Nezastavitelná síla a objekt, který se nehne

Nad všemi záhadami, které trápí jednotlivé výzkumníky, stojí jedna mnohem obecnější. Nejspíš se s ní každý setkal, byť třeba jen při diskusi někde u piva. Jedná se o setrvačnost: notoricky známou vlastnost všech hmot, která je činí odolnými vůči vnějším silám. Demonstroval ji Galileo, když pouštěl věci ze Šikmé věže v Pise. Všechny objekty padaly dolů stejnou rychlostí, nezávisle na hmotnosti.

Tohle se děje v rozporu s běžným rozumem, který nám napovídá, že těžší objekty by měly padat rychleji. Důvod, proč je tady selský rozum na omylu, spočívá v tom, že gravitace přitahující předměty k zemi je rušena jejich odporem ke gravitaci. Jinými slovy setrvačností, která je nutí zůstat ve stavu před vnějším fyzikálním působením. Jenže dosud nikdo neobjasnil, proč se tak vlastně děje a proč je setrvačnost předmětům vlastní.

Těleso, které se vzpouzí vnějším vlivům

Obecně vnímáme setrvačnost spíš u pohybu, kdy se předmět pohybuje vpřed i tehdy, když už na něj nepůsobí žádná síla. Jenže setrvačnost funguje i v klidu a vlastně vždy stojí proti všem vnějším vlivům, které se snaží s tělesem nějak pohnout. Ostatně setrvačnost nese v názvu „setrvání“, tedy vyjádření stavu, jenž trvá, dokud není narušen. Předmět v klidu tedy zůstává na místě, dokud na něj nezapůsobí dostatečná vnější síla.

Jakákoli působící síla musí setrvačnost předmětu nejen vyrovnat, ale překonat, aby ho uvedla do pohybu. Ačkoli je fyzický pohyb asi nejklasičtějším příkladem setrvačnosti, tato vlastnost se vyskytuje například i v elektronice nebo operacích s tepelnou vodivostí. Stejně tak se vyskytuje termín „setrvačnost myšlení“, tedy neochota člověka přehodnotit vlastní názory nebo závěry, a to i přes jejich očividné rozpory.

Zdroj: Science Focus

Článek Existuje opravdu čas aneb Který běžný fenomén ještě nebyl vědecky vysvětlen? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.