Od brýlí k cele: jak se banální moment stal trestním případem

Kolorz v reportáži pořadu „Interwencja“ popsal, že po pádu brýlí do bazénu se opakovaně nořil a šátral ve vodě. Zmatečný pohyb v pěně u skupiny nezletilých dívek někdo interpretoval jako úmyslný fyzický kontakt. Policie převzala případ jako podezření z obtěžování. Později se k obvinění přidaly i záběry z pláže, na nichž je Kolorz s malým dítětem, přičemž podle rodiny šlo o jeho vlastní vnučku.

První soudní jednání proběhlo údajně během několika dní. Kolorz u něj neměl funkčního tlumočníka ani advokáta, který by rozuměl jeho verzi. Polský konzul v Tunisu později v reportáži přiznal klíčový detail: v celém Tunisku neexistuje soudní tlumočník pro kombinaci polština–arabština. Právo na poučení „v jazyce, jemuž podezřelý rozumí“ tak zůstalo na papíře.

Co říká tuniský zákon, a co se děje v praxi

Tuniský trestní řád formálně garantuje zadrženému cizinci tři věci:

• poučení v srozumitelném jazyce o důvodu a délce zadržení,
• právo na advokáta,
• možnost kontaktovat konzulární orgány své země.

Všechny tři body mají být zaznamenány do protokolu. Jenže Human Rights Watch ve zprávách z let 2018 i 2025 opakovaně upozorňuje, že existence těchto práv v zákoně neznamená jejich bezchybnou aplikaci. Organizace dokumentuje případy svévolného zadržování a oslabených procesních pojistek, zejména v prvních hodinách po zatčení.

V Kolorzově případu konzul s tlumočníkem dorazili až 15. září, tedy týdny po zadržení. Do té doby rodina sama obíhala policii, sháněla advokáta a pokoušela se zjistit, co přesně se jejímu blízkému klade za vinu.

Cestovka, konzulát, pojišťovna: kdo skutečně pomůže

Rodina Kolorze tvrdí, že pomoc hotelové delegátky a cestovní kanceláře byla nedostatečná. Kancelář se podle reportáže neoficiálně bránila tím, že „rezident není sluha klienta“. Přitom evropská směrnice o souborných cestovních službách výslovně ukládá pořadateli zájezdu povinnost poskytnout cestujícímu v nesnázích asistenci, minimálně informace o zdravotních službách a konzulární pomoci.

Konzulární pomoc má přitom jasné hranice. České MZV na svých stránkách otevřeně říká: konzul může zprostředkovat kontakt s rodinou, návštěvu ve vězení a seznam místních advokátů. Nemůže ale vést obhajobu, platit právníka, složit kauci ani zasáhnout do cizího soudního řízení. Turista v cele je tak závislý na třech věcech: aktivní rodině doma, funkčním advokátovi na místě a štěstí, že systém bude fungovat alespoň přibližně tak, jak slibuje zákon.

Kolorze nakonec zachránila právě kombinace prvních dvou. Rodina po týdnech hledání našla jinou právničku, která předložila soudu fotografie Kolorze s vnuky a další důkazy svědčící v jeho prospěch. Soudce uznal, že jde o nevinného člověka. Po 66 dnech byl propuštěn, konzul pomohl s bezpečným odjezdem na letiště.

Co z toho plyne pro českého turistu

Tunisko je podle české ambasády v Tunisu „považováno za bezpečnou turistickou destinaci“. Zároveň ale v zemi od roku 2015 trvá výjimečný stav a polské MZV upozorňuje, že i vyfocení vojenského objektu nebo příslušníka bezpečnostních složek může skončit zatčením minimálně na pět dní. Resort není právní bublina.

Praktický checklist před odletem do podobné destinace:

• Registrace do systému DROZD, díky níž stát ví, kde se nacházíte, a může vás kontaktovat.
• Uložené kontakty na ambasádu, nouzovou linku MZV a asistenční službu pojišťovny v telefonu i na papíře.
• Kopie pasu, smlouvy o zájezdu a pojistky, ideálně v cloudu i fyzicky.
• Ověření, zda cestovní pojištění kryje právní asistenci, ne jen úraz a storno.
• Vědomí, že delegát cestovní kanceláře není právník, tlumočník ani konzul.

Při zadržení: okamžitě a opakovaně žádat kontakt s konzulátem, advokátem a rodinou. Česká asistenční služba pojišťovny funguje 24 hodin denně v češtině a může být prvním funkčním mostem mezi celou a vnějším světem.

Proč je tento příběh víc než kuriozita

V zemích EU jsou minimální procesní záruky harmonizované: právo na advokáta, tlumočení po celou dobu řízení, překlad klíčových dokumentů. Mimo unii tyto standardy platit nemusí, i když je místní zákon formálně obsahuje. Rozdíl mezi právem na papíře a právem v praxi může být 66 dní v cele.

Kolorzův případ není o tom, že by Tunisko bylo nebezpečnou zemí. Je o tom, že hotelový náramek nechrání před místním trestním řádem, a že bez jazyka, právníka a aktivní rodiny ztrácí turista kontrolu nad vlastním příběhem dřív, než si stihne uvědomit, co se děje.

Článek Varování pro cestovatele: Polák skončil ve vězení bez tlumočníka i právníka. Stačily k tomu ztracené brýle se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.