Odhodlání, rychlost a rizika

Ukrajina musí ovšem pochopit dvě základní věci. Aby byla tato strategie úspěšná, budou boje trvat rok i déle a vyžádají si na ukrajinské straně desítky tisíc životů. A existuje mnohem větší šance, že u Donbasu Ukrajinci prohrají a budou se muset území vzdát. Dle pozorování však chce Putin získat vítězství rychle, armáda nedostala nové vybavení a postupuje stejně jako v předchozích střetech.

Proč ale Ukrajina vyhrála první fázi? Když se Rusko 24. února rozhodlo zaútočit, zvolili velitelé pro přemožení vedení země psychologickou strategii a zaútočili ze 4 různých směrů. Chtěli zahltit obranu, zajmout prezidenta a nasadit vlastní loutkovou vládu. První výsadek selhal už na letišti a podle podrobností šlo o minuty, vše mohlo být jinak. Na straně Ruska se jednalo o obrovský hazard, který se následně brutálně nevyplatil.

Zuřivost, která zaskočila celý svět

Nejen, že se Zelenskyj a jeho lidé odmítli vzdát, ale on sám zůstal v Kyjevě a jeho jednotky bojovaly s obrovskou zuřivostí. To šokovalo jak Rusko, tak zbytek světa, který odhadoval, že Ukrajina padne během několika dní. Hlavním důvodem ruského krachu bylo přílišné rozptýlení sil. Ty měly zásoby jen na pár dní, mizerně komunikovaly a neočekávaly žádný odpor. Ukrajinci je měli vítat květinami jako osvoboditele, místo toho po nich stříleli.

Po obrovských ztrátách na jednotkách i výbavě na předměstí Kyjeva se Rusko pokusilo o získání výhod z dalších úhlů. To se nikdy nepovedlo, protože i další směry byly těžce bráněny. Po měsíci bojů bylo jasné, že Putinův původní plán naprosto selhal. Stál tedy před dilematem. Nechat jednotky na místě a zkusit je posílit pro nový útok na hlavní město, nebo se soustředit na Donbas. To by znamenalo vzdát se veškerého zatím zabraného území.

Proč druhá fáze nahrává Rusku?

V dekádě před otevřením válečného konfliktu se Rusko snažilo investovat značné prostředky do reorganizace a reformy armády. Ačkoli se nemohla nikdy vyrovnat technické evoluci jednotek USA, mohlo zde Rusko i tak dosáhnout solidního pokroku. Krom toho věnovalo také slušný čas tréninku vlastních jednotek. Klíčovým cílem bylo naučit se bojovat v malých jednotkách, vylepšit vzájemnou kooperaci a koordinovat akce na nejvyšších patrech velení.

Během únorových operací byly ruské jednotky příliš roztaženy a zásobovací linie byly velmi dlouhé a zranitelné. U Donbasu je situace prakticky opačná, jednotky jsou zde koncentrovány a zásobování je „za rohem“. Všechno jde navíc prakticky přímo z Ruska, tedy skrze přátelskou oblast. V Kyjevě navíc nebyly jednotky zvyklé bojovat ve městě, zatímco obránci znali perfektně terén a přesně tento typ partyzánských bojů jim výborně sedl.

Co v druhé fázi znevýhodňuje Ukrajinu?

Ukrajina logicky z tohoto nastavení nevychází zdaleka tak dobře, jako tomu bylo v Kyjevě. V Donbasu nebudou vysoké budovy, ze kterých lze pálit na cíle dole, a bude také velmi obtížné ruské jednotky zaskočit. Rusko nadále přidává těžkou techniku, útočné vrtulníky, drony a rakety. Zatímco se jim nedostává jednotek (mnoho vojáků se odmítá na Ukrajinu vrátit), mají dost těžké techniky, která naopak Ukrajině bolestně chybí.

Ukrajinské jednotky mají sice 8 let bojových zkušeností z Donbasu, jednalo se však o čistě statickou zákopovou válku s občasnými střety vojenské techniky nebo sniperů. Nemají tedy zkušenosti s boji, jež budou vedeny hlavně těžkým dělostřelectvem, které se blíží. Ukrajina podle zpráv mobilizovala obrovské množství rezerv a mají mnoho cizích bojovníků, již zareagovali na výzvu ukrajinského prezidenta. Otázkou je ovšem jejich hodnota.

Jak se může Donbas vyvinout?

Ukrajinské jednotky dosud předvedly výkon daleko za hranicemi toho, co od nich kdokoli očekával. Ukázaly odvahu, houževnatost a kreativitu, jaká se ve válce obecně vidí jen málokdy. Stačilo to na ochranu hlavního města, ale není to dost na vítězství ve válce. Rusové se budou snažit o rozdělení a izolaci ukrajinských jednotek, aby si nemohly navzájem pomoci a nedokázaly uniknout. Pokud obklíčí 40 000 jednotek, postupně je utlučou.

Poslední informace ukazují ovšem několik možných problémů na ruské straně. Vojáci, kteří se vrátili do Ruska, odmítají návrat na Ukrajinu. Morálka mnoha jednotek je prakticky na dně, ničí vlastní vybavení a vzdávají se. Putin sice jmenoval nového velitele celé invaze, ten bude ovšem velet nezkušeným odvedencům bez řádných zkušeností. A pokud nebudou ruské jednotky schopny spolupracovat, mohou pohořet i na mnohem menším území a s technikou.

Jaký je váš odhad budoucího vývoje konfliktu?

Zdroj: TheScientist

Článek Bitva o Donbas bude pro Ukrajinu náročnou zkouškou. Proč budou boje v této oblasti velmi rozdílné od předchozích střetů? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úder, který obletěl celý svět

Za zmínku stojí, že právě tento přepad ruského konvoje byl natočen na video a následně prolétl všechny sociální sítě, čímž upozornil na problémy ruské armády. „Tyto ruské jednotky ukázaly velmi špatnou taktiku vzhledem k malé vzdálenosti od Kyjeva. Byly v dosahu ukrajinského dělostřelectva a jely po zcela zjevné trase. Velikost a tvar konvoje je navíc činil velmi zranitelnými pro jakoukoli nepřímou palbu,“ tweetoval Rob Lee z Foreign Policy Research Institute ve Filadelfii.

Jeho analýza postupu není zdaleka jediná, připojil se i Franz-Stefan Gady z International Institute for Strategic Studies. „Boj ukazuje na nezabezpečení cizího území adekvátní pěchotou či průzkumem. Hlavní prvky bojových sil se pohybují městským terénem, který je na přepadení naprosto ideální.“ Ukrajinci obecně ukazují velmi dobré bojové schopnosti a využití moderních protitankových zbraní, a to včetně amerických střel Javelin.

Na hlavním místě ruská neschopnost

Za neúspěchy si ovšem může stále sama ruská armáda, konkrétně její pozemní velitelé, na které padá hlavní odpovědnost za hromadící se ztráty obrněných vozidel. „Myslím, že tu vidíme zcela strukturální úder. Kdykoli rozmístíte tanky do městského prostředí, musí být obklopeny pěchotou,“ sdělil CNN Paul Eaton, americký generálmajor ve výslužbě. „A toto byl koordinovaný, dobře provedený úder, který velitele naprosto zaskočil.“

Kromě ztrát mnoha vozidel, včetně hlavních bitevních tanků T-72 a BTR-82, byl během akce zabit i plukovník Andrei Zakharov. Nabízí se tím pádem otázka, kde je vlastně na Ukrajině pěchota. Jak generálmajor Eaton naznačil, tanky jsou v důsledku její nepřítomnosti velmi zranitelné. Jejím úkolem je čistit ulice a chránit obrněná vozidla ze zranitelných stran. Tanky i další stroje jsou se svým předním štítem velmi impozantní stroje.

Obrněné stroje nejsou nesmrtelné

Bez prostoru k manévrování a pěchoty, která poskytne základní ochranu, se však tank stává pro nepřítele velmi snadným cílem. Zvlášť pro protivníka vybaveného silným Javelinem nebo protitankovou střelou Stugna-P ukrajinské produkce. Rusko jednoduše postrádá vojáky, kteří by poskytli tuto ochranu. Není to ovšem úplná novinka, armádní kapitán Nicolas Fiore už před tímto varoval ve studii provedené pro Armor v roce 2017.

„BTG (Batallion Tactical Group) byly efektivní v bojových operacích na Ukrajině v letech 2013–2015. Při několika příležitostech byly ale poraženy běžnou ukrajinskou armádou, a to navzdory ruské palebné převaze, elektronickému boji a protivzdušné obraně.“ Jak Fiore dodává, historie se teď opakuje a situace se nejspíš nezlepší. Nedostatek kapacit k manévrování, hlavně stran pěchoty, jasně omezuje ruské možnosti.

Nelze dělat oboje zároveň

Bataliony nemohou vykonávat masivní útočné akce a zároveň poskytovat boční ochranu, navíc mají silné problémy při zaměřování dělostřelectva z více úhlů zároveň. Rusko se toto pokouší řešit zcela zoufalými způsoby. To zahrnuje i instalaci podivných kovových klecí, které byly popsány jako „grily na barbecue“. Jsou umístěny na horní, tedy nejzranitelnější stranu tanků, kde mají poskytnout ochranu právě před Javeliny.

Moskva mezitím verbuje dobrovolníky ze Sýrie, kteří mají zkušenosti s bojem v městských oblastech. Otázkou ovšem zůstává, jak se tito městští bojovníci dokážou implementovat svými postupy do aktuální ruské taktiky. Zatím to vypadá, že se Ukrajina stává jen hřbitovem ruských tanků, děl a další těžké obrněné techniky. Tanky už Rusům ukradli místní Romové, stejně jako senioři, kteří kradou kamiony s municí a odevzdávají je ukrajinské armádě.

Které další ruské vojenské nezdary vás napadají?

Zdroj: TheScientist

Článek Rusko posílá na Ukrajinu jeden stroj za druhým. Země se ovšem mezitím stává obrovským hřbitovem pro ruské tanky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se vyhnout ostří snadno a rychle

Staré deníky velrybářů byly nedávno digitalizovány, což poskytlo historikům cenný náhled do průběhu loveckých výprav v severním Pacifiku. Ze zapsaných údajů vyplynulo, že míra úspěšnosti lovců se během několika málo let snížila až o 58 %. A nebylo to rozhodně jen tím, že by se vorvani harpunami hůře zasahovali. Tito mořští giganti se postupně naučili lovcům vyhýbat.

Nejdříve velryby reagovaly na hrozbu lidských lovců naprosto stejným způsobem, jako by reagovaly na kosatku, která byla v té době jejich jediným predátorem. Vorvani se shromáždili v kruhu s mláďaty uprostřed a zkoušeli je chránit kousáním nebo údery ocasů kolem sebe. Použít takovou taktiku na lovce se ukázalo být zcela nevhodné, protože se tak pouze vystavili jako hromadný, a tudíž velmi snadný cíl.

Velryby se dokázaly poučit z vlastních chyb

Velryby se podle všeho poučily z vlastních chyb a ty, které počínání lovců přežily, se velmi rychle adaptovaly. Takže místo použití starých taktik, které si velrybáři zapsali do svých deníků, použili vorvani nové – začali rychle plavat směrem proti větru a pryč od rybářských plachetnic. A vypadá to, že tato chytrá metoda použitá jednotlivými velrybami se velmi rychle rozšířila napříč celou komunitou, jak zjistil výzkumný tým zkoumající historickou situaci.

Brzy se takto chovali i vorvani, kteří se nikdy předtím s velrybáři nesetkali – jednoduše následovali příklad velryb zkušenějších. Každá skupina velryb na moři obvykle sestává ze dvou až tří rodin, přičemž tyto jednotky se často dělí a vytváří skupiny nové. Tudíž se stávalo, že některý člen nové skupiny už se s lidmi setkal a velryby, které touto zkušeností neprošly, jednoduše imitovaly jeho chování, což jim pomohlo přežít.

Zdroj: Live Science

Článek Vorvani, inteligentní a učenlivý tvorové, kteří již v devatenáctém století dokázali přechytračit i samotné lovce velryb se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.