Moře, které tu bylo před 95 miliony let

Zdejší pískovce vznikly na dně svrchnokřídového moře – jde o cenomanské sedimenty staré zhruba 94 až 95 milionů let. Když moře ustoupilo, obnažená hornina začala podléhat silám, které ji formují dodnes. Ramena potoků a řek se postupně zařezávala do měkkého podloží. Vítr obrušoval stěny. Voda pronikala do puklin a rozšiřovala je mrazovým zvětráváním. A takzvaná kvádrová odlučnost, tendence pískovce rozpadat se podél pravoúhlých ploch, dodala útvarům jejich charakteristickou hranatost.

Výsledkem je soustava hlubokých roklí, úzkých soutěsek, izolovaných skalních pilířů a převisů rozprostřená na ploše přes tisíc hektarů přírodní rezervace vyhlášené v roce 1993. Mezi nejznámější body patří Dudychova jeskyně, Kazatelna, Kolumbovo vejce nebo Panský stůl. Kousek dál, v sektoru Městských maštalí, narazíte na Liščí díry, útvar zvaný Pancéřová loď nebo skalní Kostelíček.

Proč tu nejsou davy

Odpověď není jedna, ale skládá se ze tří vrstev.

Litomyšl přetahuje pozornost. Zámecký areál zapsaný na seznam UNESCO od roku 1999 je dominantní turistický magnet regionu. Kdo přijede na den, zamíří tam, a na skály mu nezbude čas ani energie.

Chybí centrální vstupní areál. Zatímco v Adršpachu projdete branou s pokladnou a v Prachovských skalách zaplatíte vstupné na zpoplatněný okruh, do Maštalí se vstupuje z několika rozptýlených obcí: Vranic, Budislavi, Proseče, Boru u Skutče. Žádná z nich nenabízí velký parkovací dům ani řadu stánků s trdelníky.

Terén není pohodlný. Oficiální okruhy v jádru oblasti spadají do obtížnosti 3 (prudká stoupání, klesání, kořenové systémy) nebo 2–3. Kočárkovou trasu tu nehledejte. Pro srovnání: Prachovské skály mají okruh přímo určený pro kočárky a Adršpach nabízí 1,3 km bezbariérového úseku.

Výsledek? Místo funguje jako filtr. Kdo hledá pohodlný „hotový“ zážitek, zůstane jinde. Kdo chce členitý pískovec v klidu, najde ho tady.

Rytíř, který možná nebyl rytíř

Jméno Toulovcových Maštalí odkazuje k Vavřinci Toulovcovi z Třemošné. Pověsti z něj dělají loupeživého rytíře, který si ve zdejších skalních skrýších ukrýval kořist. Realita je prozaičtější, a zajímavější. Historicky doložený Toulovec byl litomyšlský měšťan a donátor. V roce 1407 založil nadaci pro městský špitál; jeho majetkové dary potvrzují dobové listiny dochované v odborné edici Masarykovy univerzity. Z bohatého měšťana se loupeživý rytíř stal až v pozdější lidové tradici, a právě ta vrstva dala skalám jejich dnešní název.

Turistická tradice je tu přitom překvapivě stará. Už v roce 1910 vznikl v nedaleké obci Jarošov odbor Klubu českých turistů, který vydal průvodce po zdejších skalách. Maštale tedy nejsou žádný nově objevený tip z Instagramu, spíš místo, které si po generace drží svůj okruh příznivců a nechává masový turismus projít kolem.

Odkud vyrazit: tři varianty podle kondice

Nejčastějším výchozím bodem jsou Vranice, obec s parkovištěm a přímým přístupem k Toulovcovým i Městským maštalím (odbočka k nim měří asi 600 metrů). Kdo přijíždí od Skutče, může využít parkoviště u obecního úřadu v Budislavi.

Praktický tip: půlden v Maštalích se dá dobře spojit s odpolední návštěvou litomyšlského zámku, nebo naopak, dopoledne kultura, odpoledne skály. Patnáct kilometrů autem zvládnete za čtvrt hodiny.

Co Maštale nejsou, a proč je to jejich síla

Nejsou monumentální jako Adršpach. Nemají vyhlídkové věže Prachovských skal. Nenabídnou kavárnu s výhledem ani suvenýrový stánek za každým rohem. Právě proto ale fungují pro ty, kdo chtějí pískovcový labyrint prožít, ne projít. Ticho mezi skalními stěnami, vůně borového lesa, světlo filtrované přes úzké soutěsky, to jsou věci, které se špatně fotí na Instagram, ale dobře pamatují.

Článek Toulovcovy maštale vznikly erozí pískovců. Lidí je tu málo, i když leží kousek od Litomyšle se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.