Giannutri: ostrov menší než dolet včely jako ideální laboratoř

Giannutri patří do Národního parku Toskánské souostroví a měří pouhých 2,6 km². Pro představu: zhruba tolik zabírá pražská Malá Strana s Hradčany. Volně žijící včely medonosné tu nikdy nežily, podle Univerzity v Pise byly jedinými zdejšími včelami medonosnými ty, které sem lidé přivezli kvůli šlechtění. Od roku 2018 sem včelaři sezonně, zhruba od prosince do června, sváželi 18 úlů.

Celý ostrov je menší než oblast, kterou běžně obletí dělnice při hledání potravy. Tlak včelstev tak dosáhl na každý keř. Hustota vycházela asi na 7 včelstev na kilometr čtvereční, tedy výrazně nad evropským průměrem 4,2, který studie uvádí. Ostrov přitom nabízí jen omezenou jarní pastvu v podobě středomořské makchie.

Na Giannutri navíc chybějí běžné komplikace. Nehospodaří se tu, takže tu nejsou pole ani postřiky. Zásah proti komárům se týkal jen asi 7 % plochy, a to mimo místa, kde se sledované druhy pohybovaly. Kde jinde by vědci hledali souboj o potravu v tak čisté podobě? Tým kolem Lorenza Pasqualiho, který tehdy působil na Univerzitě ve Florencii a dnes pracuje na Univerzitě v Białystoku, a Leonarda Dapporta tuhle šanci využil naplno.

Zavřené úly, plné květy: co se změnilo během jediného dne

Pokus běžel v letech 2022 až 2024 vždy v únoru a březnu, kdy jsou divoké včely nejaktivnější. Badatelé porovnávali dny s otevřenými a zavřenými úly. Zaznamenávali množství nektaru, dostupnost pylu, návštěvy květů i chování dvou divokých druhů: samotářské pelonosky Anthophora dispar a čmeláka zemního.

Když úly fungovaly, připadalo na včelu medonosnou 59,95 % všech návštěv květů. Ovládala ožanku keřovitou, rozmarýn i pryšec stromovitý. Divoké druhy přitom spoléhaly na tytéž zdroje. Pelonoska se soustředila hlavně na ožanku, čmelák zemní na brutnák. Autoři mluví o silném potravním překryvu.

Po uzavření úlů se nabídka v květech viditelně zvedla:

Divocí opylovači reagovali okamžitě. Oba druhy pily z jednotlivých květů déle, protože v nich konečně něco zbývalo. Čmelákům se zkrátila doba hledání pylu. Za otevřených úlů musely divoké včely obletět víc květů, aby nasbíraly stejnou dávku.

Na pylu přitom záleží nejvíc. Krmí se jím larvy. Delší pátrání podle autorů může vést k chudším zásobám v hnízdě, menšímu počtu potomků nebo drobnějším dospělcům. Medonosné včely, organizované do početných kolonií, tak divokým sousedům vyjídají spíž ještě dřív, než ti stihnou vyletět.

Propad o 80 procent: čísla, která přiměla park zakázat úly

Souběžně se sledováním květů probíhalo v letech 2021 až 2024 pravidelné sčítání na stálých trasách. Pelonoska i čmelák zemní za tu dobu ztratili přibližně 80 % jedinců. Samotářský i sociální druh tedy dopadly stejně, přestože se jejich chování lišilo v detailech. Konferenční abstrakt z italského entomologického sjezdu v Sieně z června 2025 doplňuje, že čmelák zemní postupně přesouval pozornost k brutnáku. U pelonosky podobný posun popsán nebyl.

Krátkodobý pokus s uzavíráním úlů je manipulační experiment v pravém smyslu. Vědci změnili jednu proměnnou a sledovali přímý účinek, takže efekt na nektar, pyl a chování stojí na pevných základech. U dlouhodobého propadu populací jsou autoři opatrnější. Připouštějí, že během čtyř let je obtížné oddělit hustotu včelstev od dalších ekologických vlivů. Úbytek ovšem přesně zapadá do mechanismu, který experiment odhalil. Studie zmiňuje také riziko přenosu chorob, například virů spojených s kleštíkem nebo houbového parazita Nosema ceranae. Na Giannutri však hlavním vysvětlením zůstává konkurence o potravu.

Správa ostrova na zjištění zareagovala rázně a včelaření na Giannutri zakázala. Podle reportáže deníku The Guardian ze září 2025 byl ostrov déle než rok bez úlů a nejméně jeden ze sledovaných druhů vykazoval mírné zlepšení. Konferenční data uvádějí monitoring prodloužený do roku 2025 a odstranění včel medonosných právě v témže roce. Publikovaná data o dlouhodobé obnově zatím chybějí. Jaro 2026 je proto pro badatele klíčové: každá další sezona bez úlů ukáže, jestli se divoké včely dokážou vrátit.

Čmelák zemní bzučí i v Česku. Co si z ostrova vzít na vlastní zahradu

Hlavní aktér italského příběhu je i naším běžným druhem. Nálezová databáze v Portálu ochrany přírody ISOP eviduje čmeláka zemního po celé republice. Tuzemská studie, která by u nás doložila podobný propad kvůli úlům, zatím dohledatelná není. Mechanismus však platí všude, kde se sejde hodně včelstev a málo kvetoucích rostlin. Česká krajina je pestřejší mozaikou polí, sadů, luk a zahrad, takže efekt bude slabší a hodně závislý na místě.

Česko má čtyři národní parky a 25 chráněných krajinných oblastí. Pravidla se liší podle kategorie území, zonace a konkrétních ochranných podmínek. Plošný zákaz včelaření z italského případu nevyplývá. Silný argument pro individuální posuzování počtu úlů v nejcennějších lokalitách z něj ovšem plyne.

Včelaře přitom nikdo nestaví do role padouchů. Včela medonosná zůstává nepostradatelným pomocníkem v sadech a podle FAO opylovači přispívají asi k 35 % světové rostlinné produkce a zvyšují výnos 87 ze 115 hlavních potravinových plodin. Stejná organizace ale zdůrazňuje, že zemědělství potřebuje rozmanitost opylovačů, nejen jeden chovaný druh. Divoké včely nejvíc ohrožuje úbytek a drobení stanovišť, chemie v krajině, paraziti, invazní druhy a změna klimatu. Hustota úlů je mezi těmito tlaky jedním z mála faktorů, které lze řídit doslova přes noc.

Kdo chce divokým včelám skutečně pomoci, nemusí hned pořizovat úl. Britská Královská zahradnická společnost doporučuje pět kroků:

• Pestrá výsadba rostlin bohatých na nektar a pyl, ideálně s kvetením od jara do podzimu.
• Méně časté sečení, část trávníku nechat rozkvést.
• Mělká miska s vodou a kamínky, na které mohou včely přistát.
• Žádné postřiky, a už vůbec ne na kvetoucí rostliny.
• Hnízdní místa: kus odkryté půdy, duté stonky nebo vhodný hmyzí domek pro samotářky.

Podle nás si pozornost zaslouží hlavně městské střechy osazené úly bez okolní zeleně a malé zahrady s anglickým trávníkem. Tam se včelstvo může stát spíš konkurentem než podporou. Med kupovat dál dává smysl. Jen je lepší nespojovat přidávání úlů automaticky s ochranou přírody.

Článek Včely medonosné a divoké pijí stejný nektar. Experiment na italském ostrově ukázal, kdo prohraje souboj o květy a proč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stejná včela, dva životy: komu platí Červený seznam

Taxonomicky jde o jediný druh. Včela z dřevěného úlu a včela usazená v dutině staré lípy patří k Apis mellifera stejně. Liší se způsob existence. Chovaná kolonie má úl, v nouzi přikrmení, léčbu a včelaře, který řídí její rozvoj. Volně žijící kolonie si dutinu vybírá sama a o přežití se stará bez jakékoli pomoci. Hnízdí ve stromech, zdech, komínech nebo skalních štěrbinách a odkázaná je výhradně na to, co nabídne okolní krajina.

Podle Univerzity Hohenheim tvoří divoká včelstva přibližně šestinu celkové evropské populace včely medonosné. Evropa má přitom v rámci původního areálu druhu nejnižší hustotu volně žijících kolonií vůbec.

Do debaty o úbytku včel se často pletou tři odlišné skupiny:

Evropský červený seznam včel posuzoval pro území EU celkem 1 875 druhů. Kriticky ohrožených je 21, ohrožených 90 a zranitelných 51. Volně žijící včela medonosná se zařadila do prostřední, druhé nejvážnější skupiny. Ocitla se tak v jedné kategorii s druhy, o kterých většina lidí v životě neslyšela.

Model Univerzity Hohenheim a Agroscope ukazuje, proč verdikt obstojí. Pokud by z včelínů přestaly vylétat roje, které se usazují v přírodě, divoká populace v EU by za deset let, tedy zhruba do roku 2036, prořídla podle mediánového odhadu o 56 %. Mnoho evropských kolonií v dutinách tedy podle autorů dnes přežívá jen díky přísunu nových zakladatelek z chovů. IUCN přitom za skutečně divokou považuje populaci, která se udrží vlastní reprodukcí, bez dosazování zvenčí.

Kleštík včelí pod víčkem buňky: jak parazit likviduje včelí plod

Hlavním nepřítelem divokých kolonií je kleštík včelí (Varroa destructor), drobný roztoč velikosti špendlíkové hlavičky. Evropský červený seznam jmenuje i další biotické hrozby: mikroskopickou houbu Nosema ceranae, sršeň asijskou a lesknáčka úlového. Kleštík ovšem figuruje jako jeden z nejvýznamnějších strůjců úbytku.

Jeho strategie míří na budoucnost včelstva, tedy na plod. Tak včelaři označují vajíčka, larvy a kukly, které dozrávají v buňkách plástu. Samička kleštíka vklouzne do buňky těsně předtím, než ji dělnice zavíčkují voskem. Uvnitř, v uzavřeném prostoru, klade vajíčka a její potomstvo saje na vyvíjející se larvě či kukle. Podle amerického ministerstva zemědělství se v zavíčkovaném plodu ukrývá velká část všech roztočů v kolonii. Rozmnožují se v dělnických i trubčích buňkách, kde jsou chráněni před zásahy zvenčí.

Následky jsou vidět, jakmile mladá včela vyleze z buňky:

• poškozené tukové těleso, které včelám slouží jako zásobárna energie a imunity,
• zdeformovaná křídla, často kvůli viru deformovaných křídel, jejž kleštík přenáší,
• zkrácený zadeček a kratší život,
• mezerovitý plod, tedy plást s prázdnými a odumřelými buňkami.

Státní veterinární správa popisuje varroázu jako parazitární onemocnění, které bez účinného tlumení vede k chřadnutí kolonie a nakonec k jejímu kolapsu či úhynu. Včelař kleštíka sleduje a v pravidelných cyklech léčí. Kolonie v dutině buku na žádné ošetření čekat nemůže.

Proč se evropská včela kleštíkovi brání tak špatně

Kleštík nepochází z Evropy. Původně parazitoval na včele východní (Apis cerana) v Asii, která s ním sdílí dlouhou evoluční minulost. Asijská hostitelka si vypracovala obranu: omezuje množení roztoče a důsledně čistí buňky od napadeného plodu. Přeskok na včelu medonosnou přišel teprve ve 20. století, takže evropská včela měla na adaptaci jen zlomek času.

Podle přehledové studie v časopise Insects jsou populace evropské včely, které kleštíka zvládají samy, vzácné. Vznikají hlavně tam, kde včelstva po řadu generací žijí bez léčby a přírodní výběr nechá přežít jen ta odolnější. Většina kolonií proti roztoči bez pomoci člověka obstojí špatně.

K parazitům se přidávají další tlaky. Dutin ubývá, protože hospodářské lesy přicházejí o staré stromy. Krajina chudne na kvetoucí rostliny, takže včely hůř shánějí pyl a nektar. Svou daň vybírají pesticidy a hnojiva. A pak je tu genetický tlak moderního včelařství. Matky z divokých kolonií se páří s trubci z okolních včelínů a místní linie se tak postupně ředí s chovnými.

Česko: 670 tisíc včelstev v úlech a jen kusé údaje o těch v dutinách

Česko patří k zemím s mimořádně hustou sítí včelstev. Ministerstvo zemědělství evidovalo v roce 2023 zhruba 670 tisíc kolonií a 63 tisíc chovatelů, za optimum považuje 700 tisíc. Organizovaní včelaři z Českého svazu včelařů obhospodařují 475 814 včelstev, tedy 79,5 % všech evidovaných. Varroáza se podle veterinářů vyskytuje na celém území republiky.

Volně žijící včelstva se v Česku také najdou, typicky v dutinách stromů, ve stavbách nebo komínech. Spolehlivý trend jejich přežívání ale veřejná data nezachycují. Studie Univerzity Hohenheim stavěla na každoročním sledování konkrétních hnízd, zda přežila zimu. Jednorázový nález v databázi výskyt doloží, nikoli však osud kolonie v dalších letech. Výzkumníci zatím zmapovali přes 1 600 hnízdišť v 15 zemích a sami uznávají, že komplexní údaje o rozšíření a velikosti divokých populací stále chybějí.

Tady může přispět každý, kdo narazí na včely létající z dutiny stromu. Nález lze zapsat do systému BioLog Agentury ochrany přírody a krajiny, na webu i v mobilní aplikaci. Po schválení garantem se záznam přesune do Nálezové databáze ochrany přírody. Pro mezinárodní výzkum slouží formulář Honey Bee Watch. Při hlášení pomůže několik zásad:

• fotografujte vletový otvor z bezpečné vzdálenosti,
• dutinu neotevírejte a kolonii nerušte,
• přesnou polohu nezveřejňujte a fotky ořízněte o orientační body,
• uveďte typ hnízda (strom, budova, skála) a charakter okolí.

Z Olomouce pochází i jeden kuriózní příspěvek. Firma APIS Innovation, která vyvíjí termosolární úly proti varroáze, zmiňuje včelstvo přežívající bez léčby přes deset let pod plechovou střechou. Jde o firemní svědectví, nikoli o vědecký důkaz. Přesto ukazuje, že odolné kolonie mohou žít i nám za humny.

Geny odolnosti v dutinách stromů: co mizí s každým hnízdem

Cen medu v obchodech se úbytek divokých včelstev v dohledné době nejspíš nedotkne, protože produkce stojí na chovech. Ztráta se odehrává jinde. Univerzita Hohenheim upozorňuje, že divoké populace slouží jako rezervoár genetické rozmanitosti. V Americe existují volně žijící populace, které si s kleštíkem poradí lépe. Přehled v Insects dodává, že evropské divoké kolonie mohou nést přírodním výběrem prověřené geny odolnosti, jaké by jednou mohli využít i šlechtitelé.

Podle nás právě tady leží největší sázka. Každé hnízdo, které v dutině přečká několik zim bez léčby, představuje přírodní pokus, jaký žádná laboratoř nezopakuje. Když zanikne, odnese si s sebou i odpověď.

Širší kontext dokresluje IUCN: čtyři z pěti plodin a planě rostoucích kvetoucích rostlin v EU závisejí na opylování hmyzem. Ministerstvo zemědělství označuje včelu medonosnou za univerzální opylovatelku hmyzosnubných rostlin. Evropský červený seznam doporučuje chránit a obnovovat stanoviště, ponechávat staré dutinové stromy, rozšiřovat remízky, živé ploty, květnaté meze a okraje cest a omezit chemii v krajině.

Článek Včela medonosná se ocitla na Červeném seznamu ohrožených druhů. Nemá obranu proti parazitům, kteří ničí její plody se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První místo evolučního boje

Včely jsou vítězi evolučního závodu o přežití. Po miliony let se totiž adaptují na rostliny a vice versa. Výsledkem je, že včely opylují jakoukoli rostlinu, jejíž pyl nenese vítr, jak vysvětluje Elena Saltykova z Ruské akademie věd. Proto jsou tak klíčové, a jakmile zmizí, přijdeme o všechno. Smutno bude ovšem i v oddělení masa. Zvířata jsou krmena senem a dobré seno potřebuje luční rostliny – opět opylené včelami.

Část potravy se dá získat z obilovin a kukuřice, které opyluje vítr. Nedostatek jetele se ale projeví a hovězí se stane velkou vzácností. Nic nezůstane ani z mléčné řady. Kráva k produkci mléka potřebuje luční trávy. Bez včel tak nebude máslo, sýr ani zmrzlina. A také – a tady začínají opravdu problémy – zmizí bavlny. Len se opyluje i bez včel, moc mu to ale nejde. Zůstanou tak jen produkty z rostlin, které opyluje právě vítr. Hlavně tedy obiloviny – žito, pšenice, rýže, kukuřice.

Čtvero útoků na světové včelstvo

Většina kalorií pochází z obilí, takže hlady asi neumřeme. Můžeme zůstat bez zubů a objeví se kurděje, což je nemoc, kdy se lidské tělo doslova rozpadá. Moderní zemědělství přitom útočí na včely hned ze 4 směrů najednou. První je pěstování monokultur na velkých plochách. Doba květu trvá pár týdnů, pak je z oblasti pro včely jen suchá poušť. Druhým problémem je nedostatek plevele.

Účinné herbicidy zlikvidují všechno krom toho, co vyklíčit má, takže včely zase nemají co jíst. Zatřetí jsou tu infekční nemoci – včely jsou skupinový hmyz a snadno si mezi sebou předají parazity, bakterie a viry. Za svou historii si vyvinuly řadu adaptačních mechanismů, ne vždy to však pomůže. Právě roztoči jsou podle Saltykové druhý nejvýznamnější faktor úmrtnosti včel hned po pesticidech. Další hroznou nemocí je houba Nosema ceranae.

Možný model a pomoc

Existuje i možnost, že zboží závislé na včelách bude sice dostupné, ovšem velmi drahé. Pole, sady i skleníky budou obsluhovat miliony sezónních pracovníků s kartáčky a štětečky v rukou. Při takové formulaci se vybaví obvykle Čína. Tam totiž v některých regionech kvůli masivnímu použití insekticidů včely a čmeláci úplně zmizeli. Opylení se tedy skutečně ujali zemědělci. Vyžádalo si to obrovské náklady, nakonec se to však nevyplatilo.

Další možností je důkladná osvěta, kolikrát je hmyz zabíjen jednoduše z neznalosti. Můžete poučit své přátele o potřebnosti včel a dopadu používání pesticidů. Včelám a včelařům lze pomoci i ve městě. Kupte si med, vosk, propolis a další užitečné produkty. Vysaďte „plevel“. Největší prospěch mají včely z původně rostoucích rostlin. Nechte zahradu prorůst jetelem. Do parku nebo lesa dejte vodní fontánu, nedostatek vodních zdrojů je pro včely další velký problém.

Jak daleko to máte k nejbližším včelám?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Vymírání včel bude mít katastrofální dopad. Fungování světa je v ohrožení a lidstvu zbývá méně než rok se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pozor hlavně na levné výrobky

V první řadě se to týká čínských svící a kadidel, které jsou rozšířené a cenově velmi dostupné. Lidi užívající si tyto odpočinkové metody na ně mnohdy časem přecházejí. Právě u těchto svíček ale výzkumy prokázaly velmi výrazný obsah škodlivin. Během hoření uvolňují jejich knoty olovo, což může být dlouhodobě velké riziko pro naše plíce. Pokud by se vědělo, které konkrétní svíčky olovo obsahují, bezpochyby by je lidé nekupovali.

Potenciální toxicita vonných svíček jako sortimentu je však stále diskutabilní. Najdete nepochybně mnoho rozborů, z nichž ovšem většina poskytuje málo důkazů, případně vůbec žádné. Knoty vyrobené v USA momentálně žádné olovo neobsahují, jejich prodej byl Komisí pro bezpečnost produktů zakázán v roce 2003. Stejně tak byl zakázán dovoz takto rizikových výrobků z dalších zemí. Většina výrobců od něj ostatně upustila už po roce 1970.

Dva výzkumy, žádná reálná nebezpečí

Většina moderních svíček je z parafínu, který se vyrábí z petroleje. Jeden z výzkumů z roku 2009 zjistil, že jeho pálení uvolňuje potenciálně nebezpečné sloučeniny jako toluen. Nicméně studie nebyla nikdy podrobena revizím a několik firem vzneslo otázky ohledně její spolehlivosti. Podle vyjádření European Candle Association „Neposkytla data a její závěry se opírají jen o nepodložená tvrzení. Škodlivost svíček tak nebyla relevantně prokázána.“

Samotná asociace provedla v roce 2007 podrobný rozbor všech hlavních druhů parafínu na 300 toxických chemikálií. Badatelé zjistili, že každý typ uvolňuje určitý objem těchto škodlivin. Jedná se však o míru hluboko pod limitem pro jakékoli výrazné zdravotní ohrožení člověka. Aktuálně tedy neexistuje reálný důkaz o škodlivosti pálení parafínu. Máte-li ovšem obavy, používejte svíce z včelího vosku, sójového vosku a dalších rostlinných typů.

Riziko vonných svíček?

Dlouhodobá inhalace vonných svíček může uvolňovat těkavé složky jako formaldehyd, které zvyšují riziko výskytu rakoviny. I tak ovšem není zcela jasné, jestli mohou výrazně ohrozit vaše zdraví. Je také možné mít na ně alergickou reakci. Její symptomy zahrnují výraznější kýchání, rýmu nebo oteklý nos. Tyto látky se mohou uvolňovat z jakékoli svíčky, kterou si doma zapálíte. Ve srovnání s běžným ovzduším je však vliv na zdraví zanedbatelný.

Množí se také otázky na škodlivost kouře svíček. Nicméně nadýchání se přílišného množství jakéhokoli kouře vám může způsobit zdravotní problémy. Ten ze svíček tedy není výjimkou. Sečteno a podtrženo, máte-li rádi zapálené svíčky – jedno k čemu – nějaké drobné riziko se vyskytuje vždycky. Redukujete ho ale vyhnutím se levným modelům, kde je přítomnost škodlivých látek v materiálu výrazně vyšší, než u kvalitních produktů.

Článek Je nebezpečnější než cigarety, přesto se nachází v každé domácnosti. Kromě dýchacích potíží způsobuje i bolesti hlavy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změny barvy, tekutosti a textury

Většina lidí považuje krystalizovaný med za zkažený, nic ovšem nemůže být dál od pravdy. Ztuhnutí medu je přirozený proces, který nastává při jeho dlouhodobém uchovávání. Dochází k němu při nasycení vody, což oddělí glukózu a vytvoří malé krystalické struktury. Čím více vody med obsahuje, tím pravděpodobněji krystalizuje. Podobný proces nastává při uchování v nízké teplotě. Nijak mu to ovšem neškodí a může být i nadále konzumován.

S tím souvisí také předpoklad, že med musí být vždycky tekutý a nikdy netuhne. Med má tři základní konzistence – krém, tekutinu a tuhou hmotu. V závislosti na konzistenci se dá použít různými způsoby, nikoli horšími. Med se nekazí a v poživatelné formě byl nalezen v hrobkách faraonů, kde se uchoval po 3 000 let. Přestože ani za tu dobu neztratil žádné svoje vlastnosti, chuť, textura i aroma nejspíš za tu dobu nějakých změn doznaly.

Hon za jedinou konkrétní barvou

Dalším populárním mýtem je, že med musí mít určitou barvu. Problém je, že na ni neexistuje žádná zákonitost, žádný přesný postup a není ani jeden jediný typ medu. Jeho zrod totiž ovlivňuje mnoho faktorů jako teplota, počasí, lokalita a také roční období. Z toho nevyhnutelně plyne široké spektrum medů, se kterými se lze setkat. Můžete tak narazit na skoro bílý nebo velmi světlý až po tmavé odstíny zlaté a hnědé.

Výběr pak závisí čistě na vašem vkusu a požadovaných vlastnostech. Čirý med je bohatý na vitamin A, je výborným zdrojem energie a má velmi blahodárný vliv na regeneraci celého organismu. Tmavý med má zase mnoho antibakteriálních účinků, navíc je bohatý na četné minerály jako železo, fosfor a hořčík. Vždy pak obsahuje antioxidanty pro správnou funkci mozku a mnoho glukózy. Proto je perfektním přírodním zdrojem energie.

Nakopnutí organismu a zlepšení imunity

Energie pocházející z medu se dá přirovnat k té z kávy, vydrží však mnohem déle. Mnoho studií se také shoduje na tom, že jde o zdravou alternativu k přírodním i umělým sladidlům. Med je obecně mnohem sladší, a proto je ho potřeba mnohem méně pro stejný efekt. Nejde ovšem jen o sladidlo, ale i potravinu s mnoha zdravotními účinky. Už jedna lžička medu denně radikálně posiluje celý imunitní systém, protože zvyšuje produkci buněk.

Pro udržení všech klíčových vlastností je potřeba ho správně uchovávat. Ideálně v hermeticky uzavřené sklenici na suchém místě v pokojové teplotě. Dbejte na absenci přílišné vlhkosti a také přímého slunečního světla. A tajemství jeho výdrže? Tkví v enzymu, který se nachází ve včelím žaludku. Ten brání růstu bakterií, které by změnily nektar na kyselinu glukonovou a peroxid vodíku. Takhle skutečně vydrží celé věky.

Na co používáte med nejraději a jaký typ máte v oblibě?

Zdroj: Science

Článek Med ve sklenici přežije i tisíce let. Jaká jsou další zajímavá fakta a mýty, o kterých jste v životě neslyšeli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Společné následky po bodnutí

Bodnutí takovým hmyzem je vždycky doprovázeno intenzivní bolestí v místě vpichu. Během několika minut oblast oteče a okolí zarudne. Bez ohledu na možné alergické reakce je potřeba podniknout některé kroky. Závažnost se liší podle postiženého místa, protože je rozdíl, zda vás včela bodla do ruky, nebo například do krku. Tam mohou být ohroženy dýchací cesty člověka i tehdy, pokud netrpí naprosto žádnou alergií. Místo totiž oteče tak jako tak.

Výrazná alergická reakce se projeví rozsáhlým zarudnutím, které bude nejvíc ze všeho připomínat mapu. Celá oblast bude pálit, rudnout a svědit. Dále se setkáte s problémy s dýcháním a zčervenáním i na místech zcela mimo bodnutí. Začne vás škrábat v krku, budete se cítit mdle a oslabeně, nejspíš se připojí také potíže s polykáním. Pokud jste tohle už zažili dříve, pravděpodobně s sebou nosíte epinefrinovou injekci právě pro tyto případy.

Léčba včelího bodnutí

Náhlost reakce na hmyzí bodnutí obvykle způsobuje paniku jak u samotné postižené osoby, tak u lidí kolem. Jako ve všech krizových situacích je důležité zachovat klid a rozvahu, aby bylo možné problém adekvátně vyřešit. Pokud se nedostaví výrazná alergická reakce vyžadující lékařský zásah, je další postup celkem jednoduchý. Jestli samotné bodnutí neohrožuje život, není důvod pospíchat, mnohem efektivnější je pečlivost.

Pozorně si prohlédněte místo vpichu a ideálně pomocí tenké pinzety vyndejte žihadlo. Tím odstraníte zdroj jedu. Místo vyčistěte vodou s mýdlem a nebojte se přidat dezinfekci. Zabalte postiženou oblast do ledu, čímž omezíte otok a zarudnutí. Zasažené místo vás bude dlouho a vytrvale svědit, ale odolejte touze si ho drbat, protože tím se problém jenom zhorší. Můžete použít například Fenistil nebo jiné přípravky proti svědění, které působí také protizánětlivě. Zbytek už chce jen čas.

Zdroj: VeryWellHealth

Článek První pomoc při bodnutí včelou. Předejděte reakci, která vás může stát zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Světlo na konci včelího tunelu?

Dle studie jde o jednoduchou úměru – čím větší je oblast porostlá konopím, tím více včel spolehlivě přiláká. Krom toho také platí, že vyšší konopné rostliny přitahují oproti menším daleko větší počet těchto pilných opylovačů. Mezi včelami zřejmě panuje něco jako šeptanda, podobně jako když si lidé navzájem řeknou o výhodné nabídce v obchodních domech. Do rozsáhlých porostů se totiž včely také častěji vracely, a to ve větším množství než na začátku.

Hlavní odrůdy konopí jsou velmi oblíbené u více jak 16 poddruhů včel po celém severovýchodě Spojených států. Celkově jsou tyto závěry docela zvláštní vzhledem k faktu, že konopí neprodukuje žádný nektar, což je typická složka přitahující hmyz. Stejně tak nemá tato rostlina jasné barvy, které také umí lákat opylovače. Ovšem pyl tvořený samčí konopnou rostlinou je pro včely vysoce atraktivní, i když zůstává otázkou, proč tomu tak je.

Není konopí jako konopí

Samičí rostliny, které mají lidé rádi kvůli kouření, jsou včelami obecně ignorovány, protože nevytvářejí skutečné květy. Podle autora studie může mít rapidní rozmach konopí v USA výrazný vliv na ekosystémy a celkovou dynamiku opylení. Konopí může mít silný potenciál posilovat v následujících letech populaci opylovačů. Hlavním výstupem studie je právě předpoklad pozitivního dopadu pěstování této rostliny na upadající populaci včelstev nejen v USA.

Včely jsou totiž hlavním hmyzem opylujícím planetu, a tím pádem jsou klíčovou složkou zemědělství. Bez včel se můžeme prakticky okamžitě rozloučit se spoustou nám běžně dostupných plodin, od mandlí po vodní melouny. A skutečnost, že konopí je pro včely přitažlivé, rozhodně neznamená, že by se jeho složky (konkrétně všeobecně známé kanabinoidy) dostávaly do včelích produktů a vznikal tak například obohacený med, ač by to mnoha lidem znělo lákavě.

Zdroj: The Mind Unleashed

Článek Včely na pokraji vymření. Konopí může být spásou a cestou obnovy nejen včelí populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Klíčová součást i našeho ekosystému

Pro mnohé lidi může být tohle zarážející – tedy jak může být zrovna včela nejdůležitější tvor na planetě? Odpověď je o dost jednodušší, než by se mohlo zdát. Protože 70 % světového zemědělství závisí zcela výlučně na práci včel. Není snad třeba zdůrazňovat, že jejich funkcí je opylování květů. Bez opylení včelami by se mnohé rostliny nemohly rozmnožovat. Pokud by k tomu došlo, velká část flóry a následně i fauny velmi rychle zmizí.

Kromě toho několik center zemědělského výzkumu přišlo se zjištěním, že včely jsou jediné živé bytosti, které nenesou naprosto žádný typ škodlivého patogenu. V zásadě měl tak pravdu Albert Einstein, který na adresu těch drobných křídlatých tvorečků prohlásil, že „pokud zmizí včely, lidem budou zbývat čtyři roky života“. A slavný fyzik by něco takového určitě neprohlásil bez rozmyslu.

Opatrnosti není nikdy dost

Protože se jedná o tak citlivou a klíčovou složku ekosystému, je potřeba být ohledně včel neuvěřitelně opatrní. Naskýtá se nám několik možností, každopádně musíme jednat rychle. První akcí, kterou je potřeba udělat v zájmu ochrany prostředí těchto těžce pracujících tvorů, je okamžitý zákaz použití pesticidů v zemědělství, tedy přechod na přírodní organické alternativy. Navíc je nutné neustále monitorovat stav a zdraví včelích populací.

Lidé si začali postupně uvědomovat důležitost včel a za účelem jejich ochrany vznikla řada iniciativ a organizací, k nimž se přidalo i mnoho vlivných celebrit. Možná nejkouzelnějším příkladem je Morgan Freeman, který nedávno proměnil svůj pozemek v Mississippi na včelí svatyni, která má tento druh co nejvíce chránit. Stále si ovšem nejspíš neuvědomujeme, že včely jsou jedním ze základních pilířů, s jehož stavem sílí či upadá i naše vlastní existence.

Zdroj: Intelligent Living

Článek Včely, často opomíjené, avšak nejdůležitější živé bytosti na planetě. Pokud si lidstvo chce nadále hojně užívat darů přírody, je třeba razantně změnit přístup se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jaro přichází předčasně

Jistě jste si všichni všimli, že jaro začalo v letošním roce mnohem dříve než obvykle. Důkazem jsou vysoké teploty, které obyčejně bývají až začátkem léta. Následkem toho začalo mnoho rostlin předčasně kvést už v polovině dubna, což je o 3 až 4 týdny dříve, než je tomu obyčejně. Tyto typy sezónních anomálií vznikají v důsledky změny klimatu stále častěji. Výsledná nejistota může narušit načasování vzájemných vztahů mezi rostlinami a jejich opylovači hmyzu.

Požírači listů rostlin

Výzkumný tým objevil, že jedno zvláštní chování čmeláka může pomoci překonat tyto problémy usnadněním koordinace mezi včelami a rostlinami, které se opylují. Skupina navíc zjistila, že čmeláci používají své části úst k sevření do listů rostlin, které ještě nekvetly. Výsledné poškození listů stimuluje produkci nových květů, které kvetou dříve než rostliny, u kterých tomu tak nebylo. Čmeláci tak představují velmi překvapivé chování, které by mohlo změnit mnoho věcí.

[anketa id=“680″ ]

Kolonie čmeláků pro testy

Vědci si nejprve všimli chování čmeláků během jiných experimentů, kdy opylovači kousali listy testovaných rostlin ve skleníku. V návaznosti na tato pozorování vědci vymysleli několik nových laboratorních experimentů a provedli venkovní studie, při kterých použili komerčně dostupné kolonie čmeláků. Tyto kolonie se obvykle prodávají na opylování zemědělských plodin a dalších různých druhů rostlin.

Se čmeláky více pylu

Na základě těchto výzkumů vědci dokázali, že sklon čmeláků k poškozování listů rostlin je v silné korelaci s množstvím pylu, který mohou získat. Zjistili také, že poškození listů má dramatický dopad na dobu květu u dvou různých druhů rostlin. Například rostlinky rajčat, které byly napadeny kousnutím čmeláka, kvetly o 30 dní dříve než rostliny, které takto zasažené nebyly. A například hořčičné rostliny kvetly o 14 dní dříve než rostliny, které byly napadeny včelami.

Článek Vědci potvrdili, že usilovná práce čmeláků může urychlovat proces kvetení rostlin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.