Vždy stoprocentní výkon

Průměrné mrknutí lidského oka trvá 100–150 milisekund. Máme sklon mrkat velmi málo u monitorů a displejů, odtud pochází syndrom suchého oka. Frekvence se ovšem zvyšuje během konverzace a mluvení obecně. Lidské oko je 100% funkční v jakémkoli momentu, nepotřebuje k tomu nikdy žádný odpočinek. Jeho únava se projevuje zarudnutím, svěděním nebo bolestmi, ale funguje a snímá okolí stále stejně kvalitně.

Pokud bychom měli přirovnat oko k digitální kameře, bude mít rozlišení asi 576 megapixelů. Dvě oční bulvy nám dovolují vnímat hloubku. Porovnání dvou snímků téhož objektu totiž dovoluje mozku určit, jak daleko od nás se nachází. První osoba s modrýma očima žila nejspíš před 6–10 tisíci lety. I když nikdo ve vaší rodině neměl zelené nebo modré oči, stejně se tato barva může objevit v dalších generacích potomků.

Ne každý pláč přináší slzy

Všechna čerstvě narozená miminka jsou barvoslepá. Samotná barvoslepost je mnohem častější u mužů. Krom toho miminka sice pláčou, ale nemají žádné slzy. Ty začne tělo produkovat až ve věku přibližně šesti týdnů. Čím jsme starší, tím méně slz při pláči máme. Novorozeně vidí nejostřeji objekty, které jsou od něj 20–40 centimetrů daleko. I slepí lidé vidí své vlastní sny, pokud se jako slepí nenarodili.

Buňky v našich očích jsou jediné z celého těla, které přežívají od narození až do momentu naší smrti. Naše vzpomínky jsou z 80 % tvořeny právě tím, co vidíme. Životnost očních řas je pět měsíců a slouží jako štít před špínou. Obočí slouží k tomu, aby se do očí nedostaly kapky potu. V řasách se vyskytuje mnoho mikroskopických organismů, které nikdy neuvidíme. Jedno z nejčastějších kosmetických zranění je bodnutí se do oka řasenkou. Tak jak se popraly s okolními obrázky vaše oči?

Zdroj: BrightSide

Článek Byl by z vás dobrý Sherlock Holmes? Otestujte svou bystrost a najděte na obrázku vetřelce do 5 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak snadno poznáte vybitou baterii

Takřka každá domácnost pro nějaké účely využívá tužkové baterie. Možná je používáte do hodin, do televizního ovladače, do hraček pro děti nebo například do dětské chůvičky či kapesní svítilny. V každém případě je čas od času potřebujete vyměnit. Abyste na první pohled poznali nabitou baterii od té vybité, nemusíte vytahovat multimetr. Postačí vám k tomu jednoduchý trik, k němuž potřebujete pouze baterii a rovný, tvrdý povrch.

Celé „kouzlo“ spočívá v tom, že baterii položíte na povrch – například stůl, tak, aby stála, přičemž „mínusová“ strana směřuje do desky stolu. Poté baterii uchopíte do ruky a zvednete několik centimetrů do vzduchu. Následně baterii pustíte. Jestliže baterie po dopadu na stůl zůstane stát, je nabitá. V případě, že spadne do vodorovné polohy, je vybitá či s jen malým množstvím energie. Abyste si byli skutečně jistí, celý proces několikrát zopakujte.

Další způsoby, jak zjistit funkční baterii

Společností kolují nejrůznější způsoby, kterými můžete vyzkoušet, zdali je baterie stále ještě nabitá. Jedním z nich je její olíznutí, respektive přiložení jednoho jejího konce na váš jazyk. Jestliže ucítíte jemné brnění, je baterie stále nabitá a můžete ji použít. Ačkoliv je tento způsob poměrně rozšířený, měli byste se ho vyvarovat. Pokud by baterie byla rezavá, špinavá, pod vysokým napětím či poškozená a vyteklá, vystavujete se zdravotnímu riziku. Baterie jsou totiž vysoce toxické a nebezpečné.

Jiným způsobem je využití kompasu. Na ten položíte baterii, u níž chcete zjistit, zdali není vybitá, a sledujete pohyb střelky kompasu. Jestliže se ustálí a její červená část směřuje k mínusu a bílá k plusu, měla by být baterie stále ještě dostatečně nabitá. Naopak, v případě, že se střelka kompasu vychyluje a neustálí se, je baterie pravděpodobně vybitá – její napětí se tedy pohybuje pod 1,1 V. (Je-li baterie částečně vybitá – s napětím 1,2 – 1,35 V, můžete ji stále využít v zařízeních s nízkými nároky na spotřebu.)

Jak zjišťujete, zdali jsou baterie nabité?

Zdroj: Science

Článek Jak zjistit, jestli je baterie nabitá? Nemusíte ji olizovat ani si pořizovat multimetr, stačí ji upustit na stůl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychle a pod záběrem radarů

Její rychlost znamená, že může být použita ke zničení „vysoce cenných a časově omezených“ cílů, uvedlo americké letectvo. Návrh takové rakety obvykle zahrnuje dvé fáze. Během první dosáhne raketa více násobku rychlosti zvuku, přičemž zůstane mnohem níž než mezikontinentální střely, které stoupají vysoko do atmosféry, než doručí svůj jaderný náklad. Zadruhé vypustí kluzák, který nese samotnou zbraň.

Tím začne finální fáze cesty této zbraně k cíli a poletí atmosférou jako surfař na vlnách, což zkomplikuje jakoukoli snahu ji sestřelit. Nízká poloha při letu způsobuje velmi obtížnou detekovatelnost takové střely – většina obranných systémů detekuje rakety na vrcholku jejich dráhy, kde mají čistý „výhled“. Rakety se tudy také pohybují po předvídatelnějších cestách. Čím níže, tím více dalších prvků se to možnosti detekce plete.

Snaží se nejen Spojené státy

USA není jedinou velmocí, která na zbrani tohoto typu pracuje a zkouší její provoz. Rusky prezident Vladimir Putin oznámil stejný program v roce 2018 a slíbil, že národní zbraň tohoto typu dosáhne rychlosti Mach 20. Vojenský analytik Pavel Podvig ovšem prohlásil, že v té době už taková zbraň nebude příliš k užitku. Podle něj jde o vývoj zbraně, která si bude hledat svoje mise, takové vlastnosti u zbraně nejsou potřeba a výsledek nebude příliš odlišný od toho, co už existuje.

Současné rakety pro ničení vzdálených cílů už totiž vybrousily svou schopnost vyhnout se většině obranných mechanismů druhých stran. Není také jasné, proč by nadzvukové střely měly být nezbytná pro zásah jiné země. Asi jediné, co dává trochu smysl, jsou ony „časové citlivé“ terče, právě kvůli rychlosti zásahu, kterou by taková střela nabídla. Navíc existují stále nejasnosti ohledně samotné technologie a risk mnoha chybných výpočtů.

Zdroj: Livescience

Článek Americké letectvo oznámilo bizarní test nadzvukové zbraně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.