Co se stalo v roce 1918

Vznik Československé republiky proměnil Hrad z habsburské rezidence na sídlo prezidenta. Habsburský salon, kde dříve pracoval císař, dostal novou funkci. Skleněný salon, někdejší císařská ložnice, přestal sloužit k přespání a začal sloužit diplomacii. Malý salonek se nakrátko stal pracovnou Karla Kramáře. Architekt Kamil Hilbert vypracoval koncepci využití Hradu pro potřeby nového státu a od roku 1920 převzal přestavbu slovinský architekt Josip Plečnik, který pro prezidenta Masaryka přetvořil řadu interiérů i zahrad.

Nešlo o jedno rozhodnutí, kterým by někdo zamkl desítky dveří naráz. Šlo o proces. Místnosti, které dříve obýval dvůr, se postupně měnily v diplomatické salony, prezidentské pracovny a reprezentační sály, a s novou funkcí přišel i nový režim přístupu. Bezpečnostní opatření kolem Hradu se začala budovat už v lednu 1919. Od té doby se vrstva nepřístupných prostor rozrůstala, měnila a v některých obdobích i zmenšovala: po roce 1989 se veřejnosti otevřely Královská zahrada s Míčovnou, jižní zahrady, Císařská konírna nebo Tereziánské křídlo Starého královského paláce.

Dvacet salonů, kam se nedostanete

Oficiální stránka Pražského hradu uvádí, že reprezentační prostory nejsou běžně přístupné veřejnosti. Podle e-brožury ke Dni otevřených dveří z dubna 2026 jde o nejméně dvacet místností v Novém královském paláci:

• Matyášova brána a Sloupová síň
• Španělský sál a Rudolfova galerie
• Trůnní sál, Brožíkův salon, Habsburský salon
• Skleněný salon, Zrcadlový salon, Hudební salon
• Prezidentský salonek, Rothmayerův sál, Janákova hala
• Oktogon, Široká chodba, Bílá věž, Stará síň
• Malý salonek, Salonek s krbem, Společenský salon

Uvnitř se nachází historický mobiliář, obrazy, gobelíny a porcelán. Část prostor slouží k výkonu prezidentských pravomocí: přijímání pověřovacích listin, státní večeře, diplomatická jednání. Přístup mají prezident a jeho aparát. Běžný návštěvnický personál ani průvodci sem nevstupují.

Nejnepřístupnější místo: korunní komora

Sám Hrad označuje korunní komoru v katedrále sv. Víta za své nejnepřístupnější místo. Uvnitř leží svatováclavská koruna, žezlo a jablko. K otevření je třeba sedm klíčů, které drží sedm ústavních činitelů: prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předsedové obou komor Parlamentu, probošt Metropolitní kapituly a primátor Prahy. Korunovační roucho je uloženo zvlášť, ve speciálním klimatizovaném depozitáři.

Vedle korunní komory existuje ještě další uzavřená vrstva: Archiv Pražského hradu soustřeďuje dokumenty ke správě Hradu od 16. století, přičemž fondy časově sahají od 6. století do 60. let 20. století. Badatel sem fyzicky nesmí; archivní vyhláška výslovně zakazuje vstup do prostor, kde jsou archiválie uloženy. Studovat lze pouze v badatelně, po předchozí rezervaci a s občanským průkazem.

A pak je tu podzemí. Pět archeologických areálů pod Hradem ukrývá pozůstatky staveb od raného středověku po 15. století. Fyzický vstup je omezen na výjimky; Správa Pražského hradu místo toho vyvinula mobilní aplikaci, která podzemí zpřístupňuje digitálně.

Jak si část uzavřeného Hradu přece jen prohlédnout

Režim nepřístupnosti není absolutní. V dubnu 2026 Hrad otevřel reprezentační prostory veřejnosti už popáté za prezidenta Petra Pavla. Archiv nabídl prohlídku v rámci Mezinárodního dne archivů. Do Královské hrobky v podzemí katedrály se lze dostat na komentované prohlídky, byť jejich četnost omezují klimatické podmínky.

Kdo by se pokusil dostat do uzavřených prostor na vlastní pěst, riskuje víc než vykázání. Návštěvní řád Hradu výslovně uvádí, že za jeho porušení a způsobené škody odpovídá návštěvník podle příslušných zákonů. V praxi to může znamenat pokutu za přestupek až 50 000 korun; při poškození památky nebo násilném vniknutí se věc posouvá do trestněprávní roviny.

Článek Pražský hrad skrývá desítky místností zavřených od roku 1918. Vstoupit nesmí ani průvodci, ani ochranка se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.