Dva způsoby obdržení zvuku

Je to naprosto obvyklý jev, málokdo ale zná důvod této odlišnosti. Proč tedy slyšíme vlastní promluvu jinak než všichni kolem nás? A nebojte se, ostatní jsou na tom naprosto totožně. Zvuk se může do středního ucha dostat dvěma odlišnými způsoby. Z nich pak vychází náš poslech. V jednom případě je veden vzduchem, prostředí všude kolem nás ho tedy vede ze zdroje k našemu zvukovodu, kde je zpracován.

Přitom prochází bubínkem, středním uchem až do hlemýždě, orgánu ve vnitřním uchu. V druhém případě není přenášen vzduchem, ale kosterní soustavou. V takovém případě se zvukové vibrace dostanou z hlemýždě přímo do tkáně hlavy. A zvuk, který sami slyšíme, pochází právě z kostního vedení. V takovém případě jdou vibrace z hlasivek rovnou do hlemýždě. Protože jdou ale přes kosti, jsou často zkreslené.

Když to všechno přenáší lebka

Kosti lebky, které jsou tehdy hlavní vodičem zvuku, jejich frekvenci snižují. Hlas nám tak zní hlouběji, než jaký ve skutečnosti je. Právě proto si při poslechu nahrávky sebe sama řeknete, že tu asi není něco v pořádku. Hlas bude vyšší, divnější a „kulhavější“, než za jaký jste ho považovali. Nejedná se ovšem o vaši chybu, ale o vliv vedení vzduchem, nikoli kostmi. Od chvíle, kdy jsme se naučili mluvit, máme vlastně k dispozici jen zkreslené vzorky.

Hlemýžď se stará o převod vibrací na nervové impulsy, které nakonec vnímá náš mozek. Až tedy příště na tento – pro mnohé drastický – rozdíl narazíte, nenechte se zaskočit. Ještě před renesancí lidé například věřili, že zvuk vytváří srdce, nikoli hlasivky. K tvorbě řeči používáme také mnoho svalů, kterými normálně koušeme a polykáme. Pokud chcete hlasivky trénovat, hodně šeptejte. Je to pro ně větší námaha, než když mluvíte jen měkce.

Věděli jste třeba, že…

O ženách se říká, že jsou mnohem upovídanější než muži. Několik výzkumů ovšem zjistilo, že muži stráví konverzací delší čas než ženy. Máte-li problémy s hlasivkami, je na vině většinou více faktorů najednou. I když pak hlas trénujete, nemusíte postihnout jiné faktory, jako životní styl nebo zdravotní potíže, které budou mít na hlasivky vliv. Porozumění funkcím vlastního hlasu je velmi užitečné pro mnoho životních situací. Co například takové zrcadlení?

Tento postup používají prodejci. Jsou si totiž velmi dobře vědomi toho, jak konkrétní pozice hlasu ovlivňuje náladu jejich zákazníka. Když ho klient zvýší, prodejce ho naopak sníží a mluví v měkčích tónech. To pomůže vyjádřit ujištění, nikoli autoritu. Cílem je obecně zrcadlit nebo doplnit psychickou pozici zákazníka, která se do hlasu promítá. Prodejce se tak nikdy nestaví do opozice, potřebuje být pro druhou stranu partnerem, ne opozicí.

Článek Proč nesnášíme svůj hlas na videu a slyší nás takhle i okolí? Svou roli hrají uši, lebka i vzduch se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V záznamech náznaky, důkazů poskrovnu

Ačkoli v psaných pramenech existují náznaky, že tyto chirurgické zákroky se objevovaly už v prvním století, je velmi obtížné najít jakékoli hmatatelné důkazy. Tento nález děsivé lebky naznačuje, že procedura podobné povahy mohla být provedena ještě o celé tisíce let dříve. V tomto případě byla lebka nalezena na místě dolmenu El Pendónis, které se používalo k pohřbívání během 4. tisíciletí před Kristem.

Ti, kteří se o pohřebiště starali, nejspíš účelově oddělili hlavy, končetiny a pánve desítek těl během rituálního pokusu o zlomení individuality. A jak se ukazuje, svoji práci odvedli možná až příliš dobře. Protože byla lebka nalezena samostatně, nemůže toho sdělit příliš o svém majiteli. Patřila ženě, ale protože nejsou žádné připojené zuby ani končetiny, je obtížné zjistit, v jakém věku během své smrti byla, i když absence zubů a splynutí částí lebky něco značí.

Starověká operace včetně narkózy

Na základě těchto znaků se badatelé domnívají, že patřila ke starším osobám své éry, bylo jí tedy něco mezi 35–50 lety. Lebka také ukazuje stopy dávné ušní operace. Její infekce musela být dost vážná, protože vědci odhadují, že bez anestetik byla úroveň tehdejší léčby neuvěřitelně bolestivá. Pro vrtání lebkou za uchem musela být pevně držena na místě a spoutána. Případně jí byla podána látka, která ji uvedla do silného omámení.

Nicméně se zdá, že operace proběhla úspěšně. Kosti u obou jejích uší vykazují známky proběhlé infekce. Nicméně se infekce neprojevila přímo v momentu smrti. Ve skutečnosti nejspíš došlo k regeneraci a přestavení kostní hmoty, což je běžnou součástí procesu hojení. I když operaci potřebovaly nejspíš obě uši dotyčné, jen levá strana lebky vykazuje stopy zářezu přibližně ve tvaru písmene V.

Dva zákroky a celkové přežití

Absence podobných stop na druhé straně hlavy naznačuje, že tyto rány už se v době ženiny smrti kompletně zhojily. To znamená, že s velkou pravděpodobností prodělala tuto nesnesitelnou operaci ucha během svého života dvakrát. „Na základě rozdílů mezi oběma spánkovými kostmi to vypadá, že zákrok byl nejdříve proveden na pravém uchu. Ušní patologie jasně ukazuje nutnost zákroku, který dávná žena přežila,“ uvádí autoři studie.

„Následně byl proveden zákrok na levém uchu, není však možné určit, zda byly oba zákroky provedeny současně, nebo s odstupem několika měsíců či dokonce let. Jde tak o nejranější zdokumentovaný důkaz ušní operace na obou spánkových kostech. Tudíž je to nejspíš první známá radikální mastoidektomie v lidských dějinách.“ A to je jenom jedna lebka z pohřebiště, tudíž se dost možná na stejném místě dočkáme i dalších překvapivých objevů.

Jakou nejhorší operaci jste v životě podstoupili?

Zdroj: ScienceDirect, Nature

Článek Děsivý nález lebky obsahuje důkazy o nejstarší operaci ucha. Pacient byl spoután, aby ji přes nesnesitelnou bolest vydržel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Komunikátor v uchu spojený s klávesnicí

Přístroj používaný profesorem Hawkingem využíval napětí svalů v jeho tvářích, zatímco Earswitch používá napětí pocházející z ucha, konkrétně z napínače bubínku. Tento sval je jeden z nejmenších v celém lidském těle a slouží pravděpodobně k ochraně bubínku před hlasitými zvuky. Někteří jedinci mohou napínač bubínku vědomě ovládat, čehož by vědci rádi využili právě u lidí s neurologickými problémy.

Momentální asistenční pomůcky se mohou stát nepoužitelné pro osoby, u nichž se neurologické a pohybové problémy výrazně zhorší. Pro tyto pacienty se může Earswitch stát opravdovým průlomem. Většina lidí tento sval v uchu ani nevnímá, ale když se mají soustředit během zívnutí, zjistí, že sval zhoršuje slyšení. Momentální prototyp zařízení je malinká kamera držená silikonovou ušní zátkou podobnou sluchátkům.

Miniaturní snímač na miniaturní sval

Kamera dokáže zachytit pohyby napínače bubínku, když nositel Earswitche tento sval vědomě zatne. Signály pak přijme počítač, který kontroluje klávesnici na obrazovce. Klávesnice postupně projíždí řady a poté skupiny písmen, což umožňuje vybrání jednoho konrétního znaku pomocí „ušního kliknutí“. Podle všeho zůstává tento sval aktivní a kontrolovatelný právě i u pokročilých stádií určitých neurologických onemocnění, což z něj dělá jedinečný nástroj.

Použitelnost Earswitche se nevztahuje jen na osoby s chorobami a dalším postižením, ovšem u nich je tento problém nejpalčivější. Stejnou technologii by mohli použít i zdraví lidé, například k přijetí telefonního hovoru během pohybu a podobně. Otázkou zůstává, jaké procento lidí je schopno ovládat onen ušní sval. To bude vyžadovat další výzkum a testování v rozsáhlejší populaci.

Zdroj: Science Focus

Článek Technologický objev, možnost ovládat počítač pomocí svalu uvnitř ucha. Zařízení usnadňující život nejen handicapovaným lidem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.