Tři centy z galonu a dopisy o mrtvých

Thomas Midgley Jr., chemik v Ketteringově výzkumné laboratoři spadající pod GM, objevil antidetonační účinek tetraethylolova v prosinci 1921. Už 2. 3. 1923 napsal interní poznámku, ve které počítal s minimálně 20 % trhu a hrubým ziskem tří centů z každého galonu ošetřeného paliva. Tři centy zní nevinně. Ale vynásobte je stamiliony galonů ročně a dostanete stroj na peníze.

Jenže tentýž Midgley v roce 1922 psal kolegům, že koncentrovaný TEL se nemá dýchat ani polykat, a zmiňoval vlastní lidi s příznaky otravy. V roce 1924 byl prezident GM Alfred Sloan podle interních materiálů „vážně znepokojen otravovým rizikem“ po úmrtích ve výrobě. Firma přesto pokračovala. Federální soud v roce 1954 shrnul, že GM i DuPont si toxických účinků plně byli vědomi.

Patentový zámek na celý trh

GM nevlastnil jen „nápad“. Patentový balík pokrýval samotnou sloučeninu, benzín s příměsí TEL i metodu použití v motoru. V roce 1924 vznikl společný podnik Ethyl Gasoline Corporation, z poloviny vlastněný GM a z poloviny Standard Oil of New Jersey. Ethyl pak přes licence určoval, kdo smí přísadu míchat, komu rafinerie prodávají a za jakých podmínek. Nejvyšší soud USA v roce 1940 popsal, že tím vznikla rozsáhlá kontrola distribuce benzínu.

Pro GM to znamenalo dvojí příjem:

• Dividendy z 50% podílu v Ethylu, doloženě kolem 30 milionů USD v letech 1930–1937.
• Licenční poplatky z patentů, dalších přibližně 19 milionů USD ve stejném období.

A přitom existovala alternativa. Etanol byl známý antidetonační prostředek; Midgley ho sám veřejně označoval za „palivo budoucnosti“. Jenže etanol nelze patentovat. Nelze na něj navázat licenční systém s poplatky. Nelze jím kontrolovat trh.

Jak se umlčí varování

Kontrola informací probíhala systematicky. Charles Kettering, šéf výzkumu GM, požadoval, aby Bureau of Mines nevydávalo průběžné zprávy, aby nevznikaly senzační titulky. Návrhy zpráv měly jít GM k připomínkám a schválení. V korespondenci se záměrně používala značka „Ethyl“ místo slova „lead“, protože olovo vyvolávalo u veřejnosti správné asociace s otravou.

Firma současně veřejně tvrdila, že alternativy k TEL neexistují. Interně je přitom probírala. Spor byl roky veden jako technická a výrobně-bezpečnostní otázka, nikoli jako veřejnozdravotní krize. Velký federální zásah přišel v roce 1940, ale šel po zneužití patentů a distribuce, ne po zdravotní škodě. Nikdo z vedení GM nešel před soud za otravy.

Účet přišel po osmdesáti letech

Tým z Duke University odhadl, že přes 170 milionů Američanů narozených před rokem 1996 mělo v dětství klinicky znepokojivé hladiny olova v krvi. Nejvíce zasažená je generace X. Modelový výpočet, kombinující sériová data NHANES s historickými objemy olovnatého benzínu a publikovanými asociacemi mezi olovem a psychopatologií, dospěl k odhadu 151 milionů psychiatrických poruch navíc v americké populaci za posledních 75 let. Autoři sami upozorňují: odhad stojí na předpokladu, že publikované asociace jsou kauzální, ne jen korelační. Jde o modelovaný populační odhad, ne o součet pacientů z registrů. I tak je to číslo, které mění perspektivu.

Český stín olovnatého benzínu

V Česku se olovnatý benzín prodával do roku 2001. Biomonitoring Státního zdravotního ústavu ukazuje, co následovalo: v roce 1996 mělo 84 % sledovaných dětí hladinu olova v krvi pod 50 µg/l, v roce 2008 už 97 %. Pásmo 60–99,9 µg/l kleslo ze 7 % na pouhá 3 %. Expozice prokazatelně klesla. Ale český populační výpočet zdravotních dopadů po vzoru studie z Duke University neexistuje, máme změřenou expozici, ne vyčíslený národní účet škod.

Kdo chce znát svou hladinu dnes, může požádat praktického lékaře nebo pediatra o odběr žilní krve na stanovení olova. Vyšetření provádějí akreditované laboratoře, například Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky VFN v Praze. WHO upozorňuje, že část neurovývojových následků časné expozice může být trvalá. Nejde o vrácení do původního stavu, ale o prevenci další škody.

Tři centy z galonu. Osmdesát let provozu. Stovky milionů zasažených mozků. Patent na jedovatou přísadu do benzínu se ukázal jako jeden z nejvýnosnějších, a zároveň nejdražších, vynálezů dvacátého století. Účet platíme dodnes, jen ho nikdo neposlal na správnou adresu.

Článek Krvavé peníze General Motors: Věděli, že nás olovo zabíjí, ale zisk z patentů byl přednější se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.