Případ z Al Musannah ovšem nepřekvapil nikoho, kdo sleduje velbloudí soutěže krásy v Perském zálivu. Tyto přehlídky dávno přerostly folklorní tradici a proměnily se v tvrdý investiční byznys, kde tvar pysku nebo objem hrbu rozhoduje o výhrách v řádu stovek milionů rijálů. A kde se točí takové peníze, tam se najdou i lidé ochotní přírodu „doladit“ injekční stříkačkou.

Proč právě pysky a hrby rozhodují o vítězství

Porota na velbloudí mazajně posuzuje desítky detailů, ale několik znaků vyčnívá nad ostatní. Ideální soutěžní velbloud má podle odborníků, kteří spolupracovali s ománskou federací na vývoji bodovacího systému, velkou vzpřímenou hlavu, dlouhé spuštěné pysky zakrývající zuby, rozštěpený horní ret, výraznou bradu, široký protáhlý nos a nápadné řasy. K tomu patří elegantní krk, přirozeně lesklá srst čisté barvy a mohutný hrb uložený ve „správné“ zadní pozici.

Právě pysky a hrb fungují jako nejsnáze čitelné vizuální markery. Porotce je vyhodnotí na první pohled, a právě proto se staly hlavním cílem manipulací. Botulotoxin uvolní svalstvo pysku, takže působí plněji, měkčeji a více svěšeně. Výplně, silikon či olejové injekce zvětší objem hrbu a dodají mu žádaný tvar. Hormonální preparáty pak mění celkovou muskulaturu a proporce těla. Čím přesněji soutěžní pravidla definují ideální vzhled, tím silnější je pokušení části chovatelů tyto znaky uměle „dovyrobit“ místo trpělivého šlechtění.

Stovky milionů rijálů: ekonomický motor velbloudí krásy

Rozměr finančních odměn vysvětluje, proč se podvod vyplácí riskovat. Saúdský Festival krále Abdulazíze, největší soutěž svého druhu na světě, v desátém ročníku zakončeném 3. ledna 2026 nabídl celkovou výhru přesahující 200 milionů saúdských rijálů, tedy v přepočtu zhruba 1,3 miliardy korun. Odborný přehled publikovaný ve Frontiers in Veterinary Science u vrcholných ročníků pracuje dokonce s hranicí 300 milionů rijálů.

Samotné ceny za umístění přitom tvoří jen část příjmů. Festival funguje současně jako obří trh: saúdská tisková agentura SPA uvádí, že během posledního ročníku se prodalo téměř devět tisíc velbloudů a jednotlivé obchody dosáhly až patnácti milionů rijálů, přibližně sto milionů korun za jediné zvíře. Vítězství v soutěži krásy tak dramaticky zvyšuje tržní hodnotu celého chovu. Jeden dobře tvarovaný pysk může majiteli přinést mnohonásobek toho, co zaplatil za zakázaný zákrok.

Sedm procent podvodníků: manipulace jako systémový problém

Ománský případ z února 2026 zapadá do vzorce, který se opakuje minimálně od roku 2018, kdy saúdská soutěž vyřadila dvanáct velbloudů kvůli botoxu. Ve stejném roce ománská federace OCRF prostřednictvím svého mluvčího přiznala, že v soutěžích krásy tehdy neexistovaly oficiální testy na steroidy ani stimulanty.

Od té doby se kontroly zpřísnily. Saúdský festival nasadil sonografii, rentgen, laboratorní rozbory a specializované veterinární komise. Polní studie provedená na sedmém ročníku Festivalu krále Abdulazíze prozkoumala 12 385 velbloudů a odhalila 943 případů různých forem manipulace, tedy 7,6 % všech vyšetřených zvířat. Ultrazvuk se ukázal jako rychlý, bezpečný a v terénu praktičtější nástroj než radiografie či termografie, zejména při hromadném screeningu stovek zvířat denně.

Sankce se rovněž zostřily. SPA v roce 2018 popsala vyřazení pěti soutěžících a třísezónní zákaz účasti, dokud neuhradí uloženou pokutu. Provinilci byli veřejně označeni; v prostředí, kde prestiž znamená vše, jde o citelný trest. Přesto se metody podvodů vyvíjejí rychleji než schopnost je odhalovat. Veterinární odborníci upozorňují, že detekce vyžaduje zkušený personál a kombinaci vizuální kontroly, zobrazovacích metod a laboratorních testů.

Co zakázané zákroky dělají s tělem velblouda

Za estetickými úpravami se skrývají reálné zdravotní následky. Botox v pysku způsobuje otoky, záněty a dočasnou i trvalejší poruchu funkce; zvíře může mít problém s příjmem potravy. Výplně a silikon vedou ke granulomům, nekrózám, abscesům a infekcím. U augmentace hrbu hrozí systémová toxicita a změna pohybu.

Hormonální manipulace zasahují ještě hlouběji. Odborné zdroje dokumentují abnormální růst kostí a svalů, maskulinizaci samic, zvětšení klitorisu, behaviorální změny a zvýšený výskyt neplodnosti. Zvířata se stávají obětí kalkulace, v níž krátkodobý estetický efekt převáží nad dlouhodobým zdravím.

Evropská paralela: i výstavy psů bojují s manipulací vzhledu

Analogii můžeme hledat ve výstavách psů. ČMKU výslovně zakazuje úpravy měnící strukturu, barvu či tvar srsti, kůže nebo čenichu; porušení vede k okamžitému vyloučení. Mezinárodní kynologická federace FCI od ledna 2025 dále zpřísnila účast psů s kupírovanými ušima a ocasy u plemen, kde to standard nepředpokládá. Evropský přístup se posouvá směrem k důslednější ochraně přirozeného vzhledu zvířat. Injekční kosmetické úpravy hospodářských zvířat v tomto regulačním prostředí nemají obdobu.

Dvacet diskvalifikovaných velbloudů v Al Musannah tak představuje jen viditelný vrchol problému, který sahá hluboko do ekonomiky celého odvětví. Dokud bude jediný hrb stát víc než luxusní nemovitost, budou se nacházet chovatelé ochotní sáhnout po stříkačce.

Článek Velbloudům implantují protézy do hrbů a botox do rtů. Na pouštních soutěžích krásy rozhoduje tvar pysku, za výhru je 60 milionů dolarů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slon není slon, ale lev 

Právě tato dvě slova byla dle webu Stoplusjednicka během historie zaměněna. Vše to nejspíše začalo při tvoření názvů cizokrajných zvířat, které naši předkové v životě neviděli. Přestože měli obrovské povědomí o přírodě kolem nich, netušili, jak asi může vypadat velbloud z afrických zemí nebo takový slon, který se poflakuje po thajské džungli. 

Redakce VědaŽivě

6 září, 2025

98 % lidí v hledání slona na obrázku selže. Psychologové tvrdí, že to zvládnou jen lidé s IQ 115+

Jakmile tedy chtěli vytvořit česká slova pro tyto živočichy, nevěděli, jak na to jít správně. Třeba zmíněné slovo slon bylo převzato z turkotatarských výrazů arslan či aslan. To nicméně v původním jazyce označuje majestátního lva. Ačkoli to může znít vtipně, lidé v dřívějších dobách skutečně nemohli cestovat, a tak se o existenci zvířat mohli dozvědět jen z doslechu.

Špatně je i slovo velbloud 

A jak byste takového lva nebo slona pojmenovali, kdyby vám někdo řekl, že je zahlédl v přírodě. Popis zvířete byl také jistě předáváním informací nekompletní, přičemž mnozí ani nevěřili, že takové zvíře ve skutečnosti existuje. Podobná nesrovnalost je poté spojena se slovem velbloud, kterým dnes označujeme obrovské hrbáče v poušti.

Redakce VědaŽivě

25 prosince, 2023

Historie českých loupežníků: Řádili už ve 14. století. Kupce nejen okrádali, ale také věznili

Jenže ani to není správně. Pojmenování velblouda přejala čeština prostřednictvím gótského slova ulbandus, které zas vychází z latinského elephantus. Ten samozřejmě odkazuje ke slonovi, nikoli dvouhrbému či jednohrbému pouštnímu velikánovi. Jen stěží lze proto říct, kolik dalších názvů je dnes asi špatně a co ve skutečně znamenají. 

Článek Tak trochu popletená čeština: Slovo velbloud pochází z latinského elephantus, což je ale slon se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stejné riziko na souši jako u odpadu v mořích

Oba vědci objevili masy plastu velké jako menší cestovní kufr, které se všechny skládaly z plastových sáčků a nacházely se původně nejspíš v hrudníku již mrtvého velblouda. Obecně se ví o rizicích plastu pro mořské savce, lachtany, želvy, velryby nebo mořské ptactvo, ale to je jen jedna z oblastí. Kdekoli se plasty vyskytují, jsou pro místní zvířata problémem. A protože se vyskytují všude, logicky jsou problémem pro všechna zvířata.

Ve Spojených arabských emirátech žije asi 390 tisíc dromedárů a kolem 1 % z nich pravidelně umírá kvůli konzumaci plastu. Eriksen a Wernery prozkoumali od roku 2008 na 30 tisíc mrtvých velbloudů a více jak 300 z nich mělo vnitřnosti plné plastového odpadu. V pěti případech vážila tato masa od tří do 64 kilogramů. Vědci tyto útvary nazvali polybezoáry, aby je odlišili od klasických bezoárů, které se přirozeně vyskytují jako směs srsti a rostlinné vlákniny.

Akumulace do obřích mas v těle zvířete

Když velbloud pátrá v poušti po potravě, nachází pravidelně plastové sáčky a další odpadky, které se zachytávají na stromech a hromadí podél cest a silnic. Z pohledu velblouda… pokud se nejedná o písek, jde o potravu. Jenže jednotlivé sáčky se mu – hlavně v žaludku – spojí právě do polybezoáru, který jeho organismus zcela ucpe. Paradoxem přitom je, že zvíře nezemře na udušení nebo otravu touto „pochoutkou“.

S žaludkem plným plastu necítí velbloud hlad a nakonec zemře hladem. Procento úmrtí kvůli plastům musí ještě potvrdit další studie, které jsou také potřebné kvůli zvýšení informovanosti lidí o tomto problému. Jednorázové sáčky způsobují velké potíže, protože jsou mistry v utíkání – velmi snadno uletí z odpadkových košů, korby náklaďáků nebo z lidských rukou. Cestují stovky mil a nemusí zabít jen velbloudy, může je pak klidně najít další zvíře.

Zdroj: ScienceNews

Článek Smrtelné ohrožení velbloudů. Plastový odpad je stále častěji příčinou jejich úmrtí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.