Sedm let bez návštěvníků

Časová osa uzávěry je sama o sobě výmluvná. Konec sezóny 2019 znamenal stop. Následovalo digitální zmapování celého areálu a vytvoření 3D modelu, řešení majetkoprávních vztahů, projektová dokumentace od září 2022. Fyzická stavba odstartovala až 3. září 2025. Šest let od zamčení brány.

Projekt za bezmála 17 milionů korun má návštěvníka od pískovce fyzicky oddělit. Místo přímé chůze po skále povedou ocelovo-dřevěné lávky, schodiště, chodníky a rampy. Erozní rýhy se doplní umělým kamenem. Vznikne nový vstupní portál, úzké historické schodiště se zaslepí. Prakticky jde o přestavbu celé návštěvnické trasy tak, aby lidské nohy už nikdy nestály přímo na pískovci.

Sokol, který zastavil bagry

Na jaře 2026 přišla komplikace, s níž projekt nepočítal. Na skalách zahnízdil sokol stěhovavý, kriticky ohrožený druh, jehož ochrana má podle zákona přednost. Lesy ČR i Agentura ochrany přírody okamžitě zastavily veškeré práce; hluk, pohyb dělníků i plánované přelety vrtulníku by mohly vést k opuštění hnízda. Pauza potrvá minimálně do poloviny června 2026, kdy by mláďata měla být dostatečně samostatná. Původní otevření na začátku léta se tak posunulo na přelom září a října 2026. Pevné datum zatím nikdo nevyhlásil.

Do konce června 2026 zůstávají uzavřené i okolní turistické trasy. Kdo se v oblasti pohybuje, riskuje pokutu; zákon o ochraně přírody počítá u fyzické osoby s pokutou do 10 000 korun za porušení zákazu vstupu, u závažnějších činností ve zvláště chráněném území až do 100 000 korun.

Proč nestačilo lokalitu jen regulovat

Drábské světničky jsou spíš ukázkou pozdní krizové opravy než chytré prevence. Regulace přišla až po fyzickém poškození památky, v momentě, kdy už nebylo co regulovat, jen co zachraňovat.

Že to jde i jinak, ukazuje Adršpach. Adršpašsko-teplické skály zavedly rezervační systém 1. dubna 2021: hodinové kapacitní limity, online prodej vstupenek, řízení parkování, povinné rezervace pro skupiny a cestovní kanceláře. Když se online kapacita vyprodá, na pokladně vstupenku nekoupíte. Systém rozprostřel návštěvnost do celého dne a srazil špičkové přetlaky, aniž by bylo nutné cokoliv zavírat.

Rozdíl je v podstatě jednoduchý. Adršpach má provozně řízený prohlídkový okruh, tok lidí se dá škrtit jako kohoutek. Drábské světničky žádný takový filtr neměly. Návštěvník šlapal rovnou po památce. A pískovcová skála, na rozdíl od betonového chodníku, nemá žádnou regenerační schopnost v lidském čase. Co se vyryje, zůstane.

Český ráj pod tlakem

Problém přitom není jen o jedné lokalitě. Za jeden červencový den napočítali ochranáři v celém Českém ráji přibližně 22 000 návštěvníků, při zhruba 8 000 trvale bydlících obyvatelích celé CHKO. Tlak na křehké pískovcové útvary je systémový, ne nahodilý. A vizuální atraktivita skal (výhledy do nivy Jizery, dramatické skalní věže, filmové lokace včetně Kukyho) ho jen zesiluje v éře, kdy každý výlet končí fotkou na sociální síti.

Zajímavé je i evropské srovnání sankcí. Zatímco český zákon operuje s pokutami v řádu desítek tisíc korun, španělský zákon o přírodním dědictví stanoví za poškozování chráněných území pokuty od 500 do 5 000 eur v nejlehčí kategorii, u závažných deliktů až 200 000 eur a v extrémních případech až 2 000 000 eur. České sazby v tomto světle působí spíš jako symbolická výstraha než skutečná brzda.

Drábské světničky se na podzim 2026 mají znovu otevřít, tentokrát s lávkami, které oddělí turistu od kamene. Jestli to bude stačit, ukáže až první sezóna plného provozu. Jisté je jedno: sedm let zavřených bran je cena za to, že se o kapacitních limitech začalo přemýšlet až ve chvíli, kdy pískovec pod nohama doslova zmizel.

Článek Filmaři milují české lomy i skály. Kvůli bezohledným lidem ale na slavných místech hlídkují policisté se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.