Tvoje modrá není moje modrá

Naše vnímání barev začíná senzory, které se nacházejí na sítnici. Ty překládají dopadající informace ze světla do elektrických signálů, které posílají dále do mozku. Neurologové jim říkají fotoreceptory. Každý máme v oku miliony těchto buněk známých jako tyčinky a čípky. Čípků existují tři druhy. Jedny jsou citlivé na modrou, další na zelenou a třetí na červenou barvu. Kombinace vjemů vytváří informaci, díky které vnímáme kompletní spektrum barev.

Existují i lidé barvoslepí, z nichž většina má oslabenou citlivost na zelenou barvu, takže si s jejími odstíny neumí tak dobře poradit. Na druhé straně existují lidé se zvýšenou citlivostí na barvy, tzv. tetrachromacií, tedy „čtyřbarevností“. Ti mají čtyři druhy čípků, jsou na tom tedy stejně jako ptáci nebo plazi. Tato zvířata jsou schopná vnímat i ultrafialové a infračervené spektrum barev, které je našemu zraku běžně nedostupné.

Stejné spektrum ve vyšší kvalitě

Lidé se čtyřmi receptory barev nevnímají stejné vlnové délky světla jako ptáci nebo plazi. Díky dodatečným čidlům rozeznávají ovšem v lidem viditelném spektru barev mnohem více odstínů. Pro tyto lidi je zbytek populace barvoslepý. Zatímco většina z nás nerozezná např. konkrétní odstín zelené jako letní tráva od limetkové, pro lidi s tetrachromacií je to naprosto zřetelné, asi jako pro nás tmavá a světlá modrá. Takže i normální západ slunce si nejspíš dva lidé mohou vychutnat zcela různě.

S odlišným nastavením nebo kvalitou receptorů v samotném oku pozorovatele se liší také signály odeslané do mozku. Při sdílení těchto zkušeností používáme běžná slova, ale nakonec jde jen o zprostředkování. Je to stejné jako popisovat píchnutí o hřebík někomu, kdo ho nikdy nezažil. Druhá strana nejspíš pochopí, že to nemohlo být nic příjemného a že to neprovádíme schválně. Ale bolest, stejně jako námi zažitý západ slunce, jsou jenom naší zkušeností.

Zdroj: BBC

Článek Proč všichni lidé vidí jednotlivé barvy úplně jinak? Tvůj odstín není jako můj odstín se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Syntetický zápach

Při pokusech na myších vytvořili vědci z NYU Grossman School of Medicine poprvé elektrický podpis, který je vnímán jako zápach v mozku, přímo v centru pro zpracování pachu, čichové žárovce, i přesto, že zápach vůbec nemusí existovat. Protože signál stimulující zápach byl vytvořen člověkem, mohli vědci manipulovat načasování a pořadí, které souvisí s nervovou signalizací, a mohli tak identifikovat, které změny byly nejdůležitější pro schopnost myší přesně identifikovat syntetický zápach.

Rozeznávání obličeje

Dekódováním toho, jak mozek rozeznává pachy, je zčásti komplikované, protože na rozdíl od jiných smyslů, jako je například zrak, dosud nejsou známy nejdůležitější aspekty jednotlivých pachů, tvrdí podobně vedoucí studie a výzkumný pracovník zároveň. Při rozpoznávání obličeje dokáže mozek rozeznat lidi na základě vizuálních podnětů, jako jsou oči, a to i bez vidění nosu a uší. Ale rozlišovací vlastnosti pachů, se mezi schopnostmi mozku zatím nenašly.

Signály do glomerulů

Aktuální výsledky studie, které byly zveřejněné 18.června, se soustředí na čichovou žárovku, která je umístěna za nosem u zvířat i lidí. Předchozí studie ukázaly, že molekuly přenášené vzduchem, jež jsou spojené s vůněmi, spouštějí receptorové buňky lemující nos, aby vysílaly elektrické signály do nervově zakončených svazků v baňce zvané glomerula, a poté do mozkových buněk (neuronů). Podle vědců je načasování a pořadí aktivace glomerulů jedinečné pro každý zápach. Signály se pak přenášejí do mozkové kůry, což řídí, jak zvíře vnímá, reaguje a zapamatuje si daný zápach. Nicméně vůně se mohou v průběhu času lišit a mísit se s ostatními, a proto se vědci až dosud snažili přesně sledovat stopu jedné vůně napříč několika typy neuronů.

Pokus s genetickou úpravou myší

Pro novou studii vědci navrhli experimenty, jež jsou založené na dostupnosti myší geneticky upravených jinou laboratoří tak, aby jejich mozkové buňky mohly být aktivovány zářícím světlem, resp. technikou zvanou optogenetika. Potom myši školili, aby byly schopné rozpoznat signál generovaný světelnou aktivací šesti glomerulů.

Článek Vědci začínají zjišťovat, jakým způsobem je mozek schopný vnímat čich se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.