Upíři mají jasně definované potravní preference

Když brazilští a američtí vědci zveřejnili výsledky svého výzkumu potravních preferencí upíra obecného, setkali se s bouřlivou reakcí veřejnosti. Závěry zpochybňovali zejména obyvatelé Amazonie, v jejichž vesnicích vědci svůj výzkum realizovali. Zdrojem nespokojenosti bylo pouhé vyloučení člověka jako atraktivní potravy pro upíry obecné. Tamní obyvatelé totiž tvrdí, že trpí jejich nepřetržitými útoky. Nicméně výzkumníkům se nepodařil zajistit ani jeden důkaz, který by toto tvrzení podporoval.

Výzkum probíhal po dobu 1,5 měsíce a v jeho průběhu vědci sbírali a mrazili jednotlivé upíří exkrementy. Z těch poté extrahovali vzorky DNA. Okamžité zmrazení prováděli z důvodu rychlé destrukce genetického materiálu obsaženého ve výkalech. V rámci výzkumu se jim podařilo rozpoznat 4 typy DNA – kuřecí, prasečí, skotu a psí. Ačkoliv byla nejčastěji zastoupená kuřecí DNA (61 %), výzkumníci se kloní k závěru, že upíři obecní preferují jako svoji potravu prasečí krev.

Prasečí DNA byla zastoupená „jen“ v 31,5 % vzorků, ovšem prasata jsou v dané oblasti výrazně méně zastoupena než kuřata. Při následném porovnání proto vědci dospěli k závěru, že upíři obecní napadají prasata 67krát častěji než jiné druhy zvířat. Důvodem má být vysoká koncentrace červených krvinek v prasečí krvi. Mají-li upíři problém s nalezením své preferované potravy, nepohrdnou ani krví skotu (DNA byla zastoupena ve 4,5 % vzorků) či psů (2,3 % vzorků).

Úzké sociální vazby šetří upírům čas a energii během lovu

Mezi upíry obecnými existují rovněž v rámci jednoho hnízdiště úzké sociální vazby. Jednotliví členové skupiny se mj. dokáží o potravu mezi sebou podělit prostřednictvím krvavých vývržků, popřípadě se krmí společně. Vzhledem k faktu, že krev jim dodává jen malé množství energie, musí hledat potravu nejméně každý druhý den. Samotné hledání a získávání potravy je pro ně často vyčerpávající (nejsou příliš dobří letci – pohybují se těžkopádně a pomalu), proto se upíři žijící v jednom hnízdišti dokáží během krmení tolerovat a na své oběti hodovat společně.

Vědci z berlínského Museum für Naturkunde zkoumali, jak ke společnému krmení dvou a více spřátelených upírů dochází. Celkem 50 samicím umístili na záda speciální počítačové senzory, které zaznamenávaly přítomnost dalších senzorů jak v nocovišti, tak mimo něj. Při interpretování výsledků poté dospěli k závěru, že k setkáním nad společnou potravou dochází více méně náhodně – upíři totiž jen zřídkakdy opouštěli nocoviště společně, což vyloučilo úzce koordinované hledání potravy.

Jak byste reagovali, kdyby se na vás chtěl nakrmit upír obecný?

Zdroj: ScienceNews

Článek Kde žijí skuteční upíři a čí krvi dávají přednost? Tito krvežízniví živočichové potřebují novou oběť každý druhý den se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.