Jak se poklad dostal pod podlahu

Příběh začíná na konci druhé světové války. Podle oficiálního výkladu bečovské správy ukryl relikviář v roce 1945 pod podlahu kaple Heinrich Beaufort-Spontin, poslední šlechtický majitel bečovského panství. Přesné datum ani okolnosti akce se v archivech nedochovaly; víme jen, že rod musel Bečov opustit a že relikviář, který rodina vlastnila od 19. století, neměl padnout do cizích rukou. Schrána tak zůstala ležet v zásypu, zatímco nad ní procházely generace správců, údržbářů a turistů. Nikdo netušil, co se skrývá pod prkny.

Závod s časem: akce Starožitnost

Spouštěčem pátrání se stal Američan Danny Douglas. Ten 17. července 1984 nabídl československému státu finanční odměnu za možnost vyzvednout blíže neurčený předmět ukrytý kdesi v západních Čechách. Stát odmítl, ale informace putovala ke kriminalistům. Tým vedený Františkem Maryškou následně začal luštit, o jaký předmět jde a kde leží. Archivářka přitom narazila na zmínku v Gnirschově topografii; existenci relikviáře šlo dohledat v odborné literatuře, jenže jeho přesný úkryt neznal nikdo.

Vyšetřovatelé pracovali pod tlakem: hrozilo, že Douglas nebo jeho kontakty uzavřou smlouvu dřív, než se podaří předmět zajistit. Šlo o klasický závod s časem, v němž jedna strana měla peníze a druhá razítka. 4. listopadu 1985 kriminalisté dorazili na Bečov a začali prohledávat areál. O den později, po uvolnění podlahových prken v kapli, se suť sesunula a odhalila dutinu. Maryška později vzpomínal, že první, co spatřil, byla právě ta křišťálová kulička z hřebene schránky. Teprve pak se vynořily obrysy celého relikviáře, zčernalého, pokrytého hlínou, ale neporušeného.

Evropská památka, ne jen hradní poklad

Relikviář svatého Maura není běžný „hradní poklad“ z české pověsti. Vznikl pro benediktinský klášter ve Florennes na území dnešní Belgie. Uvnitř tumbové (tedy domečkové) schránky jsou kosterní fragmenty, textilní pozůstatky a olověná autentika potvrzující relikvie svatého Maura, svatého Timoteje, svatého Jana Křtitele a svatého Apolináře. Relikvie Jana Křtitele získal klášter z katedrály v Remeši.

Čísla mluví sama:

• 14 sošek a 12 reliéfů z pozlaceného stříbra a mědi
• téměř 200 drahých kamenů a polodrahokamů
• desítky antických gem zasazených do výzdoby

Podle Památkového katalogu NPÚ jde v českém prostředí o zcela ojedinělou památku. Restaurátor Andrej Šumbera, který se na obnově podílel, na svém webu uvádí, že relikviář nemá v detailech ztvárnění přímé srovnání s jinými dochovanými kusy. Oproti legendárním „hradním pokladům“ (třeba nikdy nedoloženému pokladu na Potštejně, kde hrabě Chamaré provrtal hrad jako ementál a nic nenašel) je bečovský nález výjimečný právě tím, že má přesné datum, známé aktéry a zdokumentovaný průběh.

Po nálezu putoval relikviář do Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Expertiza ho vyhodnotila jako památku nevyčíslitelné hodnoty a vývoz tak nepřipadal v úvahu. Restaurování začalo až v roce 1991, po vyjasnění majetkových vztahů, a trvalo jedenáct let, do roku 2002. Od roku 1995 je relikviář národní kulturní památkou.

Sezona 2026: poprvé do kaple, kde ležel

Dnes si návštěvníci mohou relikviář prohlédnout v interaktivní expozici v Pluhovském paláci na Bečově; prohlídka trvá hodinu a probíhá v malých skupinách, přičemž fotografování v trezorových místnostech je zakázáno. Od 1. května 2026 se ale otevírá něco nového: kaple Navštívení Panny Marie a samotný Horní hrad jsou poprvé přístupné veřejnosti. Hradní okruh ukazuje autentické středověké interiéry, principy památkové péče i kapli, kde relikviář čtyřicet let ležel. Samostatný kaplový okruh zpřístupňuje místo nálezu, gotické nástěnné malby a nově odkrytého anděla, symbol evangelisty Matouše.

Příběh nálezu nicméně neskončil v roce 1985. Při archeologickém průzkumu kaple se dodatečně našlo patnáct původních ozdobných prvků z relikviáře, které se z něj uvolnily za desetiletí v zásypu. A spolu s relikviářem byl pod podlahou ukryt i soubor francouzských vín a koňaků, takzvaný tekutý poklad, který má na Bečově vlastní návštěvnickou linku.

Článek Relikviář svatého Maura byl po desetiletích nalezen pod podlahou hradu. Jeho nález připomínal scénu z dobrodružného filmu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.