Nepostradatelný prvek pro orientaci

Řeč je přirozeně o lidech nevidomých nebo zrakově postižených. Cvočky a linie jim dovolují sledovat zvolenou trasu a také je varují před případným nebezpečím. Velmi často je tudíž najdete na zastávkách hromadné dopravy, parkovištích nebo u obchodních center. Někdy je spatříte i na normálních přechodech pro chodce, hlavně v případě silných dopravních uzlů. Pro postižené a nevidomé je tato značka obrovským rozdílem při jejich pohybu městem.

Tito lidé se obvykle orientují hlavně podle sluchu, dopravní tepny jsou ale příliš hlučné. Navíc se od nich očekává, že se budou pohybovat svižně a plynule. Právě v takových situacích pociťují slabozrací a nevidomí velký stres, barevné dlaždice jsou tak pro ně mnohdy klíčovou pomocí. Vědí jasně, kam jít a na jakém místě se pak zastavit. Ještě tedy zbývá odlišit význam jednotlivých barev a také se zaměřit na vzory, které z nich vyvstávají.

Role barev i linií

Ačkoli někteří lidé vnímají i rozdíly barevného provedení, zrovna barva neznamená nic konkrétního. Jde pouze o to, aby se tato speciální dlažba jasně oddělila od zbytku povrchu a byla snadno zachytitelná. V mnoha případech jsou tyto desky žluté. Je to jedna ze základních barev, jde dobře vidět prakticky za všech podmínek i ročních období. Je tak vždycky dostatečně výrazná a také vyvolává pozitivní asociace, na rozdíl třeba od červené.

Zelená je tradičně spojena se svolením, volnou cestou a dalšími významy pro volný pohyb. Proto se v tomto případě spíše nepoužívá. To samé platí pro červenou. Co se týče samotných vzorů, podélné linie ukazují cestu nevidomým. Zrakově postižený ji tak může sledovat pomocí své hole. Přítomnost teček mu zase sděluje, že má zpozornit a pohybovat se opatrně. Pravděpodobně vstoupil na ulici a je třeba dávat bedlivý pozor na vše okolo.

Typy pro komplikované situace

Právě z toho důvodu jsou tečkované pásy i součástí nástupišť u vlaku, autobusů nebo v metru. Ostatně tam slyšíte pravidelná hlášení, že se cestující nemají k této hranici přibližovat. I člověk bez jakéhokoli handicapu pak podle podrážek zjistí, že není na normální ploše. Vzoru s pruhy se v dopravní terminologii říká „vodicí linie“, dlažbě u přechodů zase „signální pás“. Má tvar písmene T, jehož vršek končí rovnoběžně se začátkem přechodu pro chodce.

Vodicí pás přechodu vede napříč vozovkou a musí navazovat na signální pás na chodníku. Oba prvky od sebe ještě může dělit „varovný pás“, který ukazuje oddělení chodníku a vozovky. Jde například o různé atypické obrubníky, oblé konce a další případy. Vodicí pás se objevuje i na složitých přechodech, například šikmých plochách. Dále u přechodů delších než 8 metrů a taky tam, kde je vstup ve formě oblouku.

Článek K čemu jsou na chodníku dlaždice s cvočky nebo linkami: Především pro slepce je to nepostradatelná pomůcka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obilí, které kolem sebe „sonduje“

Ten si vyvinul jedinečnou dovednost „hledání“ místa k zakořenění. Vysoce vyvinutá rostlina totiž svým pupenům připojeným k semenům umožňuje pohybovat se po zemi. Jde tedy o jakési sondy hledající vhodnou půdu pro zakořenění. Právě díky této dovednosti se rostlina stala známou jako „pohyblivý oves“ nebo „zvířecí oves“. Když pak trsy spadnou na zem, lze si všimnout určitého kroucení celé kytice. Ta se pohybuje opravdu jako živá.

Nejde ale o nějaké pokročilé „vědomí rostliny“. Popsané pohyby jsou výsledkem řady fyzikálních procesů, které ovlivňuje denní cyklus a střídání vlhka a sucha. Jde tedy o prostou reakci na vnější podmínky. Se západem slunce ovlivňuje ovesné pupeny na zemi kondenzující vlhkost vzduchu. Jedna strana pohlcuje vlhkost a bobtná, druhá je zatím stále suchá. Jakmile ale dojde k uvolnění, způsobuje to pozvolný pohyb. Tímto způsobem se trs posouvá.

Hledání stínu skal a prasklin v půdě

Tato „chůze“ divokého ovsa se projevuje zcela spontánně. Za určitých klimatických podmínek k procesu dochází i tehdy, když je semeno uvnitř zcela mrtvé. Cíl mechanismu je zcela jasný. Reakce na denní cykly vysoušení a bobtnání díky vlhkosti zvyšuje šanci na nalezení kvalitního místa. Jde hlavně o stinné lokality a praskliny v zemi, kde se rostlině daří. Určitá míra pohybu je však rostlinnému království poměrně vlastní.

Asi nejznámějším případem je slunečnice, od jejíhož pohybu za sluncem pochází i její jméno. To je ovšem případ velmi pomalého pohybu. Některé rostliny reagují během vteřin. Nejde přitom jen o ty masožravé, které zavírají svou kořist. Tyto pohyby mají obecně dvojí účel – obyčejné rostliny se tak chrání před predátory, masožravé jdou po kořisti. Všechny pak reagují na dotekové podráždění určitých částí svého těla.

Simulace uschnutí celé rostliny

Proti býložravcům používají rostliny nejrůznější způsoby obrany. Nejčastěji jde o trny (růže, cesmína), žahavé žlázy a silice způsobující bolest. Pohyblivé rostliny dovedou zase působit uschlým dojmem. Jakmile se jich něco dotkne, sklopí drobné lístečky a pak i celé velké listy. Jakmile u nich čenichá zvíře, během vteřin se ze svěží rostliny stane suchý keříček. A protože rostou v porostech, stačí jeden dotek a „uschne“ dominovým efektem celý soubor.

Nejznámějším příkladem tohoto chování je citlivka stydlivá, Mimosa pudica. Název ji přesně vystihuje, protože reaguje na jakékoli podráždění – dotykem, deštěm nebo silnějším větrem. Při drobném sklopí jen malé listy, při silném všechno. Listy ale sklápí i na noc, a to bez podráždění. Nejrychleji reagují mladé listy, se stárnutím rostliny se citlivost snižuje. Stejně tak při chladu (pod 15 stupňů) a ve vedru nad 30 stupňů Celsia.

Článek Chodící rostlina se pohybuje všude kolem nás, aniž bychom si všimli. Detailní záběry jejích kroků jsou jako z filmu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vesnice versus kancelář

Průměrný člověk žijící v zemědělské vesnici sedí asi 2–3 hodiny denně. Mezitím typický pracovník v kanceláři může prosedět i 13–15 hodin každý den. Při tzv. sedavém zaměstnání se obecně doporučuje průběžné cvičení a protahování, nemluvě o ergonomii pracovního místa. Problém je, že ani tyto aktivity nedokáží zvrátit efekty, které má na naše tělo právě neměnná sedací poloha. Sebevíc cvičení je vám zkrátka k ničemu.

Většině negativních vlivů na vlastní zdraví se můžete vyhnout, pokud budete skutečně sedět méně než 3 hodiny za den. Příliš dlouhé sezení se obecně ukazuje jako nezávislý rizikový faktor pro špatné zdraví a předčasné úmrtí. Zajímavé přitom je, že důkazy o biologických efektech dlouhého sezení nejsou žádnou novou záležitostí. O negativních dopadech nás totiž informují i fosilie našich pravěkých předků.

Více pohybu v průběhu dne

Naštěstí je lék na tuto situaci poměrně jednoduchý – vyhněte se sezení na dlouhou dobu a dostaňte do běžného života více pohybu. Klíčové totiž je bojovat svým tělem proti gravitaci. I když vám pomůže v zásadě jakýkoli druh pohybu, nejuniverzálnější jsou cvičení s využitím hmotnosti vlastního těla. Tedy aerobik, jóga a obdobné cviky. Pokud se budete pohybovat co nejvíce ve stoje, výborně tím napodobíte právě pohybové vzory našich předků.

Biologičtí antropologové došli k jasnému závěru, že když naši předci vyměnili nomádský lovecký způsob života za usedlé zemědělství, jednoznačně jim zřídly kosti. Lehké kosti se totiž vyskytují až od doby před asi 12 000 lety, což odpovídá době snižování lidské fyzické aktivity. Zdravotní efekty snížené pohybové aktivity zahrnují samozřejmě více věcí než jen řídké kosti. Ale je nevyvratitelné, že dlouhodobé sezení je kořenem mnoha chronických zdravotních problémů.

Zdroj: OrganicConsumers

Článek Co se s vaším tělem děje, když se nehýbete? Nejen obyčejné sezení má devastující účinky a podporuje tucty závažných onemocnění se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lidé potřebují důvod, zvířata prostě jen vypustit energii

Pro nás ten důvod nemusí existovat, ale pro zvířata může být naprosto zřejmý – je to prostě zábava. Tyto záchvaty aktivity jsou naprosto přirozené a můžeme je vidět u mnoha domestikovaných i divoce žijících zvířat. Epizody se mohou objevovat náhodně, ale například u psů existuje několik spouštěčů. Když chovatel pustí psa z přepravky, zvíře bude chvíli pobíhat kolem, aby vypustilo energii, kterou nabralo klidným pobytem uvnitř.

Podobně může tohle spustit u psa majitel, který se vrátil z práce a jeho mazlíček se probudil po hodinovém zdřímnutí. Další případy jsou po koupeli, nejspíš kvůli vypuštění nervové energie nebo nadšení po koupeli. Oklepání celého těla je navíc velmi efektivní. V zásadě lze říct, že zvíře, které se nějakou dobu vyskytuje v klidovém stavu, je spouštěčem navedeno k vypuštění nahromaděné energie.

Spouštěče u koček mají jinou povahu

Zatímco štěňata mají tyhle záchvaty aktivity během dne, u koček se projevují spíše za soumraku nebo za úsvitu, protože tehdy jsou nejaktivnější. Kromě toho mívají tyhle záchvaty po vzájemné péči a použití záchodku. Pokud chovatelé také změní druh podávané stravy a kočky zaslechnou otevření plechovky, mívá to podobný efekt. Celkově jsou ovšem kočičí záchvaty kratší. Ačkoli jsou tyto záchvaty normálním chováním, někteří chovatelé je považují za signál choroby.

Pak se bojí, že je zvíře choré nebo ve stresu, protože si je mylně vykládají třeba jako lidskou obsesivní poruchu. Pokud mají psi skutečně takovou poruchu, honí si vlastní ocas, běží za stíny, chňapají po vzduchu jako by chtěli chytit mouchu a olizují podlahu. Ale pobíhání po domě tohle rozhodně neznamená. Pokud si nejste jisti, jestli je váš mazlíček postižený nebo jen potřebuje upustit páru, proberte jeho projevy ideálně s veterinářem.

Zdroj: Livescience

Článek Proč kočky a psi najednou pobíhají všude možně? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.