pohané – VědaŽivě.cz

Starověcí Keltové: Nepřátelé Říma z doby železné, kteří za sebou nechali víc než jen několik zbraní

Redakce VědaŽivě — Fri, 19 Sep 2025 04:29:00 +0000

Co se o nich ale běžně neví, je ještě pozoruhodnější. Ať se jedná o překvapivé počátky tohoto národa, či odkaz, který zanechali v dnešních zvycích. Ačkoli si je běžně spojujeme s Irskem, Walesem a Skotskem, jejich původ leží v centru Evropy. Není přitom těžké pochopit, odkud se moderní náhled vzal. Když je Řím nakonec přemohl, měli ti, kteří se usadili na Britských ostrovech, mnohem větší naději na přežití.

Keltské kořeny uvnitř Evropy

Tradiční teorie keltských kořenů tvrdí, že jejich předchůdcem byla kultura popelnicových polí, jejíž příslušníci své mrtvé pohřbívali v urnách. Po nich přišla kultura halštatská a laténská, které se rozšířily z dnešního Rakouska do Německa, Česka, Slovenska, Srbska, Polska, Francie, Španělska, Turecka a Anglie. Mnoho těchto národností bylo natolik rozptýlených, že nakonec nikdy nepřišly do vzájemného kontaktu.

Navzdory nejasným počátkům této kultury je však mnoho prvků, které Kelty – alespoň nějakým způsobem – spojovaly dohromady. Jsou známy hlavně složité bronzové a železné zbraně. V první řadě meče a štíty, jejichž podoba symbolizovala nositele. Nálezy jako hrnce a kotle ukazují živou picí kulturu, která vzešla ze spojení halštatské kultury s místními zvyky. Právě číše byly velmi bohatě zdobené a také pohřbívané se svými majiteli.

Šperkařství a obchod se solí

Šperky tvořily další spojovací prvek, hlavně torquesy neboli nákrčníky. Jednalo se o silné prstence na krk, které se dělaly z jednoho kusu kovu s tenkou mezerou. „Tento styl je velmi výrazný,“ říká profesor John Koch. „V keltském umění vidíte často tři spirály a další triskeliové vzory. Tyto motivy jako linie vegetace a květin začaly v Česku, a rozšířily se až do Británie. Stejně tak zasáhly Francii a Belgii, kde se napojily na místní umění.“

Ranou keltskou kulturu pomohla v době halštatské (1200 – 450 před Kristem) udržet těžba a obchod se solí. Na rozdíl od mnoha zemědělských kultur halštatská v Rakousku kopala hluboko pod zem. Místní tak začali těžit sůl, která byla tehdy jednou z nejcennějších komodit. Před jakoukoli možností mrazení byla sůl velmi ceněná pro schopnost konzervace potravin. Byla také velmi obtížná na získávání, takže to ne každý národ dokázal.

Porážka od raného Říma

Římané jsou známí pro svoje válečné dovednosti, hlavně precizní taktiku a pokročilé bitevní nástroje. Než ale konečně Kelty rozdrtili, vypravili se do bitvy proti armádě Keltů známých jako Galové. Záznamy se liší (nepočítáme Asterixe), ale podle římského historika Tita Livia čelili Římané těžké přesile a nebyli připraveni. Galové je přemohli a bez obtíží dorazili až do Říma, který byl prakticky opuštěn. Nakonec ale obě armády „dojely“ na nedostatek zásob.

Jejich jednotky tak umíraly na nemoci a hlad. Galskou armádu vedl legendární velitel Brennus, který od Římanů požadoval platbu ve zlatě. Navíc podváděl, takže váhy byla „cinknuté“. Když římští velitelé protestovali, příběh uvádí, že Brennus položil na váhy svůj meč a prohlásil: „My zvítězili!“ nebo „Běda poraženým!“ Další populární představou je rovnoprávnost v keltské společnosti včetně ženských generálek.

Náboženství, které inspirovalo Artuše

Keltské náboženské tradice zůstávají záhadou, protože tradice byla jen ústní, nikoli psaná. Víme však, že náboženští vůdci byli druidové, a šlo nejspíš o jedinou hierarchickou pozici, která nebyla spojena s válkou. Druidové byli muži, kteří plnili funkci náboženskou, utěšitelskou i kněžskou. Fungovali také jaké čarodějové nebo učitelé, měli však zakázáno své znalosti zapisovat. Místo toho byli po 20 let cvičeni ve verších a rituálech.

Nakonec byli vyvražděni Římany na ostrově, o kterém se vědělo, že se na něm scházejí. Jejich příběh byl pak vpleten do středověkých legend o králi Artušovi. O něm se také tvrdilo, že je keltského původu, nikdo však neví, zda se jednalo o reálnou osobnost. Myšlenka Artuše a jeho příběhů má však nejspíš opravdu keltské kořeny, které se pak rozšířily po většině Evropy. Jejich vliv tak nejspíš najdeme ještě v dalších ohledech.

Jakou máte oblíbenou knihu nebo snímek s druidskou tématikou?

Zdroj: LiveScience

Článek Starověcí Keltové: Nepřátelé Říma z doby železné, kteří za sebou nechali víc než jen několik zbraní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zdobení vánočního stromku máme zažité už od dětství. Co ale tato tradice vlastně symbolizuje a jakou má historii?

Redakce VědaŽivě — Wed, 01 Dec 2021 03:01:00 +0000

Protože stálozelené rostliny rostou celý rok, staly se postupně symbolem věčného života právě skrze Krista a jeho zrození, smrt a vzkříšení. Nicméně zvyk přinášet v zimě větvičky do domů začal ve starověkém Římě. Římané vzdávali pomocí těchto dekorací poctu císaři. Změna nastala s křesťanskými misionáři, kteří působili v 7. století u germánských kmenů, k čemuž se váže nejedna legenda o zavedení zvyku s velkým stromem.

Bonifác a norský bůh hromu

Podle pověsti mnich Bonifác porazil v Geismaru obrovský dub, který byl zasvěcen Thorovi, severskému bohu hromu. Z jeho dřeva pak postavil kapli. Podle všeho mnich zvolil právě dub jako neopadavou rostlinu a použil ho jako symbol věčného života v Kristu. Ve středověku byly pak velmi populární pašijové hry. Jedna z nich pojednávala i o Adamovi a Evě a jejich hostině, která se odehrávala právě na Štědrý den.

Herci použili jako upoutávku na představení malý ozdobený stromek, který v průvodu nesli skrze celé město. Symbolizoval Rajskou zahradu (Eden) a nakonec se tyto stromky staly „rajskými stromy“ v jednotlivých domácnostech. Tam si je obyvatelé zdobili pečeným cukrovím a ovocem. Ve 14. století už byly tyto stromky zcela běžně v Lotyšsku a Štrasburku. Martin Luther pak údajně přidal ještě svíce jako připomínku hvězd zářících při Kristově zrození.

Skleněné hvězdy a nevole církve

Postupem let začali skláři po celé Evropě vyrábět skleněné hvězdy, zatímco rodiny vyráběly vlastní ozdoby a věšely na stromek sladkosti. Ne všichni církevní hodnostáři ale zvyk schvalovali, pro mnohé byl stále příliš pohanský. Tvrdili pak, že odvádí pozornost od pravého smyslu Vánoc. I tak se ale postupně začaly objevovat stromky i v kostelech a byla k nim přidávána i dřevěná pyramida, na které lidé zapalovali svíčky.

Stejně jako začalo ve starém Římě zdobení stromku, počala tam i tradice dávání dárků. Tento zvyk byl velmi populární o zimním slunovratu. A poté, co bylo křesťanství prohlášeno císařem Konstantinem státním náboženstvím, odehrával se v době Vánoc a Epifanie. Tato tradice následně upadla, ale byla oživena slavením svatého Mikuláše z Myry, který dával dárky chudým dětem. Odtud nadílka také na začátku prosince.

Další šíření včetně všech zvyků

Jak se luteránství šířilo Německem a Skandinávií, neslo s sebou i zvyk vánočních dárků v rodině a mezi přáteli. Němečtí migranti mířící do Kanady a USA si s sebou přinesli i tradici vánočního stromku a dárků počátkem 19. století. Největší boom zažily vánoční stromky s nesmírně populární britskou královnou Viktorií a jejím manželem, německým princem Albertem I. Saským. V roce 1841 připravili dětem obrovský strom na hradě Windsor.

Popularita stromku dostala další impuls, tentokrát v USA, díky prezidentovi Groveru Clevelandovi. Ten připravil roku 1895 v Bílém domě drátěný stromek. V roce 1903 pak americká společnost Eveready představila první řetěz vánočních světýlek, který se dal zapojit přímo do zásuvky. S počátkem výroby plastů po druhé světové válce přišly na trh také umělé vánoční stromky a rychle se staly módním hitem, záhy nahradily ty skutečné.

Od obřadu ke svátku komerce

I když jsou vánoční stromky dnes v prosinci k vidění v obchodech, školách i kdekoli na úřadech, jejich kulturní a náboženský význam se z velké části ztratil. Na základě částí Bible stále někteří křesťané tvrdě odmítají zdobení stromku. Odvolávají se přitom na biblická varování o uctívání dřevěných model. Nicméně tyto pasáže Písma svatého jsou běžně špatně vykládány. Známý americký pastor John MacArthur uvádí znění na pravou míru.

„Neexistuje žádné spojení mezi uctíváním model a použitím vánočního stromku. Neměli bychom cítit žádnou úzkost ohledně nepodložených argumentů proti vánočním ozdobám. Místo toho bychom se měli soustředit na ducha Vánoc a pečlivě se soustředit na skutečný důvod a poselství tohoto období.“ Tomu, co v této době můžeme prožívat uvnitř, je jedno, kolik a jakých ozdob nám zrovna visí v obývacím pokoji a kolik stály.

Jak obvykle prožíváte tento sváteční čas?

Zdroj: LearnReligions

Článek Zdobení vánočního stromku máme zažité už od dětství. Co ale tato tradice vlastně symbolizuje a jakou má historii? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.