Padesát přístřešků pod trávou

Když UNESCO zapsalo Þingvellir na seznam světového dědictví, neocenilo monumentální architekturu. Ocenilo krajinu, v níž se dají rozpoznat fragmenty přibližně padesáti takzvaných búðir, přístřešků z drnu a kamene, kde během dvoutýdenního letního zasedání pobývali účastníci sněmu. Dnes jsou to nízké, travou kryté valy, které laik snadno přehlédne. Část nejstarších vrstev z 10. století zůstává pod zemí, některé dokonce pod hladinou jezera; dno údolí totiž od dob prvního Alþingu pokleslo o tři až čtyři metry.

Viditelné jsou i další klíčové body: oblast Lögbergu, tedy Zákonné skály, odkud zákonoznalec každoročně přednášel platné právo zpaměti, a prostor Lögrétty, nejvyššího zákonodárného tělesa islandského společenství. V kruhovém uspořádání Lögrétty sedělo 48 náčelníků, každý se dvěma poradci, později i biskupové, celkem kolem 146 mužů. Ostatní svobodní muži mohli průběh sledovat, ale do vnitřního kruhu neměli přístup.

Nejstarší, nebo nejlépe doložený?

Označení „nejstarší parlament“ zní lákavě, ale zaslouží si upřesnění. Alþing má přesně datovaný vznik kolem roku 930 a jasnou vazbu na jedno konkrétní místo. To je jeho hlavní síla. Starší precedenty ovšem existují: anglosaský Witenagemot fungoval už v raně saských královstvích jako královská rada složená z earlů, thegnů a biskupů. V Norsku jsou z vikinské doby doložena regionální shromáždění zvaná lagting, například Frostating či Gulating.

Rozdíl je v typu instituce. Witenagemot byl poradní sbor svolaný králem. Norská lagting pokrývala jednotlivé právní oblasti, ne celou zemi. Alþing byl celostátní otevřený sněm bez monarchy, pevně svázaný s jedním místem a pravidelným letním režimem. Právě tato kombinace (celostátní rozsah, konkrétní lokalita, nepřerušená tradice) z něj dělá v evropském kontextu unikát. Není nutně nejstarší. Je ale nejlépe čitelný.

Od sněmu k symbolu státnosti

Síla Alþingu neskončila v roce 1798, kdy se sněm naposledy sešel v Þingvelliru. Po staletích oslabování pod norskou a pak dánskou korunou a po zavedení absolutismu v roce 1662 ztrácel reálné pravomoci. V roce 1800 jej královský dekret formálně zrušil a nahradil vrchním soudem. Obnoven byl až v roce 1845, tentokrát už v Reykjavíku.

Dnešní Althingi zasedá od roku 1881 v budově parlamentu v centru hlavního města, od roku 1991 jako jednokomorový sbor s 63 poslanci. Právě tam, na místě původního sněmu, byla v roce 1944 vyhlášena islandská republika. Krajina, kde se před tisíci lety recitovaly zákony, posloužila jako jeviště pro vznik moderního státu.

Co uvidí návštěvník dnes

Þingvellir je přístupný celoročně. Návštěvnické centrum u vyhlídky Hakið nabízí interaktivní expozici „Heart of Iceland“, která na čtyřiceti minutách provede historií i geologií místa. Odtud vede cesta dolů do rokle Almannagjá a dál k historickému jádru, ke kostelu Þingvallakirkja, k oblasti Lögbergu a k travnatým valům někdejších búðir.

V létě 2026 park pořádá bezplatné komentované procházky s průvodcem v angličtině dvakrát denně: v 10:00 od kostela a ve 14:00 od návštěvnického centra. Pro skupiny je možné domluvit úvodní program předem. Nejpohodlnější přístup z Reykjavíku je autem po silnici 36 (cesta trvá zhruba 45 minut) nebo v rámci organizovaného výletu po takzvaném Zlatém kruhu.

Článek Þingvellir uchovává pozůstatky jednoho z nejstarších parlamentních shromáždění Evropy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.