Pradávné katastrofy pro vše živé

Největší masové vyhynutí druhů na Zemi se odehrálo v době přes asi 252 miliony let a je známo jako Permské vyhynutí nebo Velké vymírání. Předcházel mu výrazný nárůst vulkanické aktivity a bylo spojeno s prudkým nárůstem hladiny oxidu uhličitého a globální teploty. Podle dosavadních odhadů mělo toto vymírání na svědomí kolem 90 % všech živých druhů na planetě. Vědci jeho strukturu zjišťují průzkumem usazenin a zkamenělin.

V první řadě tato událost ovlivnila vodu na planetě a všechny na ní navázané ekosystémy. Působení prozrazují stopy v chemickém složení v povodí Sydney v Austrálii. Tímto postupem badatelé odhalili masivní nárůst mikroskopických řas a sinic hned po Permském vymření. Nárůst řas vydržel ještě dalších přibližně 100 000 let. Za běžných okolností tyto řasy ekosystému pomáhají okysličováním vody. Jenže při přemnožení mají opačný efekt.

Když je jich moc, všechno zničí

Místo obohacování vody pohltí všechen kyslík a vypustí místo něj toxiny, které učiní vodu neobyvatelnou pro jakýkoli živý druh. Jak uvádí autoři studie, změna čisté vody v toxický kal zabránila obnovení ekosystému po další 3 miliony let. Devastující nárůst řas byl perfektní shodou výrazných emisí skleníkových plynů a zvyšováním globálních teplot. Podíl měla výrazná sopečná aktivita a také obrovský příliv živin do vody.

Co je ale špatného na živinách ve vodě? Tento proces nastává, pokud velké lesní požáry a sucho vedou k odlesnění a prvky z půdy se ve velké míře dostávají do vody. Tato složka se vyskytuje při každé obdobné globální katastrofě, kromě vyhynutí dinosaurů. Událost spuštěná asteroidem před 66 miliony let nezpůsobila dostatečný nárůst skleníkových plynů. Nedošlo tak ke globálnímu výskytu řas, které by změnily vodu z obyvatelné na toxickou.

Splnění podmínek pro zopakování

Moderní antropogenní klima má však podle autorů potenciál pro zopakování právě těchto podmínek. Tím pádem je v našich silách spustit katastrofu tohoto typu v globálním měřítku. Toxických řas a sinic vídáme v této době víc a víc, hlavně v jezerech a mělkých vodách. Se stoupající teplotou se mění celé populace rostlin, což odpovídá přesunu živin z půdy do vodního prostředí. Jsou tedy jasně zřetelné paralely s minulými podmínkami.

Sopečná činnost byla zdrojem oxidu uhličitého během minulých katastrof. A tehdejší jeho objem je velmi podobný tomu, co dnes sami uvolňujeme do atmosféry. Badatelé predikují, že optimální teplota pro nárůst škodlivých sinic je mezi 20 – 32 stupni Celsia. Při aktuálním trendu klimatické změny podle modelů dosáhneme tohoto rozmezí u vody do konce tohoto století. Do rovnice přibyly i lesní požáry, které pak sinice zásobí vydatnou stravou.

Zabrání podle vás něco naplnění zmíněných podmínek?

Zdroj: IFLScience

Článek Vědci varují před dalším masovým vymíráním druhů. Již teď jsou na Zemi patrné signály, které ho prozrazují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vrchol se stovkami tisíc případů

V době, kdy bude její rozmach vrcholit, se mohou například Spojené státy setkat s počty až 450 000 nových případů denně. Jenže ne každá predikce v tomto počtu souhlasí a konzervativnější modely dochází k počtu 29 000 případů. Což je poměrně radikální rozdíl. Všechny predikce ovšem vycházejí z faktorů, které se mohou velmi rychle měnit. Jako třeba postoj lidí k nošení respirátorů nebo podstupování očkování. A jakýkoli odhad v dlouhodobém horizontu je prakticky nemožný.

Virologové se celkem shodují na tom, že delta varianta se ukáže jako mnohem závažnější než mutace, se kterými jsme se dosud mohli setkat. Právě kvůli její mnohem snazší šiřitelnosti bude hrát významnou roli pečlivé nošení ochranných pomůcek. Ani mladí lidé by tuto skutečnost neměli podceňovat. Při radikálním rozvolňování se kvůli deltě mohou státy opět setkat s masivní vlnou nových nákaz. Pouhou vakcinací se asi k vytoužené kolektivní imunitě nedostaneme.

Lepší ovladatelnost malých vln

Na postupující vakcinaci je pozitivní to, že nová ohniska mohou být skutečně lokální, což usnadňuje koordinaci zákroků. Ovšem kolektivní imunita, díky které by takové lokální výskyty samy „vyšuměly“, se začíná jevit jako fantazie. Pokud populace dosáhne plné proočkovanosti, skončí aspoň celosvětový pandemický režim. To znamená konec jakéhokoli zvláštního zasahování covidu-19 do našich životů a běžného fungování.

Je dost možné, že v takové situaci se koronavirus stane endemickou chorobou. Přidá se tak ke svým bratrancům, kteří způsobují normální nachlazení. Pandemie tedy neskončí vyhlazením viru, jak se mnozí dříve domnívali, ale jeho asimilací do našich životů. Ovšem asimilací coby nemoci, se kterou si poradíme, nebude vyžadovat hospitalizaci a nebude rizikem. I když bude pak virus nadále putovat mezi lidmi, bude ho mnohem méně a bude mnohem slabší.

Zdroj: EatThis

Článek Experti na viry odhadují další scénář vývoje pandemie koronaviru. Čeká nás na podzim další kolo, nebo virus postupně vymizí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.