu 23 procent. Slabší návyk vracet starý telefon do oběhu znamená, že v českých domácnostech stále leží kusy, které trh ještě neviděl.

Většina z nich bude mít hodnotu nízkou nebo žádnou. Ale právě proto stojí za to před vyhozením ověřit model a variantu. Rozdíl mezi odpadem a sběratelským kusem za desítky tisíc korun je někdy jen v jednom slově na štítku pod baterií.