Sibiř – VědaŽivě.cz

Malý tvor, který dokázal přežít zamrznutý na Sibiři přes dvacet tisíc let, se konečně probudil ze spánku. Zázrak přírody

Redakce VědaŽivě — Thu, 11 Sep 2025 05:14:00 +0000

V odborném časopise Current Biology popsali výzkumníci zcela jedinečné probuzení organismu k životu. Dříve se mělo za to, že mnohobuněčné organismy sice dokáží přežít zmrazené, ale nejvýše něco kolem 10 let. Živočich, který se v sibiřské řece probudil po více jak 24 000 letech, ukázal, že schopnost takových organismů přežít může být časově prakticky neomezená. Konkrétně se jedná o druh z třídy pijavenek.

Pijavenky z ruské Arktidy

Pijavenka ze sibiřské řeky se po tisíce let nacházela v kryptobióze. Jedná se o specifický stav, kterým jednodušší organismy reagují na nepříznivé okolnosti a životní podmínky. Po rozmrazení vědeckým týmem se organismus začal nepohlavním způsobem množit. Datování pomoci radiokarbonové metody pak určilo, že je tento nález starý něco mezi 23 960 a 24 485 lety. Vědci tak zjistili, že živočichové tohoto typu mohou v kryptobióze přežít nejspíš bez omezení.

Je samozřejmě ještě nutné prozkoumat, jak se tomuto organismu úžasný kousek podařil. Je však pravdou, že třída pijavenek je známá svou vysokou odolnosti. Dle New York Times odolávají pijavenky i radiaci a roky vydrží bez potravy, bez vody či při nedostatku kyslíku. Tuto odolnost spolu se schopností opět ožít prokázaly v minulosti i další mnohobuněčné organismy a podařilo se to taky některým druhům rostlin.

Různorodé nepohlavní pijavenky

Pijavenky jsou také zvláštní svým rozmnožováním. To je nepohlavní, nikdy nebyl odhalen samec tohoto druhu. Přitom jde o rozsáhlou a různorodou skupinu organismů, takže tento způsob množení by u nich podle všeho neměl být možný. Pro takovouto různorodost by zkrátka měly postrádat dostatečnou rozmanitost genetické informace. Dřívější výzkumy ale ukázaly, že pijavenky nejspíše „kradou“ části genetické informace od jiných organismů.

Podrobnější zkoumání ukázalo, že jsou takto schopny využít DNA například bakterií, prvoků, řas a některých druhů hub. Objev poukazuje také na hrozbu v podobě tání permafrostu na Sibiři. Kvůli globálním klimatickým změnám se tu tání výrazně zrychluje. Právě to vede k uvolňování organismů, které byly dosud uvězněny v ledu, jde hlavně o viry a bakterie. A pokud dokáží přežít takové podmínky, budou mít nepochybně vliv i na současný svět.

Zdroj: BBC

Článek Malý tvor, který dokázal přežít zamrznutý na Sibiři přes dvacet tisíc let, se konečně probudil ze spánku. Zázrak přírody se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lidé kmene Ket na Sibiři: Nikdo neví, odkud se vzali a jak vlastně „vznikli“

Redakce VědaŽivě — Thu, 04 Sep 2025 03:03:00 +0000

Lidé Ket jsou domorodý kmen žijící na Sibiři. Jsou obecně bráni za nejmenší etnickou skupinu v této oblasti. Protože se vědci nemohou dopátrat jejich původu, existuje několik variant. Někteří navrhují spojení s domorodými kmeny Severní Ameriky. Existuje dokonce ketský folklór, podle kterého přišli z vnějšího kosmu. Jaký je ale skutečný původ tohoto národa, který je pro mnoho lidí nezvyklý vzhledem i chováním? Skutečně pochází odjinud?

Keti se usazují na Sibiři

Slovo „ket“ lze přeložit jako „muž“ nebo „člověk“ a jde o moderní jméno pro konkrétní sibiřskou etnickou skupinu. Ještě dříve však byli známí jako Ostyaci nebo Jenisejští Ostyaci. Jde o turecké slovo, které v překladu znamená „mimozemšťan“ či „cizinec“. Šlo především o odkaz na oblasti, kde žili. Původně se usadili ve středním a nižším povodí řeky Jenisej. Ta se nachází v regionu moderního Krasnojarsku, tedy na Sibiři v Ruské federaci.

Tradičně vedli nomádský život, lovili a prodávali kůže veverek, lišek, vyder, jelenů či medvědů ruským obchodníkům. Stavěli si příbytky ze dřeva, březové kůry a kůží, chovali jeleny a lovili z kánoí. Mnohé z těchto aktivit a postupů jim zůstaly i do současnosti. Zatímco se během 20. století jejich populace ustálila asi na 1 000 lidech, postupně ubývali mluvčí jejich jazyka. Tato řeč je jedinečná a pokládána za „živoucí lingvistickou zkamenělinu“.

Jazyky s mnoha regiony

Bádání právě v ohledu lingvistiky vedlo k závěru, že jsou Ketové nějak příbuzní s několika kmeny Severní Ameriky. Ti měli před mnoha tisíci lety migrovat právě ze Sibiře. Kultura této malé skupiny je plná záhad a tajemství. Jako mnoho kmenů Sibiře si i Ketové oživují svět kolem sebe, podle nich je prakticky všechno živé. Všudypřítomní ruští misionáři se tuto víru snažili změnit, nic dobrého z toho ale nevzešlo. Ketové tedy zůstávají u svého názoru.

Žijí v tvrdém, ale překvapivě krásném prostředí. I v současnosti si zachovávají až uctivý postoj k okolí, který zdědili po vzdálených předcích. Jejich tábory se nachází podél povodí Jeniseje a skutečná historie se „ztratila“ v čase. Zůstávají tak jen předávané legendy. Podle jedné z nich pocházejí Ketové přímo z hvězd. Dle jiné vznikli na jihu Sibiře, buď v Altajských horách nebo Sajanech. Případně mezi Mongolskem a jezerem Bajkal.

Neúspěšná snaha o rekonstrukci

Příchod vetřelců je ovšem donutil přesunout se do tajgy na severu Sibiře. Legendy říkají, že přišli Tistadas, neboli „kamenní lidé“. Mohlo jít o rané konfederace Hunů, kteří formovali tamní stepi. Řeč Ketů přitáhla pozornost lingvistů, protože má pocházet z proto-jenisejského jazyka, který má příbuzné ve Španělsku, Indii, Číně i Tibetu. Historik Edward Wadja dokonce naznačil, že jde o jazyk rodiny Na-Dene ze Severní Ameriky.

Pokud by se hypotéza potvrdila, šlo by o významný objev. Osvětlilo by to totiž mechanismy založení původní Ameriky. Kromě toho se vědci pokusili sestavit genetické spojení mezi Kety a domorodými Američany, což mělo potvrdit hypotézu o migraci. To však nevyšlo. V první řadě byly získané DNA vzorky kontaminovány. Zadruhé domorodci v Americe většinou odmítají vzorky vůbec poskytnout, byly tedy použity vzorky z Jižní Ameriky.

Článek Lidé kmene Ket na Sibiři: Nikdo neví, odkud se vzali a jak vlastně „vznikli“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadná událost ze Sibiře: Po obřím asteroidu, který v roce 1908 dopadl na Zemi, není ani stopy

Redakce VědaŽivě — Mon, 22 Apr 2024 02:41:00 +0000

Málokdo ví, že se v roce 1908 na Sibiři odehrála scéna jako z Hollywoodského katastrofického filmu. Už tehdy mohlo dojít doslova k apokalyptické události, která by navždy změnila život na Zemi. Do povědomí lidí se zapsala jako tunguzská událost a vědce fascinuje dodnes. Výbuch, který odpovídal síle dvou tisíc atomových bomb, po sobě však nezanechal ani kráter či jiné stopy dopadu. K čemu tedy ve skutečnosti došlo?

Záhadná tunguzská událost

Už hodiny před samotnou událostí mohli obyvatelé Sibiře a přilehlých oblastí pozorovat na nebi velmi zvláštní úkazy. To, co vypadalo jako velmi jasný východ slunce, však bylo předzvěstí ničivé katastrofy, která se nezadržitelně blížila k zemskému povrchu. Následoval ohlušující výbuch a masivní žár, který sežehl 80 milionů stromů. Z oblasti 2 tisíc kilometrů čtverečních zmizela celá stáda sobů i s hlídacími psy a v 60 kilometrů vzdálené vesnici utrpěli lidé silné popáleniny. V té době však tunguzská událost nevzbudila sebemenší zájem tehdejší vlády ani cara Mikuláše II.

Předmět konspiračních teorií

Skutečný zájem si tunguzská událost získala až koncem 20 let, kdy se o záhadnou explozi začal zajímat mineralog Leonid Alexejevič Kulik. Byl to první vědec, který se do oblasti výbuchu vydal. Celá událost se stala jeho celoživotní posedlostí a byl taky prvním, kdo vyjádřil teorii, že explozi způsobilo mimozemské těleso. Největší záhadou však zůstával fakt, že nebyl v oblasti nalezen žádný kráter, který by dopad mimozemského tělesa způsobil.

Postupem času se proto celá záležitost stala předmětem konspiračních teorií, které zahrnovaly působení mimozemšťanů nebo masivní výbuch zemního plynu. Prvky, které však vědci později nalezli v půdě, však nasvědčují, že se skutečně jednalo o meteorit či kometu.

K dopadu nikdy nedošlo

Teprve v posledních letech přišli vědci z teorií, že výbuch skutečně způsobilo mimozemské těleso o velikosti 10 až 50 metrů. Pravděpodobně se jednalo o úlomek většího meteoritu, který však na zemský povrch naštěstí nedopadl. Podle posledních simulací úlomek explodoval ve vzdálenosti 5 kilometrů od zemského povrchu a vytvořil masivní tlakovou vlnu, pro kterou se následně vžilo označení tunguzská událost. Země tehdy měla opravdu štěstí, protože přímý náraz by mohl mít apokalyptický dopad na celé lidstvo.

Článek Záhadná událost ze Sibiře: Po obřím asteroidu, který v roce 1908 dopadl na Zemi, není ani stopy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci na Sibiři našli neznámý materiál starý 4,5 miliardy let. Domnívají se, že jde o mimozemskou technologii

Redakce VědaŽivě — Mon, 06 Mar 2023 03:42:00 +0000

V roce 2014 zveřejnila NASA studii o mimozemském vměšování do lidské historie. Zkoumá možnost, že některé artefakty na Zemi mohou být mimozemského původu. V roce 2009 vědci navíc objevili na Sibiři neznámý minerál, který zasáhl Zemi před 4,5 miliardami let, tedy v době, kdy se sluneční soustava teprve formovala. Jedná se o vzácný a také velice zvláštní kus materiálu a byl nalezen v krabici získané z italského přírodovědného muzea ve Florencii.

Analýza prastarého materiálu

Podle mezinárodního týmu výzkumníků, vedených vědci z Princetonské univerzity, dorazil na Zemi spolu s meteoritem Khatyrka. Ten zase spadl v pohoří Koryak na východní Sibiři. Když vědci analyzovali minerál, nezajímalo je vyloženě stáří, ale jeho atomová struktura. Ta však nebyla nikdy předtím v přírodě nalezena, přestože byla uměle vytvořena v laboratoři. Říká se jim „kvazikrystaly“, protože navenek vypadají jako krystal, ale uvnitř se od něj znatelně liší.

Držitel Nobelovy ceny za chemii

Kvazikrystaly mají svoji vlastní dramatickou historii. Izraelský fyzik Dan Shechtman vypěstoval první kvazikrystal v roce 1982 a objev vypadal tak kontroverzně, že byl jednoduše Shechtman požádán, aby opustil výzkumnou laboratoř. Důkazy však vytřely vědcům zrak, protože se opravdu jednalo o nový typ materiálu. Shechtman byl tedy za svůj objev oceněn Nobelovou cenou za chemii.

Podrobněji o kvazikrystalech

„Tento objev poskytuje důležitý důkaz, že se kvazikrystaly mohou tvořit v přírodě za astrofyzikálních podmínek. Také naznačují, že tato fáze hmoty může zůstat stabilní po miliardy let,“ řekl fyzik Paul Steinhardt. Technicky, vědci popisují kvazikrystaly jako kvaziperiodické, ručně umístěné, které se nenacházejí v periodické tabulce. Přestože vykazují vzorec, který nepřetržitě vyplňuje veškerou dostupnou hmotu, postrádají to, co vědci a matematici nazývají „translační symetrie“.

Ufologové a vědci dříve předpokládali, že právě v takových formách budou nalezeny důkazy o mimozemském životě. Poukazuje se na to, že kvazikrystaly, které jsou novou formou hmoty, by měly být ve skutečnosti považovány za artefakty, uměle vytvořené mimozemské technologie. Nikdo však nedokázal vysvětlit, jak se tyto kvazikrystaly mohou tvořit v důsledku přírodních procesů, a je nepravděpodobné, že to někdo udělá. Toho si je vědom i sám Steinhardt,

Zkoumání fragmentů z meteoritu

Nastal rok 2017 a tým z Caltech Geological and Planetary Science Think Tank objevil 35 nových minerálů v meteoritu Khatyrka. O tomto meteoritu se všeobecně také říká, že je tím jediným, na kterém se vyskytuje hliník. Chystají se však podrobnější analýzy a bude se vědět více. V současnosti jsou fragmenty meteoritu drženy v Národním přírodovědném muzeu Smithsonian Institution. Toto muzeum má v katalogu něco přes 600 000 exemplářů. Zbývá ale několik otázek o těchto neobvyklých materiálech. Snad se lidem brzy dostanou aktuálnější odpovědi.

Článek Vědci na Sibiři našli neznámý materiál starý 4,5 miliardy let. Domnívají se, že jde o mimozemskou technologii se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Badatelé našli na Sibiři živé vířníky staré 24 tisíc let. Nález vědce šokoval

Redakce VědaŽivě — Mon, 08 Nov 2021 01:38:00 +0000

Zatím poslední setkání vířníků s badateli se odehrálo pří tání sibiřského permafrostu. Podobně odolné jsou například hlístice nebo želvušky, které byly nalezeny za stejných okolností. Úplně stejná odolnost je společná i mnoha virům. Proto také při objevu mikroskopických organismů vždy vyvstává obava z následného šíření nových patogenů. Ve spojitosti s vířníky ovšem takové riziko nehrozí, takže není důvod k obavám z jakékoli neznámé choroby.

Role vířníků v moderním světě

Kryologická laboratoř fungující na území Sibiře má v první řadě za úkol hledání podobných organismů a jejich co nejpřesnější datování. To je prováděno radiokarbonovou metodou. Ta je v tomto případě velmi přesným postupem, protože nedošlo k potvrzení vertikálního pohybu organismů v permafrostu. Jen za poslední rok laboratoř našla na 35 druhů tzv. protist. Jedná se o organismy s buněčným jádrem, které ale nejsou ani živočichem, ani rostlinou.

K nim přibyli i vířníci a vědci se v takových případech vždycky obávají kontaminace moderní populací. Proto se používá sekvenace DNA a srovnání historické populace se vzorkem té dnešní. Toto srovnání shodu nepotvrdilo a další rozbor zjistil, že jsou příbuzní druhům, které žijí v Belgii. Jedním z hlavních cílů bádání je zjistit, jakým způsobem vlastně došlo k zamrznutí vířníků. A co jim dovolilo ve stálém ledu tak dlouho bez problémů přežít.

Opětovná výprava populace do ledu

Během tohoto zkoumání byla klonovaná populace starých vířníků opět zmražena a sledována po dobu sedmi dní. Pravda, ne všichni tento zákrok přežili, k překvapení vědců byli ti sibiřští odolní ještě méně než druhy z Evropy nebo Asie. Vyšla také najevo jejich schopnost přežít pomalý proces zamrzání, který probíhal asi 45 minut. Ten dokonce způsobil tvorbu krystalků ledu uvnitř samotných organismů, což je pro cokoli živého fatální.

Právě způsob, jakým se vířníci proti tomuto procesu brání, je jednou z neznámých, kterou se výzkum intenzivně zabývá. Bádání v oblasti kryptobiózy, tedy dlouhodobého přežití v zamrzlém stavu, se aktuálně těší velké poptávce. Vířníci jsou v současnosti nejkomplexnější živočichové, kteří jsou jí schopni. Čím složitější organismus, tím je proces přežití v ledovém prostředí náročnější. Právě proto jsou tak zajímavým předmětem pro toto zkoumání.

Myslíte, že je reálné, že se ke stejné možnosti někdy dopracujeme i my?

Zdroj: CurrentBiology

Článek Badatelé našli na Sibiři živé vířníky staré 24 tisíc let. Nález vědce šokoval se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.