Tři bohatí synkové a plán za pět milionů

Za únosem nestáli zoufalci z okraje společnosti. Frederick Woods, tehdy čtyřiadvacetiletý, byl synem majitele kamenolomu, v němž byl kontejner zakopán. Jeho komplicové, bratři Richard a James Schoenfeldovi, pocházeli z podobně zámožné rodiny. Plán počítal s výkupným pět milionů dolarů. Jenže telefonní linky na policii byly po únosu přetížené a únosci nedokázali svůj požadavek včas vznést. Výkupné nikdy nezaplatil nikdo.

Policie trojici dopadla během několika týdnů. Soud směřoval k doživotnímu trestu bez možnosti podmínečného propuštění. Jenže odvolací řízení tento režim změnilo, z „nikdy ven“ se právně stalo „opakovaně žádat o propuštění“. Otevřela se cesta k podmínečnému propuštění.

Byznys z cely

Tady příběh nabírá rozměr, který z něj dělá víc než kriminální historku. Zatímco přeživší děti bojovaly s nočními můrami a úzkostmi, Woods ve vězení podnikal. CBS News zdokumentovaly nejméně tři konkrétní firmy, které řídil zpoza mříží, včetně zlatého dolu a farmy na vánoční stromky. Podle části amerických médií jich bylo až jednadvacet, veřejně ověřitelné jsou ale právě ty tři.

Mechanismus popsal administrativní soudce v roce 2016, když řešil pracovní úraz jednoho z Woodsových zaměstnanců: dopisy, vězeňský telefon, mobilní telefony. Soudce konstatoval, že Woods je schopen řídit své obchodní záležitosti i jako vězeň. Kalifornský předpis § 3024 přitom aktivní podnikání vězně bez souhlasu vedení věznice zakazuje. Woods takový souhlas podle CBS neměl. Systém jeho aktivity zastavil až pozdě, a jen proto, že se o nich dozvěděl díky sporu o odškodnění zraněného dělníka.

K tomu rodinný trust. V jednom soudním podání byl jeho majetek popsán hodnotou „přes 100 milionů dolarů“. Woodsův advokát tuto výši zpochybnil, ale veřejné záznamy potvrzují dílčí položky: dům v Nipomu odhadovaný na 1,5 milionu, prodej jiné rodinné nemovitosti za 550 tisíc a prodej Rolls-Royce za 100 tisíc dolarů. Nešlo o výnos z únosu. Šlo o kombinaci zděděného majetku a byznysu, který odsouzený únosce provozoval z vězení po celá desetiletí.

Trauma, které neskončilo útěkem z kontejneru

Psychiatrička Lenore Terr sledovala unesené děti čtyři roky po události. U každého z nich popsala posttraumatické příznaky, opakované noční můry, pesimismus, fyziologické reakce na spouštěče. Po dvaceti pěti letech zachytil SFGate rozhovory s dospělými přeživšími: noční můry přetrvávaly, někteří odmítali posílat vlastní děti školním autobusem. CBS později mluvila o hněvu, depresích a studu.

V roce 2016 uzavřelo 25 přeživších s únosci civilní vyrovnání. Částka nebyla zveřejněna. Jedna z obětí ji popsala jako dostatečnou „na seriózní terapii, ale ne na koupi domu.“ Kontrast s Woodsovým majetkovým portfoliem nepotřebuje komentář.

Propuštění a české srovnání

Richard Schoenfeld vyšel na svobodu v roce 2012, James v roce 2015, s plánem pečovat o dvaadevadesátiletou matku a pracovat v bratrově autoservisu za přibližně 580 Kč (25 dolarů) na hodinu. Žádný trust, žádný zlatý důl. Woods dostal souhlas s podmínečným propuštěním až 25. března 2022, na svém osmnáctém slyšení. Kalifornská komise rozhodnutí potvrdila 16. srpna téhož roku. Téměř 46 let mezi zločinem a odchodem na svobodu.

Stojí za zmínku, že v tuzemském právním rámci by Woodsův scénář narazil na tvrdší bariéru. Zákon č. 169/1999 Sb. výslovně říká, že odsouzenému po dobu výkonu trestu „nepřísluší právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ Nejde o režim povolení jako v Kalifornii. Jde o plošný zákaz.

Město Chowchilla v roce 2015 přejmenovalo svůj největší park na Edward Ray Park. Ray, který v roce 2012 zemřel, nikdy nechtěl být hrdinou. Své ponaučení z toho dne shrnul jednou větou: „Nezastavujte autobus.“ Místní si pamatují jeho jméno. Ne Woodsovo.

Článek Únosci v lomu zaživa zakopali 26 dětí. Místo doživotního trestu ale z vězení odešli jako boháči se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.