Les, který nemá být

Ginkgo biloba z Číny, stromové kapradiny Cyathea cooperi z Austrálie, purpurové buky ze střední Evropy, kamélie z Japonska, ambrovník (Liquidambar styraciflua) ze Severní Ameriky. Výčet druhů v oficiálním plánu parku zní spíš jako inventář botanické zahrady než jako seznam dřevin jednoho šlechtického sídla. Přesto tu rostou pohromadě, na svahu nad městečkem, kde by středomořské léto mělo většinu z nich spolehlivě vysušit.

Jenže Sintra není běžné středomořské městečko. Serra de Sintra zachycuje vlhký atlantský vzduch, který se žene od pobřeží, a na severních svazích ho mění v mlhy a srážky kolem tisíce milimetrů ročně, zhruba dvojnásobek oproti okolním plošinám. UNESCO celou oblast v roce 1995 zapsalo jako první kulturní krajinu v Evropě právě proto, že střet atlantského a středomořského klimatu tu vytvořil mozaiku mikroklimat v bočních údolích.

Nogré: krajinář, ne kouzelník

Architektem paláce byl José Luís Monteiro, interiéry dekoroval italský scénograf Luigi Manini. Ale člověk, který „vytvořil“ mikroklima zahrady, nebyl ani jeden z nich. Byl to francouzský krajinář François Nogré, a jeho práce spočívala v něčem subtilnějším než ve stavbě zdí.

Nogré nevyrobil vlhkost z ničeho. Vzal už tak výjimečné podmínky severního svahu a zesílil je:

• Terasy na strmém terénu zpomalují odtok vody a drží ji v půdním profilu.
• Vodní toky, nádrže a kaskády zvyšují lokální vzdušnou vlhkost a ochlazují okolí.
• Hustá výsadba ve vrstvách (stromové patro, keřové patro, přízemní pokryv) vytváří stálý stín a brání vysychání.
• Skleníky sloužily k aklimatizaci nejcitlivějších druhů před vysazením do volné půdy.
• Labyrintní vedení tras využívá přirozený sklon svahu tak, aby návštěvník procházel postupně vlhčími a stinnějšími zónami.

Výsledkem je park, kde se i v červencovém vedru drží svěží, téměř subtropická atmosféra. Zpráva UNESCO k zahradám výslovně uvádí, že vodní systémy zdejších parků vznikaly právě kvůli vytvoření hydrologických podmínek pro aklimatizaci vlhkomilných subtropických a tropických rostlin. Nogré tedy nebyl výjimkou, byl mistrem žánru, který v Sintře měl tradici.

Biester versus slavnější sousedé

Park Peny se rozprostírá na 85 hektarech a nabízí rozsáhlé botanické kolekce rozptýlené mezi romantickými stavbami v krajině. Regaleira staví na symbolické trase skrz podzemí a iniciační studnu; je to spíš divadelní zážitek než procházka zahradou. Monserrate má Kapradinové údolí s vlastním mikroklimatem a tematické zahrady členěné podle klimatických pásem.

Biester je proti nim komorní. Strmý svah, intimní měřítko, silná vazba mezi domem a zahradou. Kde Regaleira vede návštěvníka jednosměrným dramaturgickým obloukem, Biester nechává bloudit. Podle nás je to právě ta kvalita, která z něj dělá nejsilnější zážitek pro každého, kdo už má Regaleiru za sebou a hledá totéž kouzlo bez davů.

Prakticky pro českého návštěvníka

Palác leží na Avenida Almeida Garrett, asi deset minut pěšky z centra Sintry. Vlastní parkování nemá, počítejte s tím, že sem dojdete pěšky, ideálně v kombinaci s Regaleirou, která je hned vedle.

• Otevírací doba (duben–září): 9:30–19:30, poslední vstup 18:30
• Otevírací doba (říjen–březen): 10:00–18:30, poslední vstup 17:30
• Vstupné: dospělý 16 € (cca 400 Kč), mládež 6–17 let 12 €, senior 12 €, rodina 45 €
• Komentovaná prohlídka: 25 €; noční komentovaná prohlídka 35 € (termíny červenec–listopad, začátek ve 21:30)
• Délka návštěvy: přibližně 90 minut

Terén je členitý, pevná obuv není luxus. A v epizodách extrémního počasí (Sintra je na to v létě náchylná) je dobré ověřit provoz přímo na webu paláce v den návštěvy.

Australské kapradiny tu stojí přes sto třicet let. Přežily ne proto, že by Portugalsko bylo tropické, ale proto, že jeden francouzský krajinář pochopil, co mu svah nad Sintrou nabízí, a dokázal to proměnit v systém, který funguje dodnes.

Článek Palácio Biester stojí v lese plném exotických stromů. Za jejich přežitím v Portugalsku stojí mikroklima, které vytvořil jeden architekt se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.