Více, než badatelé čekali

Podle Sedata Akkurnaze, vedoucího vykopávek z univerzity Aydina Adnana Menderese, protékala Mastaurou řeka. Tento tok rozdělil město na dvě části a lidé se následně usadili na obou březích. Ovšem skutečnost přítomnosti takto pokročilého a propracovaného kanalizačního systému byla překvapením i pro vědce. „To, co zde vidíme, je kanalizace vybudovaná v podzemí,“ uvedl Akkurnaz.

Během starověku používali komplexní kanalizaci například v Římě. Na archeology velmi zapůsobila také rozsáhlost této sítě. Dokonce i plně vzrostlý muž mohl totiž prostorami projít velmi snadno, což není běžné. Síť navíc dovolovala dostat se prakticky na jakékoli místo ve městě. Momentálně je to ovšem nemožné, protože archeologům se zatím podařilo vyčistit jen asi 20 metrů tohoto systému, mají ovšem slušnou představu.

Kanalizace a Koloseum

Další cestu jim aktuálně blokují kameny, které tunely důsledkem mnoha sesuvů půdy za poslední tisíce let kompletně ucpaly. Tento kanalizační systém ovšem není prvním archeologickým zázrakem města Mastaura. Asi před dvěma lety zde badatelé odkryli amfiteátr, který je jak architekturou, tak i velikostí plně srovnatelný se slavným římským Koloseem. Experti dokonce naznačují, že stadion Mastaury byl jasnou replikou římského vzoru.

Tato struktura je ovšem odlišná a v Turecku jedinečná, protože jde půdorysem o čistý kruh. Není proto vyloučeno ani to, že samotný kanalizační systém byl vybudován stejným způsobem. Kanalizace starého Říma sloužila k vysoušení mokřin a samozřejmě odvodu odpadu z města. Tehdejší pátý král Říma Lucius Tarquinius Priscus ji nechal vybudovat po velkých povodních. Ani se moc neprodražila, protože ke stavbě byla využita hlavně chudina.

Které další starověké výkřiky techniky vás napadají?

Zdroj: Science

Článek Ve starověkém městě Mastaura byly nalezeny působivé podzemní chodby. Jsou ukázkou geniality té doby se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Počátky římského království 

Již samotný vznik Říma je zabalen do mytologického příběhu o bratrech Romulovi a Removi. Matka chlapců byla vyhnána jejich strýcem, který se zmocnil trůnu raného městského státu po smrti jejich děda, a byla nucena zanechat svá dvojčata v divočině. Přesto bratři přežili díky vlčici, která je adoptovala a kojila, čímž jim zachránila život. Když bratři dospěli, byli schopni získat zpět své právoplatné dědictví, ale začali se hádat o to, jak by měly být postaveny městské hradby. Spory vyvrcholily bratrovraždou a vlády se ujal Romulus.

Počátky království byly poznamenány četnými událostmi, z nichž jednou bylo přijetí helénské kultury, tradic a božstev, která byla převyprávěna pro římské potřeby. Generálové, kteří se snažili pojistit si svá vítězství, často stavěli chrámy zasvěcené bohům, aby získali jejich přízeň, a podle tradice bohům darovali polovinu své válečné kořisti. 

Benevolentní přístup Říma

Když Řím dobyl některé území s vlastní mytologií a náboženstvím, umožnili mu Římané pokračovat v uctívání podle jeho tradic, čímž si zajistili loajalitu poddaných. Přesto po nich vyžadovali stavbu panteonů a kultů zasvěcených římským bohům. To vedlo k tomu, že jste mohli v každém koutě Starého světa narazit na sochy a chrámy.

Modlitby byly považovány za nejběžnější způsob uctívání. Bohům se také darovaly oběti v mnoha podobách. Od ovoce a zeleniny spolu s vodou a vínem přes zvířecí oběti určité barvy a druhu určitým bohům až po velmi vzácné případy lidských obětí, které byly prováděny jako forma trestu národům, jež se vzbouřily nebo proti Římanům bojovaly. 

Křesťanství v Římské říši 

S generálem Juliem Caesarem vznikl nový kult. Císařský kult začal uctíváním a zbožštěním zesnulých římských vůdců, stejně jako princů nebo prvních a nejpřednějších občanů. V den jejich úspěchů jim byla vzdávána pocta. Poté, co propukl v roce 64 velký požár Říma, začali být křesťané pronásledováni. Vina na ně byla svedena přes absenci důkazů. Vyznavači tohoto náboženství byli odsouzeni bez soudu, což často vedlo k tomu, že byli popraveni nebo uvrženi do gladiátorských arén. 

Křesťanství však našlo své následovníky, rychle se rozšířilo do všech koutů říše a postaralo se o odstranění kultů a chrámů. Politika, ekonomika a samotná armáda se natolik s náboženstvím propletly, že se křesťanství stalo společným základem pro všechny aspekty života a zahájilo éru monoteismu. 

Kdo podle vás může za velký požár Říma?

Zdroj: AboutHistory, TheConservation

Článek Bohové vyhrávali války, ovládali nová území a mohli za požár. Římské dějiny by bez nich vypadaly úplně jinak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejspíš skutečně volba

Ženy, která si tuto cesty zvolily, mohly mít různou motivaci. A ano, vypadá to, že v mnoha případech šlo skutečně o vlastní volbu. Roli mohla hrát nejspíše vlastní touha po nezávislosti, vidina slávy, peníze či vykoupení se z dluhu. Zvenku se může zdát, že vstupem do arény se tyto ženy připravily o jakékoli zbytky společenského postavení. Existují ale důkazy, že požívaly naprosto stejného respektu a společenské vážnosti, jako jejich mužské protějšky.

Možnosti žen v Římě za dob republiky a později impéria byly určeny jejich vztahem k mužům. Bez ohledu na společenskou třídu se od ženy očekávalo určité chování a způsob života. To určovala i legislativa a není bohužel známo, jak se k celé věci stavěly samy ženy. Téměř veškerá římská literatura pochází totiž od mužů. Výjimkou je básnířka Sulpicia, která v jedné básni zmiňuje, že „nechce svůj vztah ukrývat v zapečetěných listech.“

Legislativní odpor

Kvůli silně zakořeněné patriarchální společnosti Říma měli učenci i další velký problém s přijetím právě konceptu ženy v bojové aréně. Často se tak snažili skutečné gladiátorky popsat jako pouhé herečky na náboženských slavnostech. Což je v četných případech přesné, kontext ovšem jasně sděluje, že některé ženy se skutečně rozhodly pro přímou cestu soubojů v arénách. Některé zákazy pak tvrdily, že ženy tak obecně ztratí společenskou vážnost.

Císař Septimus Severus, od kterého takové zákazy pocházejí, měl také obavu, že ženy by se následně chtěly účastnit i Olympijských her v Řecku. To shledával nechutným a nebezpečným pro společenský řád. Jeho legislativa vychází – zdá se – z obavy z účasti urozených svobodných žen. Tedy takových, které by měly všechny potřebné dispozice i prostředky a upřednostnily by život v aréně před tím, aby jejich životní cestu omezovali jejich mužství příbuzní.

Zdroj: WorldHistory

Článek Ženy gladiátorky, zabíjely jako muži, pravidla pro ně platila jiná. Jak to s nimi ve skutečnosti bylo? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.